Kdo jsem?

Nesladká minulost

Narcissa sledovala svojí sestru neúnavně přecházet z jedné strany salónku do druhé.
Mumlala si pod nos něco nesmyslného, prsty měla zaražené ve svých kudrnatých vlasech, a tahala za ně tak silně, až se bála že brzy bude její sestra úplně bez vlasů.
Její normálně šílený výraz byl pryč, vypadala jakoby byla úplně mimo, ztracená někde v čase a sledovala něco co nebylo skutečné.
Viděla jí mnohokrát během svých krátkých návštěv v Azkabanu, ale ještě nikdy se netvářila tak jako teď.

Mrtvá těla která schytala její hněv hned po tom co se vrátila z nepovedené mise z ministerstva, se válela všude kolem nich. Zvedal se jí žaludek už jen při pohledu na jejich zohavená těla, snažila se moc nedýchat, ale i tak se nedokázala zbavit toho odporného železného pachu krve, která byla všude kolem nich.
Dělalo se jí z toho nevolno, ale její šílenou sestru to uklidňovalo, vyžívala se v tom a tak jí nemohla nijak bránit, ne když byla v tomhle stavu.
Normálně by je nechala už dávno uklidit, Bella moc dobře věděla, že nemá ráda nepořádek, zvlášť když se jednalo o mrtvé lidi či jiné kreatury.
Ale momentálně měla strach, že by brzy přišla i o zbytek svého služebnictva, kdyby se tam jen na chvíli objevili.

Za jiných okolností by ignorovala její chování, ale tentokrát na tom bylo něco zvláštního, něco jiného co jí přimělo věnovat tomu více pozornosti. Její sestra nebyla ve své kůži, a poprvé za ty roky v jejích očích viděla i něco jiného než čisté šílenství.
Byl v nich strach což nedávalo smysl, Bellatrix se nikdy ničeho jen tak nebála, ale to nebylo vše co viděla, bylo tam i něco co nedokázala plně popsat, tiše vstala a došla k ní.

"Bello, jsi v pořádku?" V tu chvíli kdy se zeptala, byla smířená s tím, že se odpovědi pravděpodobně nedočká, ale nemohla tam jen tak dál sedět a sledovat jak si rve vlasy z hlavy, měla na jazyku tolik otázek a nevěděla kterou položit jako první.
Zvlášť když se ani Lucius ještě nevrátil domů, podle všeho jejich operace nedopadla tak jak měla, a ona měla strach s čím Temný Pán přijde tentokrát. Všechny otázky ale spolkla naráz, když se k ní její sestra otočila, a věnovala jí velice temný ale zároveň vyděšený pohled.

"Potřebuji Snapea! Zavolej ho pro mě."
S hlasitým klapotem podpadků prošla kolem ní, snažila se udržet normální tón svého hlasu, ale i ten jí trochu zradil.
Vidět její starší sestru takhle rozhozenou, pro ní nebylo příjemné, bylo to dost nečekané, bylo to něco co neznala a z čeho jí zamrazilo v zádech.
Donutila se polknou a škubla sebou když na ní zvýšila svůj uječený hlas.

"Hned Cissy!!"

V pěsti pevně svírala hrst hnědých vlasů, špička její hůlky přejížděla po krku toho zmetka Longbottoma, jeho přítomnost jí přiváděla slastné vzpomínky z dob jeho rodičů, na jejich bolestný řev když je mučila.
Moc ráda by si to zopakovala, hádala že by to netrvalo moc dlouho a ona by tohohle chlapce zlomila, avšak jak její myšlenky dokázali být kruté, a ta představa opravdu velice lákavá, její oči nedokázali opustit malou postavu, kterou měla ve svém zorném poli, její majitelka vycítila její pohled, a hnědé oči se zavrtali do těch jejích.
Byli plné nenávisti, vzteku, síly a s překvapením úplně beze strachu. Bellatrix na chvíli přivřela oči, jak se ta špinavá mladá hnida jen opovažuje na ní takhle otevřeně zírat.

Vzpomněla si, jak nebojácně s nimi bojovala, samozřejmě tyhle děti neměli proti nim vůbec žádnou šanci. Už jen jejich snaha byla marná, a upřímně poněkud směšná, chtělo se jí z toho všeho smíchy brečet.
Ale pravdou bylo, že na někoho kdo byl teprve v pátém ročníku byla až moc pokročilá, hodně chytrá a loajální, viděla jí to na očích.
Její aura matně zářila zlatou barvou, odhalující ne jen její sílu, ale i loajalitu svým blízkým.
Jen malý okraj zůstával viditelně černý, poukazující na temnotu, která se kolem ní vznášela, a kterou si nesla v srdci.
Bylo zjevné, že Belly pohled jí nebyl příjemný, ale i tak neodvrátila svůj zrak z její tváře, a za to si vysloužila její malý obdiv.
Ne každý by dokázal do jejích šílených, a pomstychtivých očí zírat takhle dlouho.
Využila situace a hladce vklouzla do její hlavy, vyvalily se na ní vzpomínky ne jen z dětství, ale i za posledních pár měsíců, týdnů, dnů a hodin. Přesně jak čekala, mladá panna, která strávila až moc svého času v knihách, nic převratného co by jí nutilo dívat se dál.
Maličko cukla koutky, když uviděla vzpomínku, kde od ní Draco dostal ránu do obličeje, vybavila si úplně stejný scénář kdy jednou takhle praštila Luciuse.
Ten moment byl tak uspokojující, dalo by se to přirovnat ke chvíli kdy dostala znamení Zla. Přeci jen vypadala, že je zajímavější než by jeden na pohled řekl, i přes malý odpor který začala cítit z její strany, neměla moc času zabývat se celou její historií... bylo to únavné.

Opustila její mysl během pár vteřin, než se ale dostala úplně ven, jen na vteřinku na pokraji její mysli zachytila obličej.
Obličej, který by i po dlouhých letech poznala, obličej který si přála vidět mrtvý a který nenáviděla nejvíc na světě. Obličej, kterému dovolila, aby jí pošpinil!
Nestihla se ani pořádně vzpamatovat když se objevily členové řádu, její kletba padla na prvního kolem, ta tvář toho muže, hlasitě zaskřípala zuby až to bolelo.
Vzpomínka na malé dítě zabalené v černém plášti se jí objevila před očima, kudrnaté vlásky podobné těm jejím přilepené na čele, byla to jen chvilka kdy mohla na pár vteřin spatřit její oči, byli hnědé jako jemná čokoláda.
Jednalo se o dívku, to bylo to jediné co si do teď pamatuje, neopovažovala se jí dát nějaké jméno, chtěla se jí zbavit co nejrychleji to šlo.
Byla tak drobná v její náruči, v náruči zabijáka, dítě zrozené z největší chyby co kdy mohla ve svém životě udělat.

Ublížená naivní Bella, která měla první opravdovou chvilku slabosti ve svém životě, narazila na opilého, ale velice přitažlivého čaroděje v Příčné ulici. Tedy, to bylo to co si myslela během těch pár hodin co s ním strávila, velice rychle zjistila, že to nebyl žádný čaroděj, ale jen obyčejný špinavý mudla, co se objevil na místě, kde neměl vůbec co dělat.
Chtěla ho na místě zabít, ten vztek a znechucení  co cítila v tu chvíli se nedal ani popsat, ta prohnilá lidská bytost měla štěstí, že zrovna kolem šel jeden z bystrozorů a jí nezbývalo nic jiného než se stáhnout.
Na dalších několik měsíců jí zničil život, chtěla ho najít a zabít tak strašně moc, stejně jako jeho dítě které v sobě nosila, ale síla a život který začala cítit že v ní roste, jí to zkrátka nedovolily.
Nyní by se za tu slabost sama zničila kdyby to bylo možné, začala vidět rudě, kletby lítali, ze všech stran a ona měla chuť zabíjet.
Netrvalo to dlouhou, Black jí zkrátka přišel pod ruku, zelený blesk našel svůj cíl a její hysterický smích se rozezněl všude kolem.
Ano, tohle bylo přesně to, co potřebovala, tohle bylo to co byla, byla vrah, jedna z nejsilnějších čarodějnic co byla věrná svému pánovi.

Potter byl opravdu naivní, když si myslel že by jí mohlo jeho slabé crucio nějak ublížit, pravda byla taková, že se ta kletba musí myslet opravdu vážně. Funguje pouze za úmyslem ublížení, mučení a potrestání, pouhá nenávist v té chvíli nestačí.
Ať už byl Potter jakkoliv silný čaroděj, ona se vrátila domů bez jediné újmy, veselá že zbavila kouzelnický svět další špíny která v něm byla. Ovšem to, nějak nesnížilo její přicházející bolest hlavy, a temné možná až ne příliš smysluplné myšlenky.
S hlasitým zařváním si nechala donést lektvar proti bolesti, ve vteřině co ho měla v rukou byl jeden z těch mizerných skřítků mrtvý.
Až moc dlouho mu to trvalo než ho donesl, neměla momentálně čas na zdržování, další postava padla na zem mrtvá když jí podřízla hrdlo.

Lahvička po lektvaru se roztříštila po zemi, snažila se na sobě nedat nic znát když dorazila do menšího salónku, a jen koutkem oka zaregistrovala Narcissu, která se jí na něco ptala, ale ona byla až moc mimo aby jí vůbec odpověděla.

Pokud je to tak jak si myslí, bude mít opravdu veliký problém.