🖤SÁZKA🖤(STEIN 27)

15

Už jen týdne a potom spádky do školy. Velice se těším. Teď to bude ještě horší než minulý rok, tenhle rok se píše na univerzitu. Což není moc dobrý z mýma známkama. Zatím si jen užívám poslesný chvíle ve vile. Ležím v posteli přikrytá se zavřenýma očima, přimáčkla na Petrovo těle. "Měli bychom vstávat,, řeknu unaveně. "Nee... ještě chvíli,, protáhnu se a vylezu z postele. Půlku deky si vezmu, a seberu ze země moje spodní prádlo. Ihned si je vezmu na sebe, a potom hledám moje tričko. Najdu ho až na druhým konci pokoje. "Můžeš přestat házet moje oblečení tak daleko od postele? Co když jsem někdo vlítne a uvidí mě nahou,, zakroutil očima "Tak si tě prohlídne a potom odejde... o co ti jde? Když se na mě vrhneš jak zvíře nemám čas ti ty věci srovnat a dát do skříně,, zamácha rukama. "To by bylo skvělý díky,, usměju se ironicky. "Bože ty si někdy tak otravná...,, vydechne a vyleze z postele. "Možná jsem, ale i tak lepší v posteli než ty,, vezmu si nějaký triko co bylo na zemi. "Jo to tak... největší zasluhu dělám já,, začne si oblíkat kalhoty. "Prosimtě... lásko, je roztomilí jak si věříš,, chytnu se za srdce a kouknu na něj s dojatým obličejem. "Jdi do hajzlu,, jen se zasměju nad výhrou, a on jde do koupelny.

"Dámy a pánové díky že jsme se tu sešli u přidávání našich vysvědčení, ketrý nám změní celý život...,, hned co příjdu dolů k jídelně, vidím Sáru ketrá má na hlavě polštář a vruce papír. "Říkáš to jako bys přednášela přípitek na svatbu,, Gustav sedí a směje se Sáře. Co si budem vypadalo to dost hloupě. "Co tu děláte?,, zeptá se Petr ketrý taky už dorazil dolů. "Sára si už chystá proslov na celemoniar až si půjde pro vysvědčení,, Sofie sedí na židly jako by se chtěla zastřelit. "Bože však škola začíná až za týden dej mi pokoj,, řeknu zoufale. "Já se narozdíl od tebe, už připravuju na ten nejdůležitější rok, ketrý nám změní život,, sedne si do židle jako královna. "Můj proslov změní všem životy, a budou vědět co se sebou,, byla tak dojemná až se mi chtělo brečet. "Nemá náhodou proslov ten co má nejlepší známky?,, řekne posměšně Gustav. "Milí bratříčku... tak alespoň víme proč si ty proslov nedělal,, Gustav se jen kouknu okem na obě dvě strany a drží hubu. "Já popravdě přemýšlím že na univerzitu nepůjdu,, hned co to dořeknu se Sára postaví a schodí jídlo co právě měla v plánu sníst. "COŽE! Jak nad tím můžeš uvažovat!,, vyletí a já si řekla že nebyl praví čas jí to zdělit. "Sáro jsem ráda že jsem se do čtvrťáku vůbec dostala... vyjdu čtvrťák a potom začnu už pracovat,, hmitnu rameny jakoby nic. Věděla jsem že Sára to nevezme dobře. Už od první třídy básnila o tom že půjdeme spolu na vysokou. Jenže já nechci celý život být ve škole.... "T-ty ses úplně posrala!,, zařve. "Hele Petr taky nešel na vysokou a je úplně cajk,, ukážu na něj a ten si přál, aby tam v tuhle chvíli nebyl.
"Petr se na to vysral...,, řekne nicotně.
"No a? Já na ní taky seru... SERU NA ŠKOLU!,, dám pěstí na horu a zařvu.
"Dobře už jsem tady a chci se najíst normálně, a ne aby haranti po sobě řvali,, přijde Eli a sedne si. Celou snídani na mě Sára koukala vražedným pohledem. Nechápe to... jak by mohla. Vždycky si myslí že když ona má plán a zahrne mě do něj, hned na to kývnu. Ale to je omyl. Mám svoje plány. Ještě ne úplně ale budu je mít. Někdy....

"Nechápe to... proč to nechápe?,, ležela jsem na posteli a Petr mě líbal na krku.
"Možná se bojí,, řekne do mého krku. Jen protočím očima a Petr mě vezme na sebe. "Čeho? Já bych se měla bát.... jsem vůbec ráda že jsem se dostala do čtvrťaku, už teď bych byla na pracáku,, stále mě líbal a krku a snažil se mi sundat triko. "Třeba se bojí toho že se už nebudete tolik vídat,, sundá mi triko a já koukám jak nafouklej balón. Stále to mám v hlavně. Proč by se bála že mě stratí? To by se nestalo... nebo stalo?.
"Počkej... myslíš že se nebudeme už pak bavit když ona půjde na vysokou a já ne?,, odstrčím ho kousek od sebe. Petr jen zakroutí očima. "Já nevím... jen jsem to plácnul možná se to nestane,, líbe mě na ňadrech. Já jen vydechnu a zakloním hlavu. "Ale co když jo?,, zase si na to vzpomenu. "Ježiši... Val, víš že tě vždycky vyslechnu, ale teď na to nemůžu myslet když tu seš bez trika,, zamračila jsem se. Ignorant. Nechala jsem ho ať mě stále líbe všude po těla.
Zničeho nic někdo zaklepe na dveře. "Seru na to...,, odtahne se ode mě. Pousměju se od něj dál a vezmu si triko. Hned poté jdu otevřít dveře. Byla to Sára. Vtrhne do pokoje a začne po něm chodit. "Je mi líto co jsem ti řekla, možná neskončíš jako Petr. Seš chytrá a ikdyž vím že by si to na vysoký zvládla, tak tam prostě nechceš a já to chápu...,, ani nestihnu nic říct, protože byla na mě moc rychlá. "Au... ale já nedopadl špatně... je to jen vysoká,, Sára se otočí na mojí postel a vykulí oči. "Em... já- nevěděla že teď- asi půjdu,, ukáže na dveře a uteče dřív, než jsem jí to stihla vysvětlil. Začnu se smát a Petr si lehne a vydechne. "Jsem z tohohle místa unaven....,, řekne bez chuti k životu. Skočím na postel a sednu si na něj. On stále leží a pevně mě chytne za zadek. "Já tě taky už nudím?,, řeknu a projedu rukama po jeho hrudi. "Zatím si mě neomrzela,, zvedne se a chce ulovit jede z mých polibku. Já ale jen zakroutim očima a strčím ho zase do lehu. Slezu z něj a jdu dolů za ostatníma co vlastně dělají.