exchange

Epilog

Za pět minut bylo rozjíždění před volnou jízdou a Connor nikde. Bála jsem se že to nestihne.

Čas šel sakra rychle. Čtyři minuty, tři, dva, jedna a on nikde. Zbylé dva páry už byli na ledě a já tam čekala a byla zoufalá.

,,Jsme ve finále! A my si jdeme pro další medaili!" Chytl mě najednou někdo za ruku a vlítli jsme na led. Měli jsme tři minuty na to se rozjet, já už byla naprosto ve svém tranzu, ale jeho radost z toho že s Kanadou postoupili do finále olympijských her mě uvolnila.

Po krátkém programu jsme vedli, což my do teď nikdy žádnou grand prix nevedli a ani nevyhráli. Pravda, že jsme během roku zajeli tak tři, čtyři závody, získali body a měli klid. Pokaždé jsme končili mezi nejlepšími a proto to krasobruslení v našem podaní muselo vypadat strašně lehce, ale v Chicagu jsme trénovali neustále a právě to první místo nám chybělo.

Moc velký náskok jsme neměli, ale ti co jeli před námi zaznamenali jeden nezdařený skok a propadli se za ty co byli do teď třetí a tím nám hodili rukavici.

A jak bylo u nás zvykem, užívali jsme si to. Connor to měl celkem na háku, než jsme šli na led, žvanil jen o tom, že se bojí s kým to finále budou hrát, jestli Finsko nebo Česko. A já když byla s ním, život byl prostě lehkej.

Ani jsem tu samotnou jízdu moc nevnímala, takže jestli tam byli chyby to se mělo ukázat až na bodech, ale na zemi jsme neskončili a vypadalo to pro nás velice dobře.

,,Je to v kapse brouku." Obejmul mě Connor, když jsme strnuli a ukončili naše společné představení na těchto hrách.

,,Já se bojim abych něco nepokazila.. Moc jsem to nevnímala." Zamumlala jsem.

,,To říkáš vždycky, a když pominu některé pády a nedopočítané otočky co se nám přihodili, je to vždy dokonalé. Medaili máme." Odjeli jsme z ledu.

,,Tykraso a joo. Snad. To je hustý. Proč mi to došlo až teď?" Začala jsem se smát.

,,A já nám domů přivezu další. Jen nevíme ani o jedný jaká bude." Pousmál se. Společně s mým tátou jsme si sedli na čekací lavičku a zahleděli se na obrazovku. Body tam vyskočili téměř hned a umístění taky.

Jen co jsme to uviděli vyskočili jsme s Connem do vzduchu a radostně se objímali a říkali nějaký nesmysly.

Dokázali jsme to.

Vyhráli jsme.

Ty emoce byli neskutečné.

Byli z nás ještě větší hvězdy než do teď, nebyl už to jen Connor, ale kvůli němu i já.

O den později jsme dostali po poledni na krk naše zlaté medaile a následně čekalo Connora finále, pro něj důležitější.

To Finsko bylo silné, Aho s Rantanenem byli neskutečnými tahouny Finů a taky že kvůli nim Kanada brzo prohrávala. Ale ti se toho vůbec nezalekli a brzo to otočili. Sice padli i další góly, ale Kanada ten náskok o jeden gól udržela.

Druhé zlato bylo doma. A sledovat to z tribuny bylo neskutečné.

Před těmi třemi lety by se mi o olympijských hrách ani nezdálo a teď jsem tady byla. K tomu s Connorem Bedardem se kterým jsme ubojovali dvě zlata. Jak nevěřicné.

Oslavy v Itálii proběhli ještě takové docela klidné, ale jen co jsme se vrátili do Chicaga, u někoho ve velké vile se udělala taková super párty. To že byla zima a prostředek sezóny bylo všem jedno, prostě se slavilo.

Možná proto i po dvouch dnech, kdy se hrál zápas nebyl ten tým úplně fresh, naštěstí my s Connorem jsme to ale nepřehnali, v tomhle už jsme se trochu snažili ovládat a sledovat ostatní byla stejně větší zábava.

Ačkoliv v tom zápase byli kluci takový chcíplí, dokázali ho vyhrát a já zrovna na tento zápas koukala ze střídačky, kde jsem se občas po domluvě s trenéry objevila a dneska to mělo i účel.

Jakmile zbyli na ledě jen hráči Blackhawks, odložili si helmy. Odněkud vytáhli dvoje světýlka na vánoční stromeček, aréna zhasla a mezitím co oni udělali dvě řady naproti sobě s těmi světýlky, čímž vytvořili takovou cestičku od vrátek střídačky, všimla jsem si, že si Connor vzal mikrofon a dojel na konec té rádoby cestičky.

,,Takže teď prosím všechny co tu zůstali o klid. Už to nějakou chvíli je co jsem poznal jednu fakt skvělou holku. Dalo by se říct že to byla láska na první pohled. Sledoval jsem ji tajně na trénincích a jednou když nešikovně spadla, nevydržel jsem to, přijel jí pomoc a bezeslov jsme si zajeli nějakou sestavu co tenkrát trénovala. Později jsme si začali psát, tajně se vídat a trénovat. Nikdo o tom nemohl vědět, protože její táta byl a stále je naším videokoučem a tomu by se to tenkrát moc nelíbilo. Už během prvních třech měsíců se ale staly zajímavé věci. Poprvé jsme se opili, donutila mě sníst fastfood, udělali jsme super riskantní věc o které vědí do teď jen čtyři lidi, ale kvůli tomu měli i krizi při které jsme si uvědomili i díky Lukasovi Reichelovi,že bez sebe být nemůžeme. Vše jsme urovnali na krasobruslařském mistrovství Ameriky, kdy jsme vyšli s naším vztahem ven a vybojovali tam neskutečné třetí místo. Od té doby jsme různě kombinovali hokej a krasobruslení, ačkoliv to nikdo moc neví, hraje hokej někdy i lépe jak já, jenže prioritní sport má zatím jen jeden. A po několika různých zkouškách našeho vztahu jsme dokázali vybojovat medaile na mistrovství světa a před týdnem zlato na olympiádě. Což zní neskutečně a stále nám to moc nedošlo. Ale dost tohohle.. Ta holka pro mě znamená neskutečně moc, uvědomil jsem si že i víc jak hokej. Oba dva jsme v sobě našli všechno co nám scházelo, jsme jak dva skvěle pasující dílky puzzlete, ta holka mi ukázala především i něco jiného než byl hokej, kterým já do té doby žil. Všichni víte o kom teď mluvím, ta osoba tu je na každém zápase a teď stojí na střídačce, prosím pojď ke mně Sofi." Řekl Connor dlouhý monolog. Mezitím co já se mezi těmi kluky se světýlky nějak doplácala v botaskách po ledě za Connorem, stihl mu Lukas dát růži a malou krabičku.

,,Takže Sofi vezmeš si mě?" Klekl si přede mne. Asistent Lukas mu vzal mikrofon a Conn otevřel krabičku s prstýnkem.

,,Samozřejmě že ano." Přikývla jsem se slzami v očích. Prstýnek mi nasadil na prsteníček a k tomu dal i tu růži a já ho s radostí obejmula.

Teď už to bylo oficiální.

I became Mrs. Bedard...

Vuala a je koneec. Pro mé překvapení tato knížka byla o dost delší než jsem čekala a děkuji, fakt děkuji moc všem co ji dočetli ❤️