exchange

13.

Ten zápas s Floridou i Jersey Blackhawks docela projeli. Proto jsem Connora moc neotravovala, ale jemu jakoby ty zápasy byli jedno. V obouch měl bod,a když jsem se ho ptala jak ty zápasy bere a hodnotí, napsal že to prostě líp nešlo.

Na hokejistu nečekaný přístup, nevím jestli byl zvyklí z Reginy, která taky nebyla nejlepší, ale doufala jsem že v sobě nějaké to zdravé zklamání má a Blackhawks trochu nakopne a ne že on bude spíš uklidňovat mě, že ty zápasy byly dobré.

No hlavně mě musel uklidňovat další den, protože tatík se na mě přijel podívat a to znamenalo, že my musíme to naše kraso o den odložit.

Naštěstí tu táta nebyl ani přes noc, musel akorát přivést nějaké papíry a dokumenty pro hlavní vedení a u mě byl pouze na oběd a večeři. By mě zajímalo docela co jí v Rockfordu.. Na to jsem se ho teda neptala, protože se spíš on ptal na něco mě. Zajímal se jak nám to s Michaelem jde a jak zvládám to domácí učení.

Jo na to učení jsem trošku teď kašlala, ale tak přezkoušení mě čekalo až někdy na přelomu zimy a jara, to první už jsem stihla ještě v září, protože jak nemám moc co dělat, učila jsem se napřed. Výhoda domácí školy...

,,Tvůj tatík si teda vybral den kdy přijede, ještě že jsi byla doma." Smál se Connor jen co jsme se sešli před arénou.

,,To teda, si vem kdybych spala u tebe nebo s tebou byla celé dopoledne.. to už bych neukecala že chodím běhat." Přikývla jsem.

,,A neříkal kdy zas přijede?"

,,Jo, říkal že v pondělí přijde i k vám na trénink a budou nějak řešit co dál."

,,No to podrž koště, doufám ale že si pak zas hezky odjede ať můžeme oslavit v úterý ty tvoje narozky." Zamumlal.

,,Neboj, oni ve středu hrajou tak to tam musí být." Ujistila jsem ho. Ačkoliv jsme dneska šli krasobruslit, stejně jsme na převléknutí využili kabinu Blackhawks, i když oblečení už jsme měli na sobě, jen jsme si přezuli brusle a sundali vrchní teplé vrstvy.

Nejdříve jsme se rozbruslili a po asi pěti minutách šli na věc. Na ledě to bylo úplně něco jiného než na suchu a hlavně teď jsme mohli zapojit všechny prvky. Nejtěžší bylo si vyvzpomenout co kdy a jak následuje a hlavně to nezkazit.

Dalo nám to zabrat a to pořádně. Kašlali jsme na to aby nám to vycházelo do rytmu a aby to sedělo s písničkou, hlavní to bylo zajet. S tím jsme se trápili celou hodinu a až ty poslední pokusy začali dopadat dobře.

,,Jestli se tohle naučíme, budeme fakt dobrý." Poznamenala jsem,když jsme šli do šatny.

,,Když budeme na led chodit častěji tak bez problému. Možná bych zkusil vymyslet i nějaký náš volný program, abychom nemuseli jezdit ten tvůj s Michaelem." Navrhl.

,,To zní jakobys chtěl na nějakou soutěž a ne to dělat jentak na tajno."

,,Ale tak baví mě to, aspoň budeme mít důvod se vidět víc a trénovat víc. A navíc, co kdyby tě ten Michael nechal, kde by jsi scháněla nového partnera co? Já jsem ideální záchrana nemyslíš?" Překvapoval mě tím co říká.

,,Jo to je pravda, ale myslím že Michy se mě jentak nepustí, má za to fakt skvělý peníze."

,,Já bych to dělal i zadarmo a navíc mi přijde že těch soutěží moc nemáte, to bych nějak zvládnul." Pousmál se.

,,Teďka ne, protože jsme se na Americký mistrovství kvalifikovali naštěstí na první pokus, ale od toho prosince se to rozjede. Teda bude záležet na výsledcích, ale už toho bude víc."

,,Všechno bych zvládl." Mávl nad tím rukou jakoby to bylo nic.

,,Jo? To bychom museli umět víc sestav a musel bys mít čas. A jo, úplně vidím jak jsme v televizi a už říkají: Teď nám svůj krátký program zajede dvojice Sofie Gill s Connorem Bedardem, ano slyšíte správně s hokejovou hvězdou a jedním nejlepších hráčů na světě."

,,No tyvole, tak to ne. To by byl takový bordel ve světě." Zakroutil nad tím hlavou.

,,Jo, proto to asi není nejlepší nápad."

,,Ale tak nikdy nevíš co může přijít, já bych se tomu asi nebránil." Pokrčil rameny, hodili jsme naše věci k němu do auta a vyjeli spolu na oběd na Sushi. Poprvé jsme šli takhle někam na veřejnosti spolu. Avšak kdyby nás chtěl někdo poznat, nepovede se mu to. Já jak eskymák zamuchlaná v mikině a čepici a Connor s kšiltovkou, přes to kapucu a límec krku měl tkaničkami utáhlí na nose a do obličeje mu tak nebylo vůbec vidět. To sushi jsme si totiž vzali sebou a měli ho sníst u Connora doma, riskovat že nás, spíše Connora někdo pozná jsme nechtěli.

A zároveň jsme si chtěli užít nějaké chvilky zase spolu, jo asi to vypadá že jsme spolu pořád.. Což teda úplně ne, ale v kontaktu jsme byli když to šlo tak neustále a u něj doma jsem se cítila víc doma jak u sebe doma.

,,Možná chápu proč je tohle tvoje nejoblíbenější jídlo." Řekla jsem, když jsme si konečně sedli a mohli se vrhnout do toho jídla.

,,Nejlepší. A copak ty jsi to nejedla dřív?"

,,Táta to rád nemá, takže moc často jsem si ho sama nekupovala. Vracíš mi zpět mé staré oblíbené věci." Objasnila jsem.

,,A viditelně tě i dělám šťastnou." Na to jsem neměla co říct, byla to pravda. Dva a půl roku s tátou jsem se trápila a teď přišel on a celý život byl rázem hezčí.

Ačkoliv jsem si to nepřipouštěla, začala jsem k němu mít nějaké pouto a nedokázala si představit, že on už v mém životě nebude..