Kdo jsem?

Dvě tváře?

Poznámka autora
Moji milý čtenáři / čtenářky,
Nový akademický rok mi akorát začal, a tak bych chtěla oznámit, že budu kapitoly přidávat jak jen to půjde, a podle volného času který budu mít k dispozici.
S prací a ještě vysokou školou to budu mít náročnější, než jsem měla teď během léta a prázdnin. Nechci se ani na jednu povídku vykašlat nebo přestat psát, už tak nějak vím jak povídky zakončím a mám v plánu je dopsat, a začít další! 😂
Jen vás všechny prosím o strpení, budu se snažit nedělat moc vysoké mezery, a stále vám všem dopřávat kvalitní čtení. 🖤
- Vaše Lucy

Draco si posledních pár dnů připadal jako ve velice špatném snu, za normálních okolností by se tomu všemu smál, přeci jen celá tahle situace k smíchu byla, k smíchu ale i k pláči.
Ještě rád by škodil té mudlovské šmejdce spolu s ostatními, a velice by si to užíval, přeci jen to tak za poslední pět let dělával.
Jenže problém byl v tom, že pro něj už nebyla obyčejná mudlovská šmejdka tak jako kdysi, byla teď součástí jeho rodiny. A i přes to jak jeho rodina chladná byla, nedal by na ní dopustit, rodina by se měla chránit, nebo tedy teď alespoň měl k tomu další důvod.

Moc dobře si uvědomoval, že na ní nemůže nijak tlačit, ale vážně se divil že si to všechno nechá jen tak líbit. Bylo mu jasné že k násilí by se nikdy nesnížila, což byla opravdu škoda vzhledem k tomu jak silný pravý hák měla, ale měla by si uvědomit jaké postavení tím vším získala, a co ona sama muže díky tomu změnit když bude chtít.

Sám měl svých starostí upřímně dost, v jeho koleji byla žhavým tématem, kterého začínal mít plné zuby, a u něj doma to nebylo o moc lepší.
Jeho otec se neustále snažil uspěchat den kdy dostane znamení, aby se co nejvíce zavděčil svému pánovi, byl tím posedlí jako nějaký lidský mudla závislý na drogách.
To přehnané nadšení a řeči o tom jak pyšný na svého syna je, mu už dávno nebaštil, zvedal se mu žaludek když musel být v jeho společnosti déle než bylo nutné.
Jeho otec se začínal měnit v ubohou, neschopnou trosku, ze které táhla ohnivá whiskey dnem i nocí, jen jeho schopnost dobře předstírat a hrát tu falešnou šarádu šťastného syna, mu dovolila tohle všechno vydržet.
Kdysi svého otce miloval a vzhlížel k němu, teď ho ale z celého svého srdce nenáviděl.

Překvapilo ho když Grangerová na hodině lektvarů vybouchla, její tón hlasu byl tvrdý, nemilosrdný a na chvíli mu připomněl jeho tetu. Avšak byl mezi nimi rozdíl, Grangerová trpěla viděl jí to na očích, on sám si uvědomil že kdyby ho obrázku o těch pár přátel které na škole měl, byl by na tom úplně stejně, možná ještě hůř.
Ona měla doma milující rodiče, tedy alespoň část z nich, on měl jen směšnou parodii která ani nevěděla co to pořádná láska je, a i když to možná neměl takhle srovnávat, dokázal s ní soucítit.
Sám byl v začarovaném kruhu více než si myslel, v jídelně se nemluvilo o ničem jiném než o tom co se stalo na hodině lektvarů, a upřímně kdyby mohl nacpal by Weasleyho přiblblý ksicht rovnou do jeho špinavého talíře, když ale jeho narážky a hloupý řeči ani během večeře nepřestali, a Potter mu k tomu všemu začal ještě pitomě přikyvovat, už to nemohl nějak vydržet.

"Hej zrzavý prase, co kdyby jsi zavřel hubu když jíš, nikdo tě to doma nenaučil? Alespoň by jsi pro jednou vypadal jako člověk, a ne jako dobytek." Ušklíbl se zlověstně když se ta zrzavá hlava podívala jeho směrem, a ještě víc se mu úsměv prohloubil když začal rudnout a pomalu se dusit, jaká škoda že mu slavný zlatý chlapec musel hnedka na pomoc, bylo by na světě o jednoho zbytečného čaroděje míň.

"Zavři hubu Malfoy, co kdyby jsi si vzal svoji novou kamarádku šmejdku za ruku, a vrátil se s ní do tý vaší temný kobky hm?"
Pobaveně mu zacukali koutky, dlaně si opřel o stůl a maličko se naklonil, stále byli od sebe docela daleko ale nemohl si pomoc, šedé oči ho pobaveně sledovali.
"Pokud se mě budeš chtít nějak dotknout nebo snad urazit, budeš se muset více snažit Weasley, navíc to jsou hodně silná slova na někoho, komu se z Hermiony ještě do nedávná klepaly kolena." Schválně použil její křestní jméno aby ho vytočil, jeho ksicht byl rudý víc jak jeho vlasy, než ale stačil cokoliv říct další hlas ho zastavil.

"Ronald se vždycky až moc snaží o něco, na co ale vůbec nemá, je to dost ubohé." Draco měl sám co dělat aby neotevřel pusu když se Grangerová objevila vedle něho, její hlas byl překvapivě pevný a velice sebevědomí.
Krátce se na ní podíval, vypadala mnohem lépe a živě, než ten předchozí den v učebně lektvarů, její vlasy byli divoké více než obvykle, na nohou měla černé velice drahé lodičky, které už určitě někde viděl, a ten její úšklebek který se nehodil k její tváři, mu až moc rychle rozhodil srdeční tep.
Skoro až otráveně se podívala na Pansy, která se rychle odtáhla aby ji uvolnila místo, ladně se posadila vedle něho, a on si musel dát mentální facku aby se dal hodně rychle dokupy.

"Říkal jsem to! Je to zrádkyně vidíte všichni!" Musel zvednout oči v sloup, Weasley poprskal snad všechno co bylo v jeho dosahu, kdyby to alespoň na chvíli nechala ta tupá hlava být, on se v tom musel šťourat ještě schválně.

"To jsou tvoje slova Weasley, nebudu sedět u stolu kde nejsem vítaná, i já potřebuju jíst, dokonce víc než ty." Znovu ten úšklebek, celou dobu sledovala svoje upravené nehty než se znovu zadívala na toho zrzka.
Teprve až teď si všiml pohárku který nenápadně vytáhla zpoza stolu druhou rukou, jen krátce pozvedl obočí když si všiml černého odlesku v jejich očích.
Po zádech mu přejel mráz, bez jediného slova sledoval jak celý obsah vypila, koutky jí opět zacukali mezitím co si na talíř nabrala jídlo, jídlo které jí předtím nikdy neviděl jíst a bylo mu jasné proč.
Kdyby mohl zasmál by se tomu, jeho tetička se opravdu nestyděla si jen tak s mnoholičným lektvarem nakráčet přímo do centra dění, vážně musel tuhle její odvahu ocenit protože tohle mohla udělat jen ona.

Seděla tady všem přímo pod nosem nejnebezpečnější smrtijedka na světě, a nikdo nemohl nic říct ani udělat protože to nebyla ona, všichni byli až moc tupý na to aby měli nějaké podezření, to vše jen ukazovalo na to jak nezkušený kouzelníci byli.
On sám by si nic takového nedovolil, ale mezi ním a jí byl veliký rozdíl, ona byla až moc zkušená a sebejistá na to aby se něčeho bála, mít strach pro ní bylo jen sprosté slovo nic víc, za to riskovat, ubližovat a zabíjet bylo to co jí hnalo kupředu.

"Je na čase abychom jí trochu upravily reputaci, nemyslíš?" Věnovala mu spiklenecké mrknutí když si uvědomila že jí poznal, proti jeho vůli se na jeho tváři objevil pobavený úšklebek, tak tohle bude ještě velice zajímavý, jediné za co se modlil bylo aby do velké síně nevtrhla pravá Grangerová.