exchange

24.

,,Děcka vy jste to zvládli, sice tomu krasobruslení vůbec nerozumím, ale bylo to krásný." Přivítal nás Lukas a šel si s námi sednout na čekací lavičku, kde nám měli být uděleny body.

,,My dva zvládneme všechno." Mrkl po mně Connor a já čekala až se na obrazovce rozsvítí to hodnocení.

70,65? Když jsem to číslo viděla, málem mi vypadli oči z důlku. To bylo o 0,20 setin bodů než u Italů co vyhráli mistrovství Evropy! Nikdy jsem neměla s Michaelem nad 55 a teď najednou tohle? Hned jsem musela Connora obejmout, tohle muselo znamenat jasný postup.

Nevěděla jsem že se to tak dělá, ale jen co jsme chtěli odejít do šatny, odchytla si nás nějaká reportérka a chtěla po nás, spíš hlavně Connorovi rozhovor.

Ptala se ho jak je možný, že hokejista na jeho úrovni krasobruslí, jak dlouho jsme spolu jako sportovní dvojice, jak jsme se dali dohromady, jak trénuje a podobně. A jen co jsme přišli do šatny a vzali do ruky mobili, měli jsme tam oba snad milion zpráv a já hlavně zmeškané hovory od táty a Michaela.

,,Je to v prdeli, jdu volat tátovi." Povzdechla jsem si a vytočila táty číslo, mezitím co mi Connor ukazoval co mu kdo psal. Jednoduše to nikdo nechápal, jak super hvězda a hokejový talent Bedard může krasobruslit s někým jako jsem já.

,,Sofie co to mělo být?" Zařval hned, až se i Connor lekl.

,,70,65 bodu za krátký program. Michael mě poslal někam..."

,,Já vím, volali mi. Ale jak si přišla k našemu Connorovi a jaktože jste to zajeli tak dobře? Jak dlouho spolu jezdíte aniž by o tom kdokoliv věděl?" Zajimal se.

,,Máme mezi sebou tu blbou chemii, prostě nám to jde a je mezi námi asi i něco víc než jen hloupí ježdění..."

,,Jak něco víc? Sofie to jsi posrala!" Přerušil mě.

,,Ne, už nechci žít v osmnácti v tomhle vězení, za ty dva měsíce s Connorem jsem se měla nejlépe za celý svůj život. Dostal mě ven z těch depresí a utápění se sama v sobě a víš ty co? Ne to ti říct nemůžu.." Začala jsem mluvit.

,,Co to meleš Sofie? Co že jsi měla? Dělej mluv!" Zase zvýšil hlas.

,,Nevíš jak jsem doma tři roky trpěla tak ty už nemluv. A víš co? Najdi si tři týdny starej zápas St.Louis s Chicagem a zaměř se na hráče s cílem 98 a jmenovkou Bedard. Možná poznáš svoji dceru."

,,Cože? Jak jako?" Nechápal.

,,Odehrála jsem za Connora zápas v NHL, protože se zranil, dala jsem gól a asistenci, kdyby tě to zajímalo, a jestli semnou máš problém, můžu se přestěhovat." Sypala jsem ze sebe věci, co jsem mu říct nikdy nechtěla.

,,To si ze mě děláš srandu?"

,,Ne, tvoje dcera toho umí mnohem víc, ale tobě to je jedno. Neoceníš ani to co se nám dneska s Connym povedlo a to že jsem hrála úplně na tajno zápas za Blackhawks mi budeš beztak jen vyčítat, stejně jako to že jezdím s Connorem." Mumlala jsem.

,,Sofie proč si mi to ale neříkala?"

,,Protože ses nezajímal, vůbec. Víš co, ahoj, už stačily ty kecy." Radši jsem ten hovor ukončila.

,,Dobrý?" Zeptal se Connor.

,,Bude to teď těžký, bojím se rozkliknout zprávy od Michaela a číst jiné zprávy a články."

,,Jo to mi povídej. V klubové skupině se spustila super debata, navíc vědí že jsi Gillova dcera, těch několik označení na instagramu a k tomu zprávy od rodiny.. Budeme mít celý večer co dělat, pokud budeme mít kde spát." Zamumlal Connor.

,,Aspoň už ale budete mít klid, nebudete To muset tajit." Naznal Lukas.

,,Zas tak špatný to nebylo, teď jak se to provalí bude to takový divně zvláštní asi." Poznamenala jsem.

,,A hlavně znáš některé fanynky, nějaké vyhrožování, kecy a tak, tomu jsme se chtěli vyhnout."

,,Bohužel, krasobruslení není hokej, abychom z tebe udělali Michaela, Connore." Zbalili jsme si věci a vydali se na ubytování. Průběžné výsledky jsem sledovala na mobilu a vypadlo to fakt dobře, dlouho jsme vedli, než přišla na řadu nejlepší skupina. Ale to že jsme byli zatím pátí bylo neskutečné. S Michaelem bychom se nevešli ani do třicítky.

Na tom hotelu přišla na řadu další vlna vysvětlování co a jak, protože přeci jenom ti dva nebyli ohlášeni jako soutěžící, ale nakonec jsme to ukecali, že jsou náhrada za Michaela s tím jeho šaškem. Takže dostali pokoj po nich, i když další dvě hodiny jsme stejně byli u mě na pokoji a s Connorem zkoušeli ten náš volný program, který jsme skoro vůbec neuměli. Nebo uměli, ale na ledě jsme ho zkusili jednou jedinkrát a zítra jsme ho měli zajet na ostro, takže jsme zkoušeli a zkoušeli, než jsme toho měli plný zuby a dostali hlad.

U mě na pokoji jsme tak ještě snědli večeři a následně jsme se měli rozdělit, odešel však jen Lukas a jen co zavřel dveře, Connor se otočil na mě.

,,Myslel jsem to vážně to co jsem řekl na tom ledě." Vypadlo z něj.

,,To když jsme dokončili jízdu?" Ujišťovala jsem se.

,,Ano, od Lukase jsi věděla jak jsem na tom že? To ty jsi byla u mě doma vzít ty prášky a alkohol."

,,No věděla jsem jen něco.. Ale nemohli jsme tě nechat v takovém stavu, přišlo by se na to." Přiznala jsem.

,,Mezi hokejem a tebou si nedokážu vybrat. Ono je těžký vůbec tebe a hokej srovnat. A s tím zápasem to byl blbej nápad, a uvědomil jsem si že to moje chování nebylo správné, omlouvám se."

,,Nemusíš si vybírat, já to naprosto chápu a já se taky nechovala nejlíp, měli jsme si to vyříkat a ne že tě pošlu někam. Bylo to hrozný bez tebe. Jsem ráda za Lukasovi blbé nápady." Pousmála jsem se.

,,Blbé nápady?" Nechápal.

,,Jo, nejdřív ti vykrást byt a pak letět ze Seattlu sem do Columbusu na krasobruslení s tím že v neděli zase hrajete zápas." Objasnila jsem.

,,Ty jsi mi taky zachránila zadek, tak já tobě taky. Kdysi jsem přeci říkal, že bych se nějaké soutěži nebránil, akorát jsem nečekal, že to bude tak brzo. Avšak Lukasovi když přeskočí, neubráníš se. Ani dnes tomu nebylo jinak, udělal blik, cvak a místo letadla do Chicaga jsme letěli sem."

,,Čekala jsem že to bude náš dohazovač." Uchychtla jsem se.

,,No jeho dohazovací mise měla asi jiný cíl."

,,Connore.." Protočila jsem očima, ale ano, chtěla jsem ho taky.

,,Co je, říkám fakta."

,,Tak tentokrát bez alkoholu?" Mrkla jsem po něm a on se s úsměvem přilepil na mé rty.

Konečně jsme si to užili střízlivý a bylo to neskutečný. No myslím že hlavně na rozdíl od minule jsme věděli oba už jak na to.

To propojení mezi námi bylo neustále. Nejen na ledě a teď v posteli, ale kdekoliv, kdykoliv.