Kdo jsem?

Nečekané pocity

Dva týdny utekli ode dne, kdy se slečna Grangerová stala členkou jeho koleje, to ticho které od té doby panovalo u Nebelvírského stolu, bylo jako pohlazení pro jeho uši.
Ta banda nevychovaných opic, které byli slyšet na míle daleko, konečně začala projevovat trochu ono lidského chování, a jíst jako normální lidi v naprosté tichosti.
Už se nemusel dál dívat na nacpanou hubu mladého Weasleyho, která mu způsobovala žaludeční vředy, a znechucovala snad všechno po čem sáhl.

Ne ta zrzavá palice se sotva podívala jeho nebo jejím směrem, křeč v jeho ruce jak ji tvrdě svíral v pěst byla to jediné co mohl udělat.
Bylo vidět, že jeho výhrůžka udeřila tam kde měla, ne že by tomu mělo snad být jinak, a byl alespoň od něho pokoj.
Atmosféra u Zmijozelského stolu byla uvolněná, slečna Grangerová mezi ně zapadla rychleji než by čekala, první čtyři dny za ním s nervozitou chodila, tiše a beze slov ho prosila o něco na spaní. 

A on jí vždy vyhověl, zprávu o jejím přeřazení nikdo nevzal lehce, a on se nemohl dívat do těch vyděšených čokoládových očí moc dlouho.
Stejně jako se jí nemusel dívat do hlavy, aby zjistil jak moc jí Brumbál zradil, veškerá ta důvěra kterou v něj měla byla pryč.

Neřekla mu to do očí, ale on moc dobře věděl že je teď jeden z mála komu věří, a i když si zrovna její důvěru nezasloužil. Nechtěl jí ztratit, její přítomnost pro něho byla příjemná změna, a on zjistil že spolu mají více společného než by kdykoliv předtím přiznal.
Pokaždé jí přimíchal trochu lektvaru do čaje, a pokaždé u něho na pohovce usnula, a skončila tak v jeho posteli. 
Ani jednu noc toho nelitoval, koneckonců to byla jeho chyba, fascinovaný její osobou víc než kdykoliv předtím, podporoval každý její argument, a nechal jí mluvit až do doby dokud neusnula.

Neměl srdce na to aby jí vzbudil, a to poslední co si mohl jako profesor, hlavně její profesor dovolit, bylo jí ve své náruči odnést do jejího pokoje.
Když se po čtvrtém dnu u jeho komnat neukázala byl za to vděčný, jeho pán nevzal zprávu o jejím přeřazení zrovna nejlépe, a všechen jeho vztek který byl mířený na Brumbála schytal on sám.
Nebylo to nejhorší mučení které kdy zažil, ale i tak se do své ložnice pomalu odplazil, přivolal si pár lektvarů první pomoci které spolykal, a nebylo to poprvé, co si pomyslel kolik mu toho Albus Brumbál ve skutečnosti dluží.
Celé tělo měl v jednom ohni, prsty na rukou se mu třásli, a dech se bolestně zkracovat, alespoň ta příšerná bolest hlavy polevila jako první, a on na chvíli zavřel oči, příjemná vůně vanilky a třešní kterou mohl cítit ze svého polštáře, mu zůstala v nose. 

Když se ráno dostavil na snídani, ještě maličko v bolestech, a trochu mrzutý, s překvapením sledoval mladého Draca, zapáleného v rozhovoru se slečnou Grangerovou.
V obličeji měla zdravou barvu, už nevypadala tak unaveně, a ve stejnou chvíli jako on sám se natáhla pro toast který potřela pořádnou vrstvou jahodové marmelády.
Když se hlasitě zasmála, dokonce i půlka Nebelvírského stolu se otočila jejím směrem, byla to dlouhá doba co jí slyšel se takhle smát.
A od toho dne to tak bylo skoro pořád, nejvíce času trávila s Dracem, bylo hezké sledovat jejich rozvíjející se vztah, oba dva se na sebe dívali úplně novýma očima.
Co bylo, bylo zapomenuto, začali s novým štítem, a Dracovi to opravdu svědčilo, nikdy nebyl úplně šťastné dítě, bylo mnoho věcí které si nedovolil říct nahlas, nebo po kterých tajně doufal.
Některé mohl Severus vidět v jeho mysli, některé mu i on sám pověděl, a některé momentálně sdílel se svojí sestřenkou.
Severus byl vděčný za jejich nové přátelství, věděl že se na Draca může spolehnout, byl to sice občas pěkný spratek, ale moc dobře věděl, že se ve své nepřítomnosti nemusí ničeho bát.

Pár dní zpět začali první soukromé hodiny nitrobrany, nemohl si nevšimnout které knihy jí její matka posílala, a které měla během chvíle přečtené, avšak knihy mohou dát jen náhled ne praxi kterou potřebovala.
Bohužel dnešní večer se nesoustředila tak jak měla, nebránila se proti jeho útoku na její mysl, a i když si nemyslel že by to dělala schválně, aby ho zbytečně zdržovala, sám začínal být maličko frustrovaný.