Avatar - Emilyana

20. kapitola

Tiskla jsem se k Netiry, jenž mě hladila po hlavě a utěšovala mne. ,,Už jsi v bezpečí, neboj. Nedovolím nikomu, aby ti ublížil.'' Řekla mi. Rozhlížela jsem se kolem, zda jsou všichni v pořádku. Jake společně s jeho syny stáli u neznámých Avatarů a o něčem s nimi mluvili. Po chvíli se tu objevila Kiry a Tuk. Byla jsem ráda že je vidím. Došli ke mně a Netiry a přidali se do objetí. ,,Viděla jsem, co se tu dělo.'' Pošeptala mi Kiry. ,,Jsem tak ráda že jsi na živu. To já s Tuk jsme zavolali pomoc z nedaleké vesnice. Letěli jsme na tvém Ikranovi.'' Nedokázala jsem z ní spustit oči. ,,Ah Kiry jsem ti tak vděčná. Nevím co na to říct. Jsi prostě ta nejlepší sestra co jsem mohla dostat.'' Objali jsme se. ,,Netiry, pojďte sem.'' Křikl Jake po jeho ženě a my se společně vydali směrem k němu a cizím Avatarům. ,,Netiry, holky, toto je Artur. Velitel sousední vesnice.'' Představil ho Jake. Artur a jeho lidé byli světlejšího zbarvení než my, asi proto, že žijí blíž u moře i přesto, že jsou to lesní Avataři. Za Arturem stalo 18 dalších Avatarů, převážně muži. ,,Pozemšťané jim zničili vesnici, a my jim dlužíme pomoc. Tudíž tu s námi budou chvíli bydlet.'' Řekl Jake. ,,Ještě jednou moc děkuji. Muži tu moc nebudou, páč budou dávat do pořádku naši vesnici.'' Řekl Artur. ,,Jinak, toto je má žena Netiry a moji synové, Neteyam a Loak a taky mé dcery Kiry, Tuk a Emilyana.'' Zahřálo mi u srdce, když mě Jake představil jako jeho dceru. ,,Nevím že bys měl tři dcery.'' Pronesl Artur. ,,Ano, Emilyany jsme se ujali tak před půl rokem. Ovšem je součást rodiny.'' Dořekl a věnoval mi láskyplný pohled. ,,No každopádně, toto je má žena Sara, moji synové Roxto a Amungo a má dcera Lucy.'' Jeho děti byli podobně staří se mnou a klukama. Vypadali sympaticky i když Amungo ze mě nespouštěl oči. Cítila jsem jak si někdo stoupl za mě. Byl to Neteyam, který se nepřetržitě díval na Amunga, jenž ze mě po tomto odvrátil zrak. Poté jsme Arturovi a jeho rodině ukázali naši vesnici a jejich stany. Mezitím co se ubytovávali, já šla na okraj vesnice a hvízdla jsem párkrát do dálky, abych přivolala svého Ikrana. Nevím kde ho Kiry nechala. Bojím se o něj. Naštěstí po chvíli přistál vedle mne a já ho odvedla do stájí.

Ahoj, nová kapitola je zde. Společně jsme se dopracovali až ke kapitole číslo 20, děkuji. Chtěla bych znát váš názor na tento příběh. Zdali ho mám ukončit, či v něm pokračovat. Ovšem co se asi bude dít teď ?? ⬇️