exchange

15.

Mezitím co Blackhawks odletěli do Tampy a na Floridu, já trénovala s Michaelem a dokonce jsme na tom ledě spolu byli dvě hodiny, místo jedný, protože tam bylo kvůli Blackhawks volno.

A nebylo to tak hrozný, ba naopak už jsem z něj necítila takovou nervozitu a jezdilo se s ním teď nejlépe za celou dobu co jsme spolu.

,,Hele Sofi nemáš teď čas na to si zajít na oběd semnou?" Nabídl mi po čtyřech dnech co jsme spolu trávili každé ráno přes dvě hodiny.

,,Cože? Eh, jako klidně?" Vykulila jsem na něj oči.

,,Dobře, kam chceš?" Zeptal se.

,,Eh, mně je to jedno, když tě to napadlo, tak mě někam ven." 

,,Jo? Tak je tady spousta možností, kde jsi třeba dlouho nebyla?" Co se to s ním děje? Nikdy,nikdy takovej nebyl..

,,Mekáč?" Řekla jsem první věc co mě napadla. On přikývl a do deseti minut jsme byli tam. Dobře jednou už jsme na jídle spolu byli, ale to byl stále takový svůj, dneska se mě už však ptal i na nějaké otázky a chtěl si semnou povídat. A navíc to jídlo co jsem si vzala platil ze svého, že mě prý pozval.

To o co mu jde? To má být rande? Nebo se mu rozsvítilo a chce mi ty hrozný dva roky vynahradit? Nebo se snaží náš vztah z toho bodu mrazu dát aspoň trochu do plusu?

Na nic takového jsem se ho nezeptala, ale takhle dlouho jsme spolu nikdy nebyli a hlavně spolu takhle nikdy nemluvili a to ani na různých soutěžích, tam jsme vlastně skoro furt byl každý sám a spolu byli snad jen na ledě a v autě.

Sofi
On snad na něčem jede!

Napsala jsem Connorovi, když jsme čekali na jídlo a já si odskočila na záchod. Na nic víc jsem moc čas neměla, protože během toho co jsme jedli Michael nezavřel pusu a vytahovat při tom mobil by nebylo slušné.

Ta hvězda
Aby nejel po tobě...

Sofi
Ne to ne, něco se děje,
ale nevím co a ptát
jsem se ho nechtěla.

Ta hvězda
Zkus to někdy naťuknout
proč takový nebyl dřív

Sofi
Dobře a mimochodem
hodně štěstí!

Ta hvězda
Už jsme v kabině, ale
hrát takhle brzo je
dost divný.

Sofi
Zvykej si, během listopadu
tě to čeká čtyřikrát

Ta hvězda
Jsem happy jak dva grepy

Sofi
To buď, radši se soustřeď,
budu se dívat hvězdičko

Odepsala jsem mu, když jsem se konečně dostala domů. Chyběl mi tady těch pět dní, ale zítra už se měl vrátit a pak jsme měli být celý den spolu.

Bohužel na ten den kdy přilétali si mě zabral táta, no naštěstí to nebylo na ty narozeniny, to už musel být zpět v Rockfordu.

Po dlouhé době jsme spolu šli někam jako otec a dcera, vlastně to tak bylo po druhé, dřív to bylo na moje šestnáctiny a teď. Před rokem na moje narozeniny totiž Rockford někde hrál a na mě jaksi zapomněl.

Nejdříve jsme vyrazili na druhou stranu Chicaga do obrovského obchoďáku, kde jsem nikdy ještě nebyla. Chtěl mi tam totiž koupit nějaké pěkné nové šaty na kraso. A mezitím co jsem si to v kabince zkoušela, tak jsem to posílala Connorovi ať vybere ty nejlepší, protože se v letadle nudil. Nakonec jsem vzala dvoje, a poté jsme šli do kina, na jídlo, na sladký dort s kafem a prošli ještě nějaké obchody. Takhle se to možná nezdá, ale domů jsem se vrátila v šest úplně vyřízená.

Doufala jsem že se dobře vyspím, protože na den strávený jen s Connorem jsem se neskutečně těšila.

Já dneska svůj trénink zrušila, což Michaelovi bylo jedno a Connor ho ani neměl, aby si prý odpočinuli.

,,Konečně zase spoluuu." Obejmula jsem ho, jen co otevřel dveře.

,,Ano, ano. Připravil jsem nám dneska super snídani." Usmál se.

,,Fakt? Víš že to dneska bude kaloricky náročnej den?"

,,Bohužel jsem si toho vědom, ale včera jsem stejně měl jen malou snídani, sušenku a nic víc, takže já jsem ready." Zamumlal a já uviděla na stole ten talíř plný lívaců, polité javorovým sirupem s ovocem a k tomu marmeláda. V tu chvíli jsem musela zářit jak sluníčko a hned jsme se do toho pustili.

To mi ty šaty co jsem včera kupovala asi budou po dnešku malý, když jsem tušila co nás ještě čeká. Nebo vlastně jsem jen věděla co budeme jíst, ale co budeme dělat, to já netušila.

,,Jedeme z města." Řekl Connor, když jsme dojedli a úlevně se na sebe dívali. To jídlo bylo vyčerpávající, hodně.

,,Co? Kam?" Chtěla jsem vědět.

,,Nech se překvapit, narozeniny jsou o překvápkách ne?"

,,Jo to asi jo. Nechám to tedy na tobě." Pokrčila jsem rameny. V tu dobu se zvedl, z ledničky něco vytáhl, tak abych to neviděla a dal to do boxu, který už měl vedle ledničky připravený.

,,A ještě teď bych ti rád dal dárek, pak bych na to asi zapomněl." Odběhl do ložnice.

,,Jak se dlouho neznáme, nevěděl jsem moc co, a jak jsme byli spolu na ledě, všiml jsem si že tvoje brusle nejsou v nejlepším stavu a hokejku taky nemáš nejlepší. K tomu jsem chtěl pro tebe i něco speciálního, takže všechno nejlepší Sofi." Podal mi takovou menší krabičku, o něco už větší krabici s bruslemi a nejnovější model hokejky od CCM.

,,Děkuju mooc." Usmála jsem se a jako první otevřela tu krabičku, byl to zlatý, přilnavý náramek, což bylo skvělý, protože jsem ho mohla nosit kdykoliv a to i na led. Ty brusle to samozřejmě byli taky ty nejnovější.

,,Ty ses úplně pomátl Connore, to muselo být strašně drahý."

,,Jsem hokejista." Bylo jediný co mi na to odpověděl. Takže to, že je hokejista znamená, že mi bude dávat takovéhle dárky?

,,To je jako nějaká definice jak mít všechno zadarmo nebo kvůli tomu máš nějaký slevový kód?"

,,Možná, to je tajný, ale na ten náramek bych slevu nedostal i kdybych byl Leonardo DiCaprio." Pousmál se.

,,Dobře, dobře, děkuju." Poděkovala jsem ještě jednou a vyjeli jsme. Okolo Chicaga jsme mohli jet kamkoliv, všude v okolí dvě stě kilometrů byli jen vesnice a města, lesy byli miniaturní, takže odhadovat kde jsme prostě nešlo. Znala jsem tu jen Rockford a Chicago, jediný co jsem podle značek rozpoznala, že jedeme na východ, protože na západ jsou cedule na Minneapolis a tady byli cedule na Detroit a Kanadu.

Celou tu cestu Connor vyprávěl o hokeji, o ničem jiném nepadlo ani slovo. Nevadilo mi to, věděla jsem že on asi nemá s kým jiným to řešit a kdo by měl čas ho takhle přes hodinu a půl poslouchat.

,,Protože je strašně těžký tady najít místo kde je klid a příroda, chvíli jsem googlil a doufám že tam nikdo nebude." Řekl, když auto zastavilo. V klidu jsme vystoupili a nějakým lesíkem šli pryč od civilizace, od toho ruchu a toho všeho bordelu co byl v Chicagu. Sebou měl Connor ten svůj super box, do kterého ráno dával nevím co, no snad ne nějaké mučící nástroje.

,,To je Michigan že?" Otočila jsem se na Connora, když jsme přišli na spuštělou pláž.

,,Ano, akorát z druhé strany, teď jsme naproti Chicagu, jen není vidět."

,,To je dobře, to město už mě pěkně štve."

,,Jo to mě taky a to tam nejsem dlouho." Přitakal.

,,Tady to je mnohem hezčí, klidný, není tu nikdo kdo by měl milion keců a seš tu jen ty.."

,,Ano, pojď připravil sem nám už takový skoro oběd." Kousek popošel, otevřel ten svůj kouzelný box a z něj vytáhl deku, dvě krabičky plné jídla, nějaké pití a ještě jednu krabičku s něčím.

,,Ty seš neskutečnej." Ano rozplývala jsem se nad ním, doslova. Nechtěla jsem vidět snad ani ten svůj výraz a jak jsem vypadala, ale to co on pro mě dělal bylo to nejlepší, nejkrásnější a všechno pozitivní nej co si kdokoliv může vymyslet.