🖤SÁZKA🖤(STEIN 27)

7

Seděla jsem na parapetním okně a četla si. Čekala jsem až mi příjde zpráva od Eli jak se mám na večeři obléct. Taková naše tradice. Při každém jídle nám dá Eli zprávu do jakého motivů se máme obléct. Jen doufám že si nebudu muset vzít šaty, protože jsem si je nevzala. Ale jak znám Eli, určitě dá nějaký téma kvůli kterýmu si ty šaty stejně budu muset obléct.
Když mi přišla od Eli zpráva absolutně jsem nevěděla co si obléct.... musíme být oblečený jakoby by byla štědrovečerní večeře. Takže když to tak vezmu můžu jít na večeři v pyžamu, protože já se nikdy na Vánoce neoblíkam jako top modelka. Ale když už je to ta tradice, vezmu si na sebe tričko a džíny. To je takový normální. Teda alespoň na mě protože v teplácích by mi to nevyšlo, a Eli by mě zabila hned co bych vkročila do jídelny. Tričko bylo vínově rudé, a džíny světle modré. Za boty jsem si vzala prostě moje milovaný kecky, který jsou jako můj život. A ikdyž vypadají jako rozjebaný boty furt to má ten styl....
Zničeho nic mi příjde zpráva od Petra.

Petr-prijď ke mně do pokoje

Zakroutila jsem očima a šla tedy za ním. Ani jsem nezaťukala a vešla do pokoje. Ano dost neslušný ale on se taky neumí chovat, takže je to tak nějak jedno. Nikde jsem ho neviděla což mi přišlo divný, proč by mě sem jinak volal. "Co bylo tak důležitého že si mě volal,, řekla jsem slušně. Ano u mě je to divné. Zničeho nic se otevřou dveře od koupelny, ze kterých vyjde Petr jenom s ručníkem kolem pasu. Jen jsem na něj vejrala a snažila se nekoukat na jeho tělo. "Potřebuju pomoct vybrat ten autfit, vyber ho za mě,, sedl si na postel na který byly několik kusů oblečený.
Kdyby nebyla ta sázka hned bych ho poslala do prdele, ale nemůžu teď jsem jeho konina... jen jsem něco vzala a nechala to být. "Bože ty ponožky si nevezmu... a ta košile se mi nelíbí k tím trenkám,, ano slyšíte dobře musela jsem mu vybírat i trenky. "Když se ti to nelíbí tak si vyber oblečení sám, já už na to seru,, chtěla jsem odejít ale zničeho nic se Petr objeví vedle mě.
"Slyším snad dobře? T-ty mi vzdoruješ?,, začal se přibližovat a já zase začala couvat, než mě úplně nenatiskl na zeď. "To to tak rychle vzdáváš jo?,, ušklíbl se a já se celou dobu koukala na jeho tělo. Ale potom jsem si to uvědomila, a začala hlavu zvedá přesně do doby než se moje oči nestřetli s tima jeho. Dělala jsem že mě neznervozňuje ale byla jsem úplně mimo. Chtělo se mi řvát ale jakobych byla v nějakým transu. Stále jsem na něj koukala tak odhodlaně, a sebejistě.
"Vzdoruj si jak chceš mě je to jedno, rád bych tě teď ohnul o mojí postel...,, nehnul se k mému uchu a sladce zašeptal. Na sucho jsem polkla a odstrčila ho dál od sebe. Poté jsem mu zase šla předělat ten autfit. Zničeho nic jsem ho cítila za sebou. Dal mi vlasy na stranu z ucho a zase se k němu naklonil "Víš řeknu ti to takhle... je mi úplně jedno kde budeme stejně tě tam ojedu, a bude mi úplně jedno jestli tě někdo uslyší hejkat,, odstrčila jsem ho od sebe a šla pryč z pokoje. Autfit už měl takže jsem byla ráda že jsem už odešla. Měl bílou košili a k tomu džíny.

Šla jsem ze schodů přímo do jídelny kde už seděli Dylan, Gustav a Sára. Chtěla jsem si už jít sednout ale Petr se ke mně nahne "Sedni si vedle mě...,, zašeptal a já jen vydechla. Nic jiného jsem nemohla udělat než si sednout vedle něj.
Když začala večeře ani jsem neměla hlad, chtěla jsem si jít už lehnout a spát. Z té cesty jsem stále unavená. Najednou mi napíše máma.

Máma-tak co bereš prášky tak jak máš?...

Já-jo všechno v pohodě... jen se mi z těch prášku klepají ruce

Máma-to budou asi účinky, kdyby něco volej!!!

Já-fajn neboj, už musím takže dobrou