exchange

19.

,,To je v prdeli tohle, sakra. To nesmí nikdo vědět a vidět." Nadával Connor, když jsem ho v jejich týmové kabině ošetřovala jejich lékárničkou.

,,Zítra hraješ, s tímhle tam nemůžeš, měl by jsi do nemocnice."

,,To nemůžu, musím hrát, je jasný že to je rozsekaný od brusle, doktor by to poznal a jak víš já ani lhát neumím." Zahuhlal.

,,Jenže tohle nejde úplně schovat. Rozřízlé stehno a obličej? To nejde. Co takhle jim říct pravdu?" Snažila jsem se vymyslet způsob jak to vyřešit.

,,Říct jim že dělám párové krasobruslení jentak pro zábavu? To bychom měli útrum, oba dva. Stačí že to ví Lukas, ten by nám mohl pomoc, domů to odřídím v pohodě,snad.." Naznal, uklidinili jsme ty dezinfekce a věci z toho, nohu jsem mu obmotala obinadlem, ten kousek čela zalepila náplastí a mohli jsme vyrazit domů.

Vyčítala jsem si to a hodně.

Jak jsem mu ale mohla pomoc? Zítra měl hrát zápas a pak další a další.. a on teď vypadal jak po nějakém útoku nožem. Naštěstí ty řezy nebyli tak hluboké, ten na čele byl spíš jako vetší škrábnutí, ale ta noha.. podle výrazů v obličeji ho to bolelo a to hodně.

Jakmile jsme přišli do domu, na chodbě už čekal Lukas a chtěl co nejdříve to zranění vidět.

,,No tak to seš v prdeli." Řekl Lukas, když jsme to obinadlo sundali a viděl to.

,,Jo to vím taky, co mám asi dělat? Nemůžu jim říct pravdu." Pohodil Connor rukama.

,,Co takhle říct že tě někdo napadl nožem?"

,,Víš jak by se to řešilo? Já chci klid a ne že to bude všude." Zamumlal Connor.

,,A co říct že to byl nešťastný pád? Akorát to nevím jak by ses takhle pořezal.. sám při hokeji to asi ne." Vymýšlel Lukas různé blbosti.

,,To by jim došlo že se to stalo asi jinak, oni nejsou blbí, určitě by se ptali jak je to možný pořezat si stehno a čelo zároveň."

,,Všechno by nějak šlo, koukej. Takhle jsi zakopl, bruslí si nějak přejel přes obličej a druhou nějak takhle přes stehno. Snad jsi ohebnější jak já aby to šlo." Zkoušel Lukas na zemi nějaké super gymnastické prvky, ale moc mu to nešlo.

,,Takhle to nepůjde... zkurvený krasobruslení." Zanadával Connor.

,,Já se ti omlouvám.." Špitla jsem a dál pochodovala po kuchyni a snažila se něco vymyslet.

,,Omluva mi je k ničemu."

,,Tak co když řekneme že jsme byli na ledě spolu my dva a udělal jsem to nějak já." Navrhl Lukas.

,,Jo přes plexi a kalhoty, to je hodně nepravděpodobný.."

,,Lepší než říct že jsi krasobruslil, to by do tebe taky nikdo neřekl." Pokrčil rameny Lukas. Všichni tři jsme byli zoufalí.

,,Myslím že za čtyři dny by to už mohlo být dobrý, ale zítra s tím prostě hrát nemůžu a ani jim nemůžu říct co se stalo."

,,Tak si najdi kopii tebe ať ten zápas odehraje." Řekl Lukas úplnou blbost, ale ta mě přivedla na zajímavou myšlenku.

,,Mám najít kopii sám sebe? Já nenajdu do zítra ani žádného hokejistu co by to odehrál nějak a nikdo nepoznal že to nejsem já, natož hledat někoho kdo je jako já doslova."

,,Stačí když ten hráč bude umět hrát. Zbytek by se nějak vymyslel. Třeba byste se měnili na záchodě. On nebo jakoby ty by odehrál třetinu, šel na záchod, odtamtud šel ty místo něj do kabiny, pak ses vrátil, on zase hrál, pak by šel zas na záchod a ty do kabiny... Chápeš ne? Jen byste museli mít stejnou výstroj a podobnou postavu.. Obličej by se dal zakrýt mřížkou a nějak namalovat, když jim ukážeš tohle říznutí jakoby od nože, pochopí že nechceš mít jen helmu, a když řekneš že chceš mít mřížku, i když si s ní moc nehrál nikdy, pochopí to.." Vymýšlel Lukas a tím mému přemýšlení pomáhal.

,,A kde mám toho někoho asi sehnat tyvole! Ty to nebudeš a volat někomu z juniorky že jsem debil a rozsekal jsem se při krasobruslení vážně nebudu. Je rozjetá sezóna a každej hraje svoje." Tohle bylo poprvé co jsem viděla Connora takhle naštvaného, doopravdy mu na tom hokeji záleželo.

,,Tak já nevím.. Neznáš někoho kdo už nehraje nebo má volno? Z Německa sem už nikdo nepřiletí a tady moc lidí neznám."

,,Neznám, eeee.. Nemůžu nic dělat, ať uděláme cokoliv bude to průser." Zabořil hlavu do polštáře co měl na pohovce a nastalo ticho.

,,Odehraju to já." Řekla jsem od kuchyňské linky a v tu dobu se na mě oba dva podívali s otevřenou pusou.

,,Ty? Ty umíš hrát hokej?" Divil se Lukas.

,,To je skvělej nápad! Docela ti to šlo, musíme tě vzít ještě dneska na led!" Vykřikl Connor.

,,Jak se ale vymluvíš z tréninku odpoledne a ráno?"

,,O to se nezajímej Lukasi, to vymyslím. Jedeme na stadion,teď tam nikdo není. A vezmeš si moje věci Sofi.. Jen tu helmu musíme sehnat.." Začal to Connor diligovat.

,,Tu mám doma, Hele připravte to všechno a já běžím domů. Za patnáct minut budu čekat venku." Vyběhla jsem z bytu k sobě do bytu, vzala tu helmu a zas běžela zpět.

Do té doby než jsem přišla do šatny Blackhawks jsem si říkala jak je to skvělý nápad, ale jakmile jsem na sebe začínala oblékat Connorovu výbavu, došlo mi co děláme.

Klukům nebo hlavně Connorovi by tohle mohlo zničit kariéru. Celý to bude vysílaný živě,v aréně bude třicet tisíc lidí a hlavně budu muset mluvit se spoluhráči a trenéry!

Snad Lukas na tom ledě uvidí že nejsem tak dobrá a radši Connor vymyslí nějakou výmluvu.

I když jsem hrát ten zápas už nechtěla, stejně jsem se na tom ledě s Lukasem snažila něco sehrát a ukázat mu co mě v Minnesotě naučili a co umím.

,,Tobě bych nabídl smlouvu minimálně na farmu, zítra hraješ. Connore vybral sis dobrý materiál." Přejeli jsme s Lukasem ke střídačce po půl hodině co jsme zkoušeli všechno možný.

,,Vážně? Hej vy dva já nejsem tak dobrá." Namítala jsem.

,,Houby, seš a zítra hraješ. Okolnosti se vymyslí." Mávl nad tím rukou Connor.

,,To by mě zajímalo jak to uděláme..."

,,Neboj se nic, tři chytré hlavy vymyslí všechno, teď už bych šel ale na oběd." Zamumlal Lukas.

Tohle nemůže dopadnout dobře...