exchange

17.

To ranní probuzení nebylo zrovna nejpříjemnější. Jakmile jsem otevřela oči,měla jsem pocit že mě bolestí upadne celá hlava.

A až, když jsem se asi po minutě zírání do stropu probudila, došlo mi to.

Vedle mě byl Connor, stejně jako já bez oblečení, no sakra. Tohle nebylo na plánu. Nebo možná bylo, ale takhle?

Za ten den s ním jsem si uvědomila jak moc důležitý pro mě je, jak moc ho mám ráda a jak skvělý je, ale pak se opít a mít s ním svoje poprvé to už tak veselé asi není..

Bála jsem se jak to bude brát on. Bude si myslet že jsem ho opila, abychom se spolu vyspali? Bude si myslet že jsem ho využila? Nebo mě nechá už být.. Nebo co když se mi vysměje za to jak jsem naivní a blbá a ukončí to jakýmkoliv způsobem, kvůli jakémukoliv důvodu..

Ne to se nesmí stát, prosím..

Pomalu jsem se vyplížila z postele a potřebovala to trochu rozdýchat. Na stolku před televizí byli ještě ty malé lahvičky a dvě velké láhve od vína, musela jsem to zlikvidovat, na tohle kdyby někdy přišel táta, je po mně.

Do té velké igelitové tašky k tomu jsem přihodila i ty obaly od Mekáče a sladkostí, teď to stačilo už jen vyhodit.

A vůči tomu jak mi bylo, rozhodla jsem se vygooglit co je dobré na kocovinu. Jako první co na mě vyskočilo byl Vitamín C nebo vývar. Dobře jde se vařit.

Nudle, nějaký kousky hovězího masa a zelenina, nebylo to tak složitý a uvařená byla téměř hned.

Přemýšlela jsem jestli jít probudit Connora, přeci jenom bylo půl deváté a pokud jsem si to dobře pamatovala, v půl jedenácté měli trénink stejně jako odpoledne. Naštěstí se probudil sám..

,,Ty vaříš jo?" Ozvalo se ode dveří a já lenutím poskočila. Měla bych možná někdy vnímat co se děje okolo a ne být stále ve svých myšlenkách.

,,Jojo, vývar, aby nám bylo lépe." Byla jsem nervózní.

,,To byl dobrý nápad, bude se to fakt hodit." Přešel ke mně.

,,Ehm, Jojo, kolik chceš?"

,,Plnej talíř.." Odpověděl mi.

,,Sofi? Děje se něco?" Pokračoval, nečekaně to poznal.

,,Eh, semnou?"

,,Jo, je tady snad jiná Sofie? Klepeš se a jsi nervózní snad víc jak já když jsem měl hrát ten první zápas v NHL." Pousmál se.

,,Já... jakoby.. Omlouvám se ti." Bylo jediný co ze mě vypadlo, nevěděla jsem jak to sformulovat.

,,Za co? Co se děje? Myslíš jako včerejšek?" Nechápal.

,,Jo.. Promiň že jsem tě nutila do takových věcí a pak jsme se opili a dělali ty blbosti a za to co jsem říkala a co se stalo jako poslední.."

,,Zastav, to bylo úplně super, všechno. Konečně jsme se oba trochu odvázali, vyzkoušeli ty pubertální blbosti a tamto... spíš já se bál jak to budeš brát ty po tom co říkal Lukas." Přerušil mě.

,,No kdybychom nebyli opilí mohlo to být možná lepší."

,,Kdo říká že to nemůžeme zopakovat někdy střízlivý?" Mrkl po mě a v tu dobu ze mě ta nervozita spadla. Bylo to dobrý..

,,Ale možná radši u tebe, ty máš lepší postel." Usmála jsem se.

,,Můžeme kdekoliv v našich bytech." Zkousl si ret.

,,Jo to můžeme, než se vrátí sem táta. U tebe je to bezpečnější."

,,Lukas je lepší?" Uchychtl se.

,,Tak zamkni, když vi heslo od tvého bytu, klíče snad nemá. Furt lepší potrhlej Lukas co si z nás bude dělat srandu, než můj táta, kterej by nás zabil."

,,To každopádně. Ale nechal bych to až nám bude oběma lépe." Dal mi pusu, vzal si tu polévku a sedl si ke stolu.

Jakmile dojedl, musel letět na ten trénink, což já naopak musela po poledni a teda chuť něco dělat byla na bodu mrazu.

Aspoň že na tréninky teď chodil ten druhý, hodný Michael, který se akorát zajímal jak jsem narozeniny slavila, že jsem byla tak unavená. No svedla jsem to na koukání na seriály, pojídání mňamek a únavu.

Ta hvězda
Večer se stav prosím

Sofi
Děje se něco?

Vylekala mě na mobilu tahle zpráva, když jsme skončili trénink.

Ta hvězda
Lukas bude dělat
výslech a připravý prý
i jídlo aby jsme si byli
rovni 🫠

Sofi
Já se z něj zblaznim

Ta hvězda
Aspoň to neříká jinde,
doufám, zatím...

Sofi
By dostal

,,Kdo je Ta hvězda?" Řekl Michael zamnou a já se ho lekla. Stála jsem před arénou, ale on viditelně ještě neodjel jak jsem myslela.

,,Eh, ty jsi to četl a viděl?" Lekla jsem se.

,,To že za ním a nějakým Lukasem večer jdeš mi je docela jedno, jen kdo to je a jakej výslech? Na profilovce tam má sushi. Nějaký Japonec, Číňan?"

,,Nee, je to můj kámoš a Lukas je jeho kámoš a není to Asiat, je to normální bílej Kanaďan." Snažila jsem se mu to vysvětlit. Tohle se neměl dozvědět..

,,Kanaďan? Chci vědět viiic, jak se znáte a tak." Pousmál se.

,,Hele Michy, nikdy jsme se o naše osobní životy nestarali, nemusíme to měnit. Není to nic závratného neboj."

,,Tak dobře..." Naštěstí se radši sebral a odešel. No snad to nevyžvaní tátovi, to by byl konec.

Možná byl teď hodnější, ale ani tak jsem mu nevěřila. Kdyby se dozvěděl že se bavím s hokejisty, poslal by mě s nimi do háje a ještě dál.. znala jsem ho už..