Kdo jsem?

Temná strana už to ví

Bez jakýchkoliv emocí jsem sledoval postavu schoulenou u mých nohou, tiše prosila o odpuštění zatím co oddaně líbala kus mého hábitu, jako vystrašená malá srnka.

Lhostejně jsem se zadíval před sebe, nemohl bych Bellatrix zabít i kdybych chtěl, byla můj nejvěrnější smrtijed.
Byla na vrcholu mezi těmi nejlepšími kterým jsem plně důvěřoval, nepotrestal jsem jí za to, že si užila slabou chvilku s mudlou, i když tohle byla obzvlášť nechutná představa.
Samotného by mě zajímalo, jak se ten špinavý lidský červ, dostal na místo jako je Příčná ulice bez povšimnutí a v takovou dobu.
Bellatrix byla žádostivá a nenasytná žena, která si jako ostatní moji následovníci měli právo užít, vzít cokoliv a zabít kohokoliv chtěli, nikdy jsem jim v tom nebránil.
Přeci jenom spokojený následovníci, jsou věrný následovníci, jejich vzpoura je to poslední, co jsem momentálně potřeboval.
Ne, potrestal jsem jí za to, že mi to celé ty dlouhé roky tajila, ač už se dítěte chtěla zbavit jakýmkoliv způsobem, měl jsem o tom, jako její pán kterého zbožňovala, právo vědět.

Nohou jsem jí od sebe odstrčil abych mohl projít kolem ní, stále zůstala na kolenou, hlavu skloněnou k zemi. Černé kudrliny měla slepené krví, a z její polohy bylo znát, že byla v bolestech, možná jsem se nechal unést více než bych měl, obvykle jsem zrovna na ní nebýval takhle tvrdý.
Bellatrix ale vždy přijala každý můj trest s pokorou, a tak by to mělo být, měla by být vděčná za vše co jsem jí mohl dát, za každou malou kapku bolesti a slasti.
Za normálních okolností by mě nezajímalo něčí  dítě, stejně dopadnou tak, že ho budou v novém světě, který stvoří následovat, a nebo zkrátka zemřou, bylo to jednoduché, jiný osud je nečekal.
Většina z nich, hlavně těch mudlorozených se stanou hračkami pro mé věrné poskoky, normálně by takový osud čekal i ji, jsem si jistý, že by nepřežila ani týden.
Ale ten fakt, že měla v sobě krev rodu Blacků, a ještě byla nejlepší přítelkyně Harryho Pottera z ní udělal obrovský střed mého zájmu.
Ta dívka byla nejenom chytrá, silná a jak jsem si všiml v určitých vzpomínkách i velice mazaná, ale dala by se lehce využít ke všem mím potřebám.
Díky ní by mohla moji stranu snadno dovést k vítězství, a to je přesně, to co potřebuji, a taky chci.

"Chci aby jsi s ní navázala spojení. Je to velice inteligentní dívka která neuvěří našim slovům, ale když jí dáme čisté důkazy, s nimi argumentovat nemůže. Pár kapek lektvaru souběžného snění bude stačit, spoléhám na tebe Severusi. Chci, aby jí Bella ukázala vzpomínky na její narození, a na ten den, kdy jí dala pryč, podle její reakce pak budeme postupovat dál."
Ani na jednoho z nich jsem se nepodíval, jejich souhlasné ano mi stačilo.
Tohle byla šance, kterou jsme si nemohli nechat jen tak ujít, možná nakonec bych měl za tu malou chybu, co Bellatrix udělala být vděčný.
Mávnutím ruky jsem je oba propustil a vrátil se zpět na svůj trůn, té mladé naivní holce se změní život takovým způsobem, jakým by to nikdy nečekala.

~~~~~~

Severus byl rád když se vrátil na hrad bez jediné újmy, původně čekal, že i on bude zatažený do menšího mučení jak v ráži Temný Pán byl.
Unaveně se posadil do svého křesla, svou masku držel v ruce a mlčky se na ní zadíval.
Nikdy nikomu nahlas neřekl na jaké straně stojí, a která podle něho vyhraje, teď ale s tím vším co se dozvěděl za posledních pár dnů, v tom začínal mít víc jasno.

Dalo se čekat, že budou chtít slečnu Grangerovou využít, Bellatrix nebude žádná matka roku tím si byl jistý, ale proč nebyla schopná jí zabít ten den kdy měla a nebo ještě před jejím narozením?
Bellatrix nebyla ten typ člověka co by chyboval, že by přeci jen měla v sobe nějaký mateřský pud? Sám o tom upřímně pochyboval, že by v ní bylo až tolik lidskosti, ale na druhu stranu Bellatrix byla vždycky složitá čarodějka kterou bylo těžké pochopit, mohla mít jakýkoliv důvod.
K jeho smůle se jí nemohl podívat do hlavy aby to zjistil, její štít byl silný stejně jako ten jeho, možná že nebyl jediný kdo měl co skrývat.
Dvěma prsty si sevřel kořen nosu, za očima začínal cítit slabou bolest hlavy, a jen na chvíli přemýšlel jestli má vůbec cenu chodit spát.
Bylo tu tolik nevysvětlených otázek a tak málo odpovědí, ačkoliv byl spánek pro jeho tělo důležitý, ta představa prázdné a chladné postele která mu nepřinášela žádné potěšení ale spíše utrpení, ho tak trochu děsila.
Tváře obětí kterým kdy ublížil se mu míhali před očima jako starý film, pronásledovali ho ve snu a nedali mu jen tak spát.

Byl tak unavený, cítil na sobě to staré známe vyčerpání, měl všeho dost a ani jeho různé posilující lektvary, už na něj neměli žádný účinek. Dal by cokoliv za klidný bezesný spánek, nejlépe v teplém objetí které by mu pomohlo rozehnat ty špatné sny. Jeho oči se rychle otevřeli, na chvíli se zarazil a ani nedýchal, nebyl ten typ muže co by toužil po ženě.
Jediná žena kterou kdy slepě miloval byla už několik let mrtvá, a on dává pozor na jejího malého arogantního bastarda. Nebyla tu žádná jiná kterou by kdy chtěl, ale jeho tělo si dělalo své a doslova toužilo po ženském dotyku.

Zaskřípal pro sebe zubama a masku odhodil do kouta místnosti, skoro až zavrčel když uslyšel zaklepání na dveře.
Kdo se vůbec opovažoval ho otravovat v tuhle pozdní hodinu? Hodiny ukazovali něco málo po půlnoci, a on vážně neměl na nikoho náladu.
Sám když se vrátil po setkání s Temným Pánem, poslal Brumbálovi jen krátkou zprávu že je zpět, a promluví si s ním ráno. Jasně dal najevo že nechce být rušen! Znovu se ozvalo zaklepání, a on s naštvaným výrazem otevřel dveře.

"Omlouvám se, že vás ruším takhle pozdě pane profesore, já vím že bych tu neměla být takhle pozdě, pravděpodobně mi i strhnete nějaké body.." Začala neúnavně brblat spíš pro sebe než pro něho, měl co dělat aby na ní nevyjel, začínalo to být dost otravné.

"K věci slečno Grangerová, nemám na vás celý večer, pokud jste si toho ještě nevšimla!" Neudržel se, a jen spokojeně sledoval jak sebou vyděšeně trhla když na ní zvýšil svůj hlas.

"Omlouvám se, já jen jsem si říkala jestli nemáte něco na spaní? Mám s tím posledních pár dní celkem problém." Bylo opravdu trochu směšné jak jednoduché mu to dělala, maličko se uklidnil a sledoval tu směsici divokých vln na její hlavě. Byli podobné ale přesto úplně jiné než její matka měla, vypadala opravdu unaveně a měla slabé kruhy pod očima.
Přišla si pro lektvar, který očividně potřebovala, aby se vyspala, a přitom ani netušila, že on jí dá něco, co jí vtáhne do jedné velké noční můry, která jí už vůbec nedovolí spát.
Znovu ho sledovala těma velkýma hnědýma naivníma očima, těma očima, které vídal až moc často i ve svých snech, odolal pokušení začít mlátit hlavou o stěnu.

"Pojďte dál slečno, bohužel lektvary došli, ale mám výborný bylinkový čaj, který vám pomůže, taky si dám šálek." Pustil jí dovnitř a s povzdychem zavřel dveře, nelhal, bude muset připravit více bezesného spánku hlavně pro sebe, čaj jí možná na chvíli pomůže a uklidní než její sny, napadne Bellatrix.
Bylo mu jasné, že to bude to nejmenší, co ona udělá, alespoň prozatím, než Temný Pán vydá jiné rozkazy.
Kdyby mohl, pokusil by se to celé zastavit, ale ta možnost tu nebyla, a on bude muset dál hrát tuhle šílenou hru, která ho postupně ničila, a přestávala bavit.
Připadal si jako na velké šachovnici, na které nešel vzít tah zpět, a na každém dalším tahu záleželo. Temný Pán byl schovaná královna za svými pěšáky, a bude velice těžké, možná i nemožné ji jen tak sundat z trůnu, pokud to bude to, co se nakonec rozhodne udělat.

"Posaďte se slečno Grangerová, postavím zatím na čaj." Nečekal na její odpověď, a rovnou se vydal do své malé pracovny, tohle bude ještě dlouhá noc.