"Už jdeme, pojď...,, zakroutila jsem očima a sklonila hlavu dolů. "Nechce se mi tam,, Sofi si hned ke mně sedla a pohladila mě po hřbetě. "Co se děje?,, zeptala se. "Co se děje? Děje se to že mě znechucuje každý pohled který mi darujete... koukáte n...
"Musí se to nějak řešit,, chodila jsem za Laurou jak pejsek. "Val... ty holky se bojí nepůjdou to nahlásit. Každou kterou zneužili potom psali, že pokud to nahlásí na policii tak skončí ještě hůř než předtím... už teď ryskuju že se to dozví, když jsem ti to řekla,, stále mě přemlouvala ať se do toho nepletu, protože když zjistí že se je pokouším nahlásit ublížími stejně a možná i hůř než tím holkám četně Laury. "Já to nevzdám... když to všichni nahlásíte budou v haji a jen tak jim to neprojde když tich objetí je tolik,, koukla se mi do očí, oblízla si rty a dala si za ucho své kudrnaté, hnědo světlé vlasy. "Můžeš to zkusit jak chceš, ale mě do toho netahej. Konečně jsem se přes to alespoň trochu dostala.... nechci v tom zase být. Teď mě omluv musím na hodinu frániny,, šla pomalu do třídy. "Když holky zjistí že do toho půjdeš taky, přihlásí se všechny...,, pokřikla jsem na ní. "ce n'est pás mon problèm... (to není můj problém),, pokřikla na zpět a vešla na hodinu francouzštiny.
Laury pohled
Hodina byla ubíjející. Skoro nic jsme nedělali. Malovala jsem si do sešitu nějakou osobu, která mi byla povědomá. Měl černý vlasy jako úhel, a zelené oči jako čerstvě narostlá tráva. Zničeho nic když jsem na ten obrázek koukala, uvědomila jsem si že tu osobu znám..... byl to Spencer. Ruce se mi rozklepali a já se musela napít. Ruce se mi tak klepaly že jsem nemohla nic dělat. Omylem jsem na celý svůj sešit vylila vodu z láhve, a já se s poleknutí zarazila. Všichni se hned začali koukat na mě "Laure tu vas bien? (Lauro jsi v pořádku?),, zeptala se mě učitelka na francouzštinu. "Ano... teda... Oui (ano). Jen potřebuji na vzduch...,, šla jsem na chodbu a bylo mi jedno že jsem se nezeptala. Opřela jsem se o nejbližší stěnu a začal brečet. Nikdo na chodbě nebyl, takže jsem neřešila nic jiného než můj pláč. Nenávidím je... všechny. Posrali mi život, a já s tím teď budu muset žít. Stále mám před očima ten jeho ušklebek když do mě.... Chci aby za to chcípli. A dostali se za mříže. Vzpomněla jsem si co mi řekla Val o tom že když do toho půjdou všichni nemají šanci... Byla jsem rozhodnutá.
Vali pohled
Poslední den školy před prázdninami, a já jsem alespoň na chvíli ráda že si dám oddych. Laura mojí nabídku přijala. Za což jsem ráda. Hned co to Laura řekla ostatním bylo jasný že se ti hajzlové jen tak z vězení nedostanou.... je tu jen jediný problem. Petr... je jasný že když se to dozví bude Spencera chránit, a celkově tu jeho partu. "Hej... už tam budem vztavejte,, Vzbudila nás Eli která řídila auto. Jeli jsme jeden den... to není normální. "Konečně.... už mě bolí prdel,, řekne Gustav ospale. Stále mi bylo divný že s námi nejel Petr. Asi jel sám vlakem. Ale autem to bylo lepší... Gustav furt provokoval Sofí a já se Sárou jsme je natáčeli při tom. Stále mám dojem že jsem na něco zapoměla.... "Mami podáš mi prosím Brufen? Bolí mě hlava,, řekla Sára Eli. PRÁŠKY! Sakra zapoměla jsem si vzít prášky... hned jsem vytáhla z batohu prášky který musím brát ráno i večer, a potom mám ještě na odpoledne. Jsem zvědavá jestli to zvládnu.
Zastavili jsme hned před dveřma a já se zadívala na krásnou vilu, která vypadá jako zámek pro princezny. Bylo to krásné. Nic se nezměnilo.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Vypadá dost staromódně ale má to tu krásu, kterou miluju už od svých 6 let co mě sem poprvé vzali. Nábytek je samozřejmě předělaný do téhle doby, a vypadá to fakt krásně. Vzala jsem si kufry a vešla do vnitř. Hned mě zaujal velký křišťáloví lustr který byl uprostřed místnosti. Zničeho nic si všimnu Petra který kouká přímo na mě. Šlo vidět že mi něco chce, ale mně to bylo u prdele. "Předělávala jsem vám pokoje snad se vám budou líbit,, řekla Ela. Hned jsme objedvě na sebe koukali a utíkali po schodech. Schodů je tam jak piča, takže jsem umírala. Sára se mi posměšně smála a já musela ještě dál. Když jsem byla u dveří mého pokoje, hned jsem otevřela dveře. Hned co jsem ho viděla se mi na ústech udělal usměv. Nábytek byl přesunutý, a barva pokoje byla do šeda. Prostě můj styl. Hodně se toho změnilo od doby kdy jsem tu byla na posledy. Minule byl můj pokoj do světle zelené, a celkově byl ten pokoj spíš pro dítě. Na stropě mi vysel hadroví plakát Nirvány, a postel jsem měla u okenního parapetu kam si můžu sednout a číst si. Potom stůl který byl naproti postele, a hned vedle toho zrdcadlo. Po stropě mi vyseli barevná světýlka. Byla jsem nadšená.
Když jsme si se Sárou prohlédli tý druhý pokoje byla to změna. Sára měla úplně jiný styl pokoje než já. Byl světle růžoví, a hned vedle toho měla toaletní stolek na malovátka atd... "Čau nechci vás rušit ale Ela vás volá abyste si šli pro věci, prý není vaše konina,, seděli jsme na chodbě kde bylo malí křesílka teda doku nás vyrušil Petr, a já se na něj koukla vražedným pohledem. "Fajn už jdeme,, rozešla se Sára a já měla v plánu jít hned za ní. "Počkej Val, chci s tebou mluvit,, chytl mě za paži, a vrátil na původní místo kde jsem stála. Skřížila jsem ruce a čekala co z něj vypadne. "Chci se omluvit za Spencera a kluky... jsou to kreténi,, jen jsem se usmála.
"Heh jo jen oni jasný... přestaň to svádět jen na ně, ty si se ten den taky choval jako úplně jiný člověk,, vystrčila jsem na něj víc hlavu aby to dalo na důrazu.
"Co máš zase za problém? Snažím se ti omluvit...,, zamachal rukama jak hadrova panenka.
"Můj problém je ten, že kdybys mohl tak Spencerovi strčí hlavu do jeho zadku, a i celý tý tvojí partičce,, oblízl si rty a pousmál se.
"Přeháníš... to není pravda,,
"Že ne? Tak to dokaž....,, koukala jsem se do tich jeho očí.
"Fajn a jak?,, natáhl ruce a pokrčil rameny, na znak toho že neví.
"Celý tenhle měsíc jim nebudeš odepisovat, dělat že neexistujou,, popravdě jsem nečekala že na to kívne hned.
"Heh tak na to ti seru,, chtěl jít za mě a odejít. U toho do mě narazil ramenem.
"Jak chceš... ale tvojí partičce se nebude líbit až bude navýslechu u policii za obtěžování holek,, slyšela jsem jak se zastavil.
"To bys neudělala,, vrátil se spadky na původní místo, a já ho měla tam kde jsem chtěla.
"Že ne? Mám dost důkazu a svědků který ty tvoje kamarádíčky pošle za katr a to na dost dlouho...,, v očích jsem měla plameny hněvu, který mě probouzely a dodávaly mi sebevědomí. Mlčel byl jak němej. "Uuu a co by si potom mysleli o tobě?... asi jaký si hajzl když si je nechal jen tak zavřít,, hrála jsem si s ním jako myš s kočkou. "Co odemě chceš?...,, měl v sobě velkou nenávist kterou mě dost bavilo sledovat. "Dáme si takovou sázku.... ty se celý měsíc nebudeš bavit s tima uchylákam. Žádný zprávy, žádný volání. Prostě je budeš ignorovat... a pokud to porušíš nahlásím tebe a tu tvojí partičku za znásilňování holek. A neboj já se to dozvím,, na tváři jsem měla úškebek.
"Fajn ale chci z toho taky něco mít,,
"Nechápu....,, řekla jsem zmateně
"já tu tvoji sázku beru, ale pokud víš sázka musí být dvojstraná...,, sakra to jsem nedomyslela.
"Takže ty mi za to budeš celý ten měsíc sloužit, a dělat to co ti řeknu bereš?,, Jen jsem si odfrkl a nevěřícně se usmála.
"A co když neudělám to co mi řekneš?,, skřížila jsem ruce a měla na ústech stále ten ušklebek.
"Když neposlechneš moje příkazy... necháš se odemě ojet,, v ten moment mi ušklebek zmizel a nevěděla co dělat. Na sucho jsem polka, a moc dobře věděla že když to nepříjmu celá tahle sázka s ním bude v hajzlu... Celou tu dobu čekal na mojí odpověď. Šlo moc dobře vidět že tohle chtěl. Ví moc dobře že se s ním nechci vyspat. A ani bych to neudělala....
"Fajn... beru,, ušklebek mu stoupl a já vypadala jako bych zrovna protekla
Co si budem, jsem prostě v hajzlu. Upsala jsem se dáblovi....
