exchange

11.

Nikdy jsem nešla na trénink víc natěšená. Táta už v ten den na trénink hokejistů nešel a jen co skončil můj s Michaelem a ten odešel, já čekala u ledu na Connora. Ano mohl nás někdo vidět, jediný však mohl být rolbař, nikdo jiný tu teď nebyl.

,,No nazdárek, konečně jsi v lepší náladě." Přišel zamnou.

,,Ano ano, teď můžeme být týden spolu."

,,No ne úplně, ale něco bychom mohli podniknout." Pousmál se.

,,Chtělo by to, táta tam bude asi jen měsíc."

,,Zítra jdeme na led sem hrát hokej." Vypadlo z něj.

,,Cože?"

,,Jo zítra tady je ráno volno, takže buď ready. Můžeš přijít ke mně na snídani a pak můžeme jít sem." Zazubil se šťastně.

,,To zní dobře. V osm budu u tebe."

,,Jojo, a ještě oběd bychom si mohli dát společný. Odpoledne se teda rozdělíme a pak uvidíme." Přemýšlel nahlas.

,,Někdy by si měl jít i ty ke mně, aby to bylo fér."

,,Všechno bude." Ujistil mě a museli jsme se pro dnešek rozdělit. On se musel jít chystat na svůj trénink a já spěchala domů, aby se táta nedivil kde jsem. Musela jsem se s ním rozloučit a jako obvykle mi udělal přednášku že kdykoliv může tajně přijet a zkontrolovat si mě. To mi bylo však úplně jedno.

Další den ráno už jsem si to hnala ke Connorovi a to natěšená na to co všechno přijde během následujících dnů.

Jako obvykle mi otevřel usměvavý od ucha k uchu s tím že ke snídani ukuchtil palačinky. Ale ne že by to odbyl jen nějakou nuttelou, on měl nějakou speciální marmeládu nebo co to bylo a to bez cukru či co, no nechápu kde tohle všechno scháněl.

Do té arény jsme se přemístili jeho autem, protože tahat hokejovou výzbroj pěšky to se nám ani jednomu vážně nechtělo, mě stačilo ji dotáhnout k němu domů.

,,Tak tohle je vaše kabina jo? To je poprvé co tu jsem." Rozhlížela jsem se po místnosti kde většinou bylo přes 30 kluků, ale teď jsme tu byli jen my dva.

,,Naše velká zápasová kabina je v té velké aréně, tady to není úplně jenom naše. Teď během sezóny chodíme na led občas i do tý velký arény, v den zápasu nebo někdy, když tam je volno máme led i dvakrát denně, však to víš."

,,Ano, ano. Kde si můžu dát věci?" Zeptala jsem se a on ukázal na místo vedle sebe. Na nějaký tejpě nebo pásce, tam měli napsaný jméno a kde kdo teda sedí. Já byla na Lukasově místě vedle Connora, takže i proto se možná spolu tak baví.

Víte co mi ale nedošlo? Že se oba dva budeme muset převléknout před sebou. To že on mě uvidi ve spodním prádle mi bylo celkem jedno, ale to že já uvidím jeho už mi tak moc jedno nebylo. Během toho převlíkání jsme neřekli ani slovo a já tak měla prostor na to aby mi utíkala očka k němu. Tak logicky když měl místo hned vedle mě že..

Jo pohled to byl hezkej a ta chuť si na jeho hruď šáhnout...ne sakra na co to zas myslím, nemůžu, nemůžeme nebo můžeme, ale..

,,Co to máš za dres?" Vyrušil mě z mého přemýšlení.

,,Eh, jo to je ten starý s kterým jsem hrála tam u nás, mám ho někde přes šest let už a v jiném jsem nehrála ani od té doby." Zamumlala jsem.

,,Od teď jsi Bedardová, já to jaksi tušil, že se ti bude hodit nový." Podal mi dres Blackhawks s jeho jménem.

,,To je zápasový nebo tréninkový?" Zajímala jsem se.

,,Z obchodu jen pro tebe. Není to ten materiál přesně co máme na zápasovém, ale vypadá to jinak stejně. A na tréninky máme tyhle dresy, jedna barva, logo a jméno s číslem." Ukázal sám na sebe.

,,Tak děkuju moc." Usmála jsem se a vyrazili jsme k ledu.

Byla jsem nervózní, přeci jenom jít hrát hokej tady s panem super hvězdou Bedardem, to se moc lidem nepoštěstí.

,,Tak mi ukaž co umíš." Vjel na led, hned zastavil a ukázal na mě a na ledovou plochu.

Neumím nic Connore, protože moje myšlenky když jsem s tebou jsou čím dál tím zvrácenější a úplně jinde než je realita..

,,Nevím, nevím, já byla dobrá do herních situací a ne takhle se individuálně ukazovat." Naznala jsem, hodila si na led z mantinelu tři puky a rozjela se.

Bum, bum,bum. Do toho nějaká srandička a pokus o nějaký fíglík, kličku nebo cokoliv aby to trochu vypadalo.

,,Jdu si zahrát na obránce když jsi dobrá ve hře. Dáme si tam do branky tu síťku aby ani ta střelba nebyla tak lehká a jdeme na to." Začal to hned stěžovat což se mi vůbec nelíbilo. Já mu dám že si bude vymýšlet takový blbiny.

V tu chvíli ve mně zpátky probudil ten herní hráčský duch a já nevnímala nic jiného než puk, led a nebezpečí v podobě jeho a toho že mi chce ten puk sebrat. Moc mu to teda nešlo a proto jsme tohle cvičili snad půl hodiny. Na tý obraně by měl zapracovat teda.

Po tomhle už se chtěl asi trochu ukázat a začal předvádět ty svoje fígle a různé střely na branku a chtěl mě to naučit taky. Jojo jasný že se to během půl hodiny naučím, spíš to bylo pokus od pokusu horší, avšak on měl trpělivosti dost.

,,Je tě škoda..." Řekl, když naše hodina na ledě uplynula a sezbírali jsme puky do kbelíku.

,,Myslíš?"

,,Vidim to. Vždyť ty by jsi mohla být v reprezentaci. Máš úžasné držení a kontrolu puku, k tomu i ta střela je slušná a fyzičku máš." Opustili jsme led s vraceli se zpět do šatny.

,,Hele, hele, nějaký negativum řekni." Nelíbilo se mi jak mě jen chválí.

,,Dobře. Trochu tvrdší rány, hlavně tu z první a právě nějaký ty finty by to chtělo se doučit."

,,Zapracuji na tom. Času mám dost, takže vím co budu dělat doma místo koukání na tiktok a YouTube."

,,Jo to je jako já a kraso, taky to zkouším doma třeba u vaření nějaký ty otočky a tak." Zasmál se. Tak to bych chtěla vidět jak si vaří oběd a u toho tancuje.

,,Toto musí vypadat. Ale já to dělám taky, neboj. To furt doma skáču a táta je ze mě často na nervy."

,,Chudák, on těžce pracuje na nějakých videích pro nás nebo tak něco a ty mu do toho hopsáš po bytě." Povzdechl.

,,Jeho problém, já chtěla hrát hokej, ne krasobruslit." Pokrčila jsem rameny. Aspoň jsme si teď při tom převlákní povídali a oči mi tak neutíkali tam kam by neměli.

K němu domů jsme dorazili chvíli před jedenáctou, což bylo tak akorát na to začít vařit oběd.

Z lednice vytáhl maso, zeleninu,sýr a z nějaké skříňky těstoviny. Jo tak to jsem zvědavá co udělá. Já dostala na starost pouze těstoviny a zbytek si šmrdlal sám. Jakmile měl to maso nějak na pánvi opečené, přidal ten sýr, zeleninu, hodil do toho nějaké omáčky a bylinky na dochucení a bylo hotovo. Možná to nezní jako žádný zázrak, ale ty jeho kouzelné omáčky to úplně skvěle dochutili.

,,Já se k tobě asi nastěhuju." Řekla jsem s plnou pusou.

,,Vážně to je tak dobrý?"

,,Jo, doma vařím jen já a to není ono, ty máš nějaké super věci a techniky na to." Pousmála jsem se.

,,Tak byt je tohle velký a postel mám taky pro dva, mě by to nevadilo, měli bychom tolik společného času.." V tu chvíli by mě zajímalo kam mu ty myšlenky utíkali.

,,Třeba na to někdy dojde, až tohle táta zjistí, možná se budu muset vystěhovat."

,,To radši ani neříkej, ale bylo by to fajn." Uchychtl se. Neboj Connore, myslím že to jednou nastane...