🖤SÁZKA🖤(STEIN 27)

16

Ležela jsem, ne s Petrem ale sama. Ne ve vile ve svým super pokoji, ale doma s rodiči. Bylo teprve půl sedmé a já už byla vzhůru. Můj mozek asi ví že beztak budu za chvíli vstávat.
Ale i tak jsem byla stále unavená...
Jen jsem zavřela oči na minutu. Jen na krátkou chvilku aby se mi protáhly oči.
"Píp...píp...píp...píp,,
"Do hajzlu,, hodím polštář po budíku.
Stále si zvykem že už nejsem ve vile, a nemůžu spát do půl dvanácté. Chybí mi můj užasnej pokoj... chybí mi spaní do dvanácti.... chybí mi i to jak jsem se provokovala s Petrem....
Chybí mi i docela Petr....
"Val tak už si? Máme pro tebe překvapení...,, pronese máma a já jdu ihned dolů. Řeknou mi ať zavřu oči. Vedli mě někam ven a když mi řekl ať je mám otevřít, předemnou stál jeep s modrou fasádou. "To ne! To je?....,, začnu zmatkovat. "Abychom ti ukázali že ti věříme... darujeme ti tohle auto, který bylo tvojí mami,, kdyby věděli co se stalo ve vile už by mi tolik nevěřili. A místo auta by mi pořídili chůvičku do pokoje. "A je celý opravený, takže žádný starosti s ním mít nebudeš,, obejmu je a hned sedám do auta.

Můj směr je za Sárou. Vezmu ji rovnou do školy když mám to nový, boží, nejúžasnější auto na světě!
Okey možná to přeháním.....
Zastavila jsem u Sári doma a otevřela dveře. Jaká kamarádka nemá klíč od svoji nejky domů, no ne?
"Ahoj jsem doma,, zařvu. "Ty stále máš ten klíč?,, zeptá se Sára zmateně když dojde ze schodů ke mně. "Tak to je jasný... jediný kdo se k tobě vloupe jsem jedině já. To si pamatuj,, ukážu prstem a jdeme se Sárou do kuchyně.
Zničeho nic se střetnou moje a jeho oči.... oba dva se na sebe koukneme a řekneme: "Co tady dělá?,, ukážeme prstem na sebe. "Petr tady bude bydlet na pár dní,, řekne Eli ketrá dělala Petrovi snídani. "Takže seš bežďák?,, odfrknu si. "Je to jen dočasné než si něco najdu... do Brna už nejedu,, zakroutí očima. Takže je bezďák...
"Jak to že si tady tak brzo?,, zeptá se Sára. Jen se pošklebim. "TO SI DĚLÁŠ KOZY,, Zapiští. Hned nastoupila do auta a jeli jsme do školy.
Zaparkovala jsem na parkovišti, a hned mě uvítala Laura objetím. "Boží auto,, řekne na mé auto. "Boží ohos,, ukážu na její autfit. "Musím ti toho tolik říct,, řekne Laura. Byla jako vyměněná. "Jop... já tobě asi taky,, nervózně se usměju a potom ona odejde do budovy.
"Od kdy se bavíš s Laurou?,, neuvědomila jsem si že to Sára neví.
Nikdy jsem s ní o Laure nemluvila.
"Em asi nějak na konci třeťáku? Myslím...,, zapřemýšlím. "To je jedno... už jsem si vybrala šaty na ples,, skočí přede mě, a já absolutně nevím o čem je řeč. "Maturitní ples Val...,, zakroutí očima. "To je skvělí, ale víš že já nikam nejdu,, zavřu skříňku kterou jsem před chvílí otevřela, abych si vzala učebnici.
"Ale no tak... bude to zábava. Budu tam já, ty...,, obmotala se kolem mého ramena, a šla se mnou do třídy. "A Dylan,, zastavila jsem se a tím zastavila i ona. "Sáro miluju tě, opravdu jo... ale nebudu vám dvoum dělat křoví, když se vy dva budete na sebe plazit,, zakroutím očima tak moc až se mi zamotala hlava. "Můžeš jít taky s nějakým doprovodem, třeba.... s Petrem?,, zastavím se ještě jednou a kouknu na ní vražedným pohledem. "Proč s ním?,, řeknu vystrašeně. "No já nevím... třeba kvůli tomu co se mezi váma dělo ve vile,, skousla si spodní ret.

Flash back

Leželi jsme s Petrem v posteli, bylo asi půl 7 a já už byla vzhůru. Dost nečekaný u mě. "Ty nespíš?,, řekne unaveně Petr a začne hýbat očima aby se probral. "Ne... nejde to,, otočím se na jeden bok k němu a sleduje ho. "To ti tak budu chybět?,, zvedne obočí.
"Ne... ty zrovna ne, ale tohle místo... příští rok sem už nepojedu, protože jedeme s rodičema na dovolenou. A absolutně nevím jestli budu mít čas sem potom vůbec jezdit,, vydechnu sklamaně. Tohle místo je jako můj domov. Už od malička jsem sem jezdila. Bylo to tu jako sen. Ale byl to krásný sen...
Potom jsem si uvědomila že jsem prohrála sázku. Absolutně nevím co řeknu Lauře. "Kurva...,, řeknu na hlas.
"Co?,, zeptá se
"Já prohrála sázku... a nevím jak to řeknu Lauře,, Petr na sucho polknul a já se na něj zmateně koukla.
"To je v hajzlu...,, Jen dodá a nic dál neříká.
"Už se konečně rozdělíme... ikdyž být s tebou v jedný posteli nebylo tak hrozný,, začne se Petr oblíkat.
"Em... jo jasně,, jen dodám a mlčky ho sleduju. "Petře něco mě napadlo...,, odmlčím se. "Co?,, otočil se na mě když si nasadil triko. "Co kdybychom s tím pokračovali,, Petr se jen zamračil a nic neříkal. "S čím jako?,, pozvednul obočím. "No s tímhle vším co je mezi námi,, jen se posadil a vydechl. "Val já na vztahy nejsem... a s tebou to nebude jiný, promiň ale nic vážného,, proč jsem tohle vůbec vytahovala. Jsem blbá.
"Já ale nemyslela vztah, já myslela že bychom byli kámoši s výhodami. Nebo tak,, Bože Val mlč... "Val seš fakt skvělá holka, ale já-,, "Bože Petře přestaň... ušetři mě timahle řečičkama, který říkáš každý,, nenechala jsem ho mluvit.
Jen seděl a nevěděl co říct. Prokoukla jsem ho. "Promiň...,, řekl a mně se dělala žíla na čele. On si myslí že jsem slabá... a to mě úplně vytáčí. "Přestaň... neměla jsem to vytahovat, byla to chyba,, vstanu z postele. "Co byla pro tebe přesně chyba?,, v tuhle chvíli jsem nevěděla vůbec o co mu jde. "No já nevím pro tebe to byla chyba?,,  jen se na mě podíval zmateně a řekl: "Co?...,,
"Ptám se, jestli tohle všechno bereš jako chybu...,, ukážu na nás dva. On tam jen stál a nic neříkal. "Takže sis už odpověděl...,, odešla jsem do svého pokoje, a ty věci co jsem měla u Petra my byly jedno.