Kdo jsem?

Tohle je šílené

Draco nevyrůstal v normální rodině, každý člen si jen na něco hrál, a on sám nevěděl co bylo pravé a co bylo hrané. Jeho matka ho milovala o tom nikdy nepochyboval, ale i ona měla své limity, a nedala mu zrovna ten největší příklad v životě, jeho otec byl narcistický bastard, který mu od mala bral jakoukoliv radost, a přátele které měl od něho odháněl jako kdyby byli dotěrné mouchy.

Za každý prohřešek přišel trest, za který on sám musel svému otci poděkovat, jako malý v něm měl vzor, jako dospívající ho začal nenávidět.
Netušil kdy tohle všechno začalo, ve škole ho obdivovali, vždyť byl princ Zmijozelu, holky mu padali k nohám a měl jmění které mu mohli ostatní závidět, a taky že záviděli o to se ne jednou postaral.
Bohužel to nebylo tak naplňující jak si myslel, chyběl mu přítel, mohl mít kolem sebe kolik lidí si jen mohl přát a stejně to nebylo dost. Nedokázal věřit jen tak někomu, ne ve světě ve kterém žil, a který se pomalu začal bortit.

Nikdy by to neřekl nahlas, ale občas Potterovi záviděl, měl totiž to co on nikdy neměl, pravé přátele. Ne že by teda toužil být ve společnosti Weasleyho, to čuně nemělo žádný smysl pro módu na tož pak stolování, ale Grangerová byla velice chytrá šmejdka.
Draco měl rád výzvy, a ona takovou výzvou byla, často se jí smáli za to jaká šprtka byla, a i když on sám to občas shledával velice vtipný, zvlášť když si jeho kmotr nemohl upustit nějakou tu poznámku na její účet.
Tajně jí za to obdivoval, kdyby měl tu možnost alespoň jednou s ní mluvit osobně, a ona mu samozřejmě věřila co by jí řekl.
Poděkoval by jí za ten den ve třetím ročníku kdy mu rozbila nos, bolelo to neskutečně ale jen díky tomu momentu, skutečně prozřel a uvědomil si kdo je, a co vlastně chce.

Prozatím však pro svojí bezpečnost, a bezpečnost své matky, ale musel být v téhle zaběhlé rutině, a čekat na další rozkazy ve svém životě.
Tentokrát ale ne od svého otce, ale od někoho kdo by mohl jeho život ukončit během jedné vteřiny.
Překvapilo ho když Grangerovou neviděl ani u jednoho jídla, většinou v sobotu stejně jako on byla ve velké síni mezi prvníma.
On a Potter byli snad jediný kteří zaznamenali její nepřítomnost, na chvíli to i vypadalo že se jí ten brejloun vydá hledat, avšak ta tupá zrzavá hlava ho zastavila.
Nebylo divu že si mysleli že zřejmě sedí jen u knížek, ale i tak ho tahle jejich ignorance celkem zarazila. Sám byl překvapený proč nad tím vůbec přemýšlí, po pár soustech se zvedl a rozhodl se vyrazit na menší procházku.
Poslední dobou rád trávil čas o samotě, v jejich sídle bylo až moc hlučno a neustále se něco dělo.
Prsty jedné ruky si projel vlasy, uhladil si rukávy na svém modrém hedvábném svetru, a jako vždy se vytratil ven. Počasí bylo příjemné, stejně jako jaro i podzim bylo jeho oblíbené roční období, zima byla až moc krutá a studená, tak jako všichni členové jeho rodiny.

Ani se nedíval kam jde, jeho nohy ho nesli sami zatímco on sám až moc přemýšlel, věděl že si takové myšlenky nemůže dovolit. Kdyby to viděl Temný Pán bylo by zle, jen díky Severusovi věděl jak si ohlídat svojí mysl, díky bohu jejich pán momentálně netoužil po tom aby jim dělal společnost.
Sice už naplánovali pro něj obřad kdy dostane svoje znamení, ale teď se dělo něco co mu nikdo nechtěl zatím říct, a co nemohl ani pochopit. Málem vyděsil sám sebe když mu pod nohou praskla větvička, zarazil se a rozhlédl kolem sebe. Objevil se u černého jezera ale nebyl tu sám, už podle vlasů by jí poznal kdekoliv, možná by si s ní konečně mohl v klidu promluvit.
Než ale stačil udělat krok vpřed, objevila se za ní postava kterou by tady rozhodně nečekal.
Rychle zalezl do nejbližšího keře, s hůlkou v ruce, musí jí nějak varovat ale jak?

"Takhle by jsi o své matce mluvit neměla." Cukl sebou když to zaslechl, hůlka mu vypadla z ruky a stejně jako Grangerová v tu chvíli, zůstal bez mrknutí oka zírat. Narozdíl od něj, ona nebyla tak překvapená, a najednou to začalo dávat smysl, tohle bylo to pozdvižení o kterém se na Manoru mluvilo. Proto byla jeho šílená tetička ještě šílenější, ale jak je to možné? A zrovna ona? Měl v hlavě tolik otázek, že se nestíhal ani soustředit na to co se dělo před ním.

"Jsi si tím tak jistá?" Ozvala se jeho tetička, tenhle její úsměv a výraz znal, byla jako zmije která se chystala zaútočit, tentokrát to ale byla Grangerová kdo se začal smát.

"Ty i já moc dobře víme že mě potřebujete, to je přeci ten důvod proč jsi tu ne? Poslal tě tvůj pán, i on si uvědomuje jak jsem teď pro vás důležitá, ale dovol mi ti teď něco říct." Obešla jí jako nic, Bellatrix jí sledovala s nevěřícným výrazem ve tváři, vypadala celkem zmateně a čím dál tím víc rozzuřeně.

"Nepomůžu vám, vím na jaké straně stojím a to že ty sis náhodou uvědomila že jsi má matka, na tom nic nezmění." Znovu se na Bellatrix podívala a zrovna v tu chvíli si byli podobné víc než by kdy řekl, bylo velice působivé jak s ní mluvila, nebála se jí nebo to dokázala až moc dobře skrývat.

"Teď se pleteš neposlal mě Temný Pán, přišla jsem sama, slyšela jsem o tobě hodně, ale někdy je nejlepší udělat si vlastní obrázek, upřímně jsi mi podobná víc než se mi líbí." Nakrčila nos zatímco si na prst namotala jednu kudrlinku, Dracovo srdce běželo jako splašené, a jen na chvíli přemýšlel jestli to takhle měla i Grangerová. Ticho mezi nimi bylo děsivé, kdyby to šlo snažil by se odsud svojí tetu nějak dostat, ale momentálně nevěděl jak, nepatrně sebou pohnul a celý ztuhnul když mu pod nohama zakřupala další větvička. Grangerová vypadala úplně mimo, za to jeho teta se podívala jeho směrem, a on tušil že o něm musela vědět, na její tváři se objevil malý úšklebek než si prohlédla své nehty.

"Ráda bych s tebou strávila více času, ale upřímně nejsi zase tak zábavná jak jsem si myslela." Dramaticky zvedla oči v sloup, než se znovu podívala do její zmatené tváře.
"Ale věř tomu že tohle není naposledy, kdy se my dvě vidíme." Ze svého pláště vytáhla malou černou sametovou krabičku kterou jí podala, Grangerová se nepohla dokud na ní nezvýšila svůj hlas, rychle popadla krabičku a strčila si jí nedůvěřivě do kapsy, skoro až skepticky se na ní podívala.

"Neprosila jsem se tě o žádné dárky."
Bellatrix skoro až znepokojeně zamlaskala, už jen z držení jejího těla mohl říct že se hodně ovládá, a až odsud zmizí někdo si to příšerně odskáče.

"Já vím, já vím." Odmávla jí rukou, bylo vidět že nebyla v náladě se hádat, ani jedna z nich už nic neřekla, a Grangerová zmizela rychlostí blesku, úlevně si oddychl a vylezl ze svého úkrytu ven.

"Jak jsi o mě věděla?" Pozvedl obočí, nepodívala se na něho, jen sledovala černé jezero jakoby jí mělo dát odpovědi na nevyřčené otázky.
"Vycítila jsem tvojí sílu, navíc jsi byl celkem vidět, to jen ta hloupá holka si ničeho nevšimla." Zaskřípala zuby tak až ho to zabolelo v uších, konečně se na něho podívala, její výraz byl zvláštní, ne tolik šílený.

"Teď když už víš pravdu, chci aby o tom věděla celá škola co nejdříve, z nás všech s ní trávíš ty co nejvíce času, takže chci abyste se spřátelily a je mi jedno jak to uděláš." Nařídila mu tvrdě, nikdy by si nedovolil zrovna jí odporovat, jako jediná ze smrtijedů ho nejvíce děsila.
"Nebude semnou chtít mluvit, navíc Potter a Weasley jí jsou neustále za zadkem, bude těžké se k ní jen přiblížit." Zamručím nesouhlasně, chytla mě pod bradou, až jsem ucítil jak se její nehty začali zatínat do mé kůže.

"Myslím že ty, i já moc dobře víme co se stane až se všichni dozví čí dcera vlastně je, spoléhám na tebe Draco, a Temný Pán taky je to tvá zkouška než dostaneš znamení, nesnaž se ho zklamat." Věnovala mu sladký úsměv ze kterého se mu udělalo špatně, černé oči neopouštěli ty jeho dokud souhlasně nepřikývnul, a promnul si bradu když ho pustila.

"A ještě něco, ještě jednou jí nazvi mudlovskou šmejdkou, a udělám si z tebe rohožku před mojí postel, je to jasné?." Dělala si srandu tím si byl jistý, i tak ho to ale vyděsilo, zmizela za prvního zahřmění, a on se za začínajícího deště vrátil zpět do hradu.