🖤SÁZKA🖤(STEIN 27)

18

Vzal mě na pole. Leželi jsme a koukali na hvězdy. Ani jeden jsme nevydali ani hlásek. Myslela jsem jen na to co bude dál mezi mnou a Petrem. Věděla jsem moc dobře že nechce nic vážného, to ani já ale...
Myslela jsem si že to co mi řekl ve vile poslední den je pravda. Že s tím už nechce pokračovat. Ale zatím mi ukazuje opak, a já jsem z toho zmatená. Snažila jsem se ho držet co nejdál od těla, ale pokaždé zvítězila touha. "Proč si to řekl?,, Petr se na mě jen zmateně podívá a pozvedne obočí. "Myslím to ve vile... to jak si řekl že chceš, aby to co bylo mezi náma už skončilo,, obeznámím ho potom co na mě koukal zmateně.
"Val, jediný důvod proč jsem to řekl bylo, protože sis myslela že si prohrála tu sázku, a nechtěl jsem aby si věděla že jsem jí prohrál já,, pokrčím obočí a lehnu si na bok, abych na něj lépe viděla.
"Myslel jsem si že když už se tedy neuvidíme tak na to nepříjdeš, jenže jsem nepočítal s tím že budu u Eli bydlet,, koukl se mi do očí. "Ale i tak si mi lhal.... a nejhorší je na tom to že se na tebe nezlobím,, přeruším naše pohledy a koukám před sebe. Poté zase bylo hromové ticho. Přišlo mi že jsem tam věčnost, protože čas utíkal strašně pomalu.

"Chci o tobě vědět víc,, řekl zničeho nic.

"Však o mně toho víc docela dost,, zasměju se.

"Tak to je ale hovadina,, povzdychl si

"Jediný co o tobě vím, je že se jmenuješ Vali, seš krapet trhlá, a to je vlastně skoro všechno,, hmitl rameny. "Teda pokud nepočítám to že mě úplně nejvíc miluješ,, našpulí ke mně rty.

"Haha moc vtipný,, ironicky pronesu.

"Tak třeba hraju basketbal,, prohodím jen tak

"Fakt?,,

"Ehm...,,

"Já myslel že si líná jak prase,, odfrknul si a já ho bouchla hřbetem pěstí do hrudi.

"Skončila jsem kvůli té nemoci,, řeknu vážně.

"Máma mě odhlásila, a to basketbal byl v tu chvíli jediný co mě drželo nad vodou,, oblízla jsem si rty.
"Máma se o tebe bojí hodně co?,, zeptá se a pozvedne hlavu. Jen ze sebe vydám zoufalí povzdych.

Bylo ticho. Zase. Ale ne trapné ticho, spíš příjemný. Takové to ticho kdy si užíváme každý přítomnost toho druhého. "Seš píčus...,, prohlásím když mám položenou hlavu o jeho rameno. "Fajn... tak to mi opravdu chybělo,, řekne s nádechem ironicky.
Jen se pousměju a zavřu oči. Zničeho nic mě Petr začne budit. Jen zabručím a plesknu ho do ramene, ať mě nechá. Chtěla jsem být alespoň na chvíli v klidu. "Val dělej... odvezu tě domů,, pronese. Když otevřu oči bylo už světlo. Jak jsem mohla kurva usnout?! Zmateně se na něj kouknu s unaveným obličejem. "Vypadáš jak čarodějnice,, zasměje se. "Sklapni...,, promáznu si oči a neuvědomim si že jsem stále namalována. "Pane bože nebyla tvoje pra pra pra babička čarodějnice, fakt seš jí hodně podobná,, asi bych ho nakopala do prdele, ale byla jsem tak unavená že bych tu nohu nezvedla.

Byla jsem opřena hlavou o okénko, a vůbec se mi nechtělo domů. Neměla jsem na to abych se s mámou zase hádala. Toho jsem za ten včerejšek zažila moc. Když zastavilo auto koukla jsem se ještě na posledy na Petra. "Tak díky za odvoz,, Petr se jen pousmál a já vystoupila z auta.
Doma nikdo nikde. V tu chvíli jsem si oddychla. V mém pokoji byl lísteček od mamky: šli jsme na koupit na dnešní večeři, přijdeme až budeš ve škole...
Uklid si pokoj:)

Zakroutila jsem oči a šla se umejt.
Jakoby čekala že přijdu domů. Nebo spíš doufala. Věděla že si jdu vyčistit hlavu. Na to mě zná až moc dobře, aby věděla že bych neutekla z domu.
Ale proč tak brzo šli nakoupit na večeři. Uteklo mi něco?
Po vykoupání jsem šla s ručníkem na hlavě, a v županu si dát snídani. Měla jsem strašný hlad. Ale jakože fakt velký. To je ale u mě normální. Po každé když jsem po kocovině tak jim jak dobytek.
Na lince byl rozdělaný chleba, a všechny věci co měli být v ledničce byly venku. Skratka tam byl binec. Což bylo divný, protože máma nikdy nejde ven do té doby dokud není byt uklizený.
Samozřejmě že jsem tam ty věci takhle nenechala. Vše jsem dala tam kam patří, a udělala si konečně snídani. Se snídaní jsem šla rovnou do obívaku kde jsem měla v plánu koukat na game of thrones. Už od mala jsem na to koukala vždycky s tátou a se strejdou. Vejdu do obívaku a tam rozházená deka a jídlo. Zmateně jsem se koukala a nechápala kdo tu ten svinčík nechal. Pravděpodobně bych to byla já, ale já tady včera nebyla. Navíc by mě máma seřvala, a jak jsem říkala nenechala by to tu takhle. Zničeho nic mě někdo vybafl ze zadu. S poleknutím jsem svoje vločky z mlékem upustila na zem, a koukla se jakej idiot to udělal.
"Strejdo Jakube?!,, řeknu překvapeně a vesele vzároveň.
Skočím na něj a obejmu ho co nejvíc to jde. Strejdu Jakuba jsem neviděla už přes šest let. Naposledy když mi bylo 11. Vím že často odjížděl pryč kvůli práci. A když se vrátil tak mě a Sáře přinesl nějaký sladkosti nebo hračky.
"Co tu děláš?... a ty si se sem vloupal?!,, začala jsem pokládat milion otázek. "Bože ty seš furt stejně praštěná, jasně že ne přijel jsem včera,, pohladí mě po vlasech.
Měla jsem smíšené pocity. Byla jsem šťastná i překvapená vzároveň. "Bože ty seš tak velká, stále hraješ basketbal?,, jde vidět že máma s ním ještě nemluvila. Což je dobrý, protože nechci aby věděl nic o tom všem co se točí kolem mě.
"No jo... nic se tu moc nezměnilo od tvé minulé návšetvy, i přesto že si tady naposledy byl když mi bylo 11,,
Zazubím se věrohodně. "Mrzí mě že jsem přestal jezdit ale hodně se toho stalo,, vysvětli. Bylo mi to i jedno. Teď je tady a já si ho chci užít do tý doby dokud tu je.