exchange

14.

Ten den předtím než měli odletět do Tampy, jsme nečekaně znovu byli spolu. Trénink jsme oba dva měli ráno a odpoledne bylo tak času dost.

Potrénovali jsme něco na suchu jako obvykle a následně zkoušeli vymyslet tu novou sestavu jak Connor chtěl. Ono jako vymyslet to, dalo zabrat. Museli jsme vybrat písničku, kterou jsem naštěstí vybírala já a postupně jsme museli vymýšlet prvky tak, aby to vše přesně vycházelo až budeme na ledě.

,,Šel bych už spát." Zabrblal Connor, když jsme to po dvouch hodinách dopsali.

,,To já taky, ale musíme si to ještě vyzkoušet."

,,Sofiii, co takhle si dát šlofíka a pak na to jít, koukej jak jsem unavený." Lehl si a dělal že už se ani nehne.

,,Jo a probudíme se až ráno, takže stávat." Zvedla jsem se z té pohovky, ale s ním to ani nehlo a já přemýšlela nad jinou taktikou.

,,Seš lechtivej?" Sedla jsem si rozkročmo na jeho stehna a mrkla po něm.

,,Nevím, jako malej jo, ale teď už mě nikdo dlouho nelechtal."

,,Tak je na čase to vyzkoušet." Neváhala jsem ani sekundu, vyhrnula mu trochu tričko a začala ho šimrat. Jo byl lechtivej.

,,Ne, dobrý, už stačilo." Snažil se bránit, chytl mé ruce, ale nechal je přitisklé na svém břiše, což znamenalo že one of my life goals se mi splnil.

,,Tohle budu dělat častěji." Laškovně jsem se usmála.

,,A ty lechtivá seš?"

,,Ne, naštěstí ne." Odpověděla jsem mu s tím, že jsem si myslela, že mám vyhráno.

,,To je škoda." Tentokrát neváhal on a jednu svou rukou vjel on pod tričko mě, což jsem vůbec nečekala. Jako lechtivá jsem nebyla, ale to že se on dotýká mého těla až takhle, no to bylo, rázem jsem strnula, čehož si on všiml.

,,Hej dobrý?" Zeptal se, když jsem byla jako zamrzlá.

,,Jo, akorát nejsem zvyklá na tohle, chápeš ne?" Odpověděla jsem a v hlavě trochu zmatkovala.

,,To nevadí." Položil tu ruku na záda a přitáhl si mě k sobě.

,,Jdeme spinkat?" Špitla jsem. Jako kdybych nevěděla k čemu se schyluje.

,,To možná potom.." Pomalu jsme se k sobě přibližovali, až v tom najednou...

,,Connore, prosím tě co děláš, že už mi přes tři hodiny neodpovídáš na zprávy, něco hledám." Přišel z ničeho nic Lukas. A sakra.

,,Tyvole co to je toto." Vykulil oči, když nás viděl jak na sobě ležíme v dost zajímavé pozici.

,,Eh, myslíš tu flašku?" Usmál se Connor jakoby se nic nedělo.

,,Tohle je tvoje sestřenice? To jako porušujete teď zákon nebo co to kurva děláte?" Nechápal.

,,Ne, my nic neporušujeme." Raději jsme se oba dva s Connorem zvedli a ani jeden nevěděl co říkat.

,,Ne? Vždyť vy se tady normálně muchlujete a kdo ví co všechno." Pohazoval rukama.

,,Dobře, klid, tohle není moje sestřenice."

,,Cože? Vždyť vypadá jak ona." Tikal Lukas očima mezi námi dvěma.

,,Jo je to Sofi, ale nikdy nebyla moje sestřenice, bylo to jen takový krycí víš, aby na to nikdo nepřišel." Snažil se to Connor vysvětlit.

,,Takže je to tvoje holka?"

,,Ne ani nejsem jeho holka, je to složitý." Konečně už jsem něco řekla i já.

,,Hej tak o co tu sakra jde, já jsem zmatenej jak kdybych teď byl někde na poušti v Grónsku.

,,V Grónsku není poušť." Poznamenala jsem.

,,Proto to říkám, protože bych to stejně nechápal."

,,Nikdo to nesmí vědět, že my dva se spolu bavíme." Začal Connor.

,,Jo, můj táta je váš náhradní videokouč, ty ho určitě znáš z farmy, mám zákaz se jakkoliv bavit s hokejisty a my dva to trochu porušili a nechceme aby to někdo věděl." Pokračovala jsem já.

,,Ty jsi ta Gillova dcera?" Věděl o koho jde.

,,Jak to víš že má můj táta mě?"

,,Na farmě se ví všechno, akorát oni říkali že krasobruslíš a máš tmavý krátký vlasy." Už byl o něco klidnější.

,,Však taky že krasobruslím a tamty vlasy byli obarvený a nosila jsem je tak tři roky zpátky, když jsem ještě bydlela v Minnesotě."

,,A jak je možný že se vy dva vůbec znáte? Tvůj táta ti dával přísný podmínky co se tak říkalo." Zarážel mě tím, kolik toho ví.

,,Jsme se viděli v aréně..." Pousmál se Connor.

,,Dobrý, já mám času dost, teď už mi neutečete, takže sednout a chci to slyšet." Rozkázal nám, sedli jsme si zpět na pohovku a on naproti nám na zem.

Moc jsme s Connorem nevěděli jak mu to říct, ale nakonec jsme to nějak rychle schrnuli jak to asi bylo a je.

,,A to jako spolu nejste? A ty kdy jsi mi chtěl říct že krasobruslíš?" Řekl Lucas, když jsme my skončili.

,,Všechno má svůj čas." Odpověděl mu Connor.

,,To jsem zvědavej teda. Chci ale všechno vědět jako první." Mrkl po nás.

,,My to nemáme komu jinému říct, což ty taky ne! Tohle nesmí nikdo vědět!" Povyhrožoval mu Connor.

,,To si ještě rozmyslím."

,,Jestli někde jenom cekneš letíš minimálně na farmu." Snažila jsem se znít vážně, ale moc mi to nešlo.

,,Dobře, dobře, budu sticha, stejně vy než se k něčemu dokopete, budeme všichni v důchodu."

,,Lukasi!" Vykřikl Connor a u toho jsme se začali všichni smát.

,,Co jee? Jak dlouho se spolu znáte?" Vykuckal nějak ze sebe.

,,Měsíc a půl, to je strašně krátká doba, nepotřebujeme se na sebe hned vrhnout." Rozhodil Connor rukama.

,,V týhle době to je normální."

,,Ale my nejsme normální Luky." Uchychtla jsem se.

,,Přesně."

,,Moc času vám ale už nedávám." Zazubil se na nás Lukas.

Jo to ani nemusel...