Kdo jsem?

Zvláštní pocit

Poznámka Autora
Moji milý čtenáři / čtenářky,
Chtěla bych vám oznámit, že v období mezi 1.8-24.8 nepřibude žádná nová kapitola k oběma rozdělaným povídkám.
Tahle bude pravděpodobně do té doby zatím poslední, a tak jsem se snažila jí udělat co nejdelší. ☺️
Beru si z Čech do Anglie svojí mladší sestru na prázdniny, a chci si celou tu dobu užít jenom s ní, a věnovat se jí na plno.
Děkuji všem za pochopení, a i vy si užívejte volna a krásného počasí, buďte na sebe opatrný a pijte hodně vody.
- Lucy 🖤

Severus neměl vůbec tušení jak dlouho může mladé ženě trvat smířit se s tím vším co se dělo, a jak jí to život na ruby obrátilo, ale to jakým stylem už skoro hodinu zírala na misku plnou vloček, jakoby jí sami měli snad naskákat do žaludku, ho znepokojovalo víc než by mělo.
Sám poslední dobou nějak postrádal chuť k jídlu, věci se začali víc a víc komplikovat, a ten starý naivní dědek nijak její situaci nepomohl.
Jeho dlouhý nudný proslov o tom jak do ní vkládá svojí důvěru, a věří že jí tato situace nijak neovlivní, a bude stále věrná řádu, a jejímu malému kamarádovi Potterovi ho upřímně rozesmála.

Opravdu tu nešlo o nic jiného než o to aby vyhráli, nebyl hloupý bylo mu už od začátku jasné že toho bude chtít jenom využít, obě strany ji chtěli jen využít pro svoje účely, a jemu se z toho zvedal žaludek.
On sám byl zvyklý hrát tuhle roli dvojitého agenta, sám ne jednou byl pod kletbou cruciatus když nedonesl informace které po něm chtěli, ale ona? Nikdy nepochyboval o její loajalitě nebo inteligenci, ale tohle nebyla hra kterou by měla hrát mladá dívka kterou ona byla.
Až moc dobře si pamatoval jak ho to zničilo, jen léta praxe, a vysoké sebeovládání dokázalo perfektně skrýt všechnu tu bolest co v hluboko sobě měl.
Povrch byl hladký, vyrovnaný a pevný, ale vnitřek se pomalu ale jistě kousek po kousku rozpadal, bylo to něco co nikdo nemohl na vlastní oči vidět, ale on to až moc intenzivně cítil.

Severus odsunul svojí židli s větší vervou než měl, a vydal se z velké síně ven dřív, než sám přijde o rozum. Bylo to poprvé co mu jeho hodiny plynuli před očima jako dým z kotlíku, byl tak moc zamýšlený nad tím vším že ani nestihl strhnout svůj typický počet bodů.
A ze všeho nejhorší byl ten fakt, že slečna Grangerová nezvedla ani jednou ruku, za normálních okolností by byl rád, ale upřímně ona byla jedna z těch málo schopných, co dokázali jeho hodinám věnovat nějakou tu menší pozornost.
Dnešní den byl ponurý stejně jako jeho nálada, za očima začínal pociťovat přicházející bolest hlavy, a jen hlasy které zaslechl kousek od sebe ho donutily zastavit při jeho odpolední cestě do sklepení.

"Draco nelže, můj otec mi to taky potvrdil, Grangerová není žádná mudlovská šmejdka, ale dcera Lestrangeové." Podle hlasu mohl říct že to byl mladý Nott, na chvíli zatajil dech a odolal pokušení se plácnout do čela. Trochu se to Brumbálovi komplikovalo, tímhle stylem to bude vědět celá škola dřív, než ten senilní dědek něco udělá.

"Tak to je hustý, myslíte že to věděla už od začátku? Strčily ji do Nebelvíru schválně? Ale
stejně je to dost zvláštní, moudrý klobouk musel přeci poznat kam skutečně patří." Tohle byl jeden z hlasů který mu lezl i normálně na nervy, Pansy Parkinsonová byla jedním ze studentů jeho koleje, který by nejraději posadil na koště, a poslal zpátky domů k rodičům.

"Přeci nejsi tak hloupá zlatíčko, ten starý otrhaný klobouk se dá snadno zmást, ale ne Grangerová do tom do nedávna nevěděla, nevšimli jste si že vypadá víc tupě než normálně? A ty dva idioti který nazývá přáteli si ani ničeho nevšimli."
Ozval se kdo jiný než Draco Malfoy, s jeho menší poznámkou o tupých přátelích však musel souhlasit. Už tak zašli jejich konverzace až moc daleko, uhladil si svůj plášť a rázným krokem se vydal k nim, aby je rozpustil.