🖤SÁZKA🖤(STEIN 27)

3

To co se stalo jsem mámě neměla v plánu říct, už teď je na prášky z toho jak mě furt kontroluje. A co by se stalo kdybych ji to řekla, určitě by mě rok nepustila ven. Proto jí to neřeknu...
Víc jsem to ale nechtěla řešit. "Tak co už víš co si vezmeš na tu večeři?,, poskakovala Sára předemnou. "Em... tričko a kalhoty?,, řekla jsem zmateně. "Děláš si prdel?! Víš že moje máma je psychopat, takže budu muset být vzorně oblíkla abych jí potěšila. Nemůžeš mě v tom nechat samotnou!,, vyšilovala a třásla se mnou jak s hračkou. "FAJN! Bože někdy mít nejlepší kámošku která je bohatá je oprus,, zakroutila jsem očima a ona se smála. "Ale když jezdíme o prázdninách do vili jsem ti dobrá že?,, skřížila ruce a já s protočenýma očima jí objala kolem ramen a vedla jí do třídy.

O mém boji ve škole bych vám mohla vyprávět asi věčně. Učitelka je prostě mrcha, a řekla mi dost důvodu proč bych neměla projít do čtvrťaku. Samozřejmě to nebudu říkat našim, co jsem. Sebevrah? No skoro....
Šla jsem na záchod, po tomhle dni jsem si potřebovala už někde zakouřit. Jo ubohý že na školních zachodech ale co už. Zničeho nic jsem uslyšela z jedné s kabinek brek. Hned jsem si klekla na čtyři a hledala z jaký kabinky to je.
Byla tam holka co seděla na zavřeným záchodě. Zničeho nic si mě všimla a já spanikařila, tak že jsem se bouchla o dveře když jsem se zvedala. Holka otevřela dveře a utřela si nudli z nosu.
Stali jsme tam a já nevěděla co říct.
"Já jen... chceš cígo?,, nevěděla jsem co říct. Nejsem dobrá v uklidňování...
"Jo proč ne...,, sedla si na zem a opřela se ke stěně. Zapálila jsem jí cigeretu a podala jí. Potom jsem si taky sedla vedle ní s cigeretou v puse.

"Laura že?,, zeptala jsem se a ona jen kývla na souhlas. "Chceš o tom mluvit?,,
Ona se na mě jen koukla s výrazem že se chce zabít. Jen jsem zaťala koutky a kývla hlavou na souhlas že chápu.
Chvíli bylo ticho a zničeho nic se nadechla. "Co by si dělala kdybys musela něco tajit protože se bojíš to někomu říct, ikdyž víš že ti to pomůže?,, se zmateným výrazem jsem se na ní koukla a potahla si s cigerety. "Pokud je to tvé tajemství, a ubližuje ti to tajit měla bys to říct...,, ona se ironicky pousmála a potáhla si s cigerety. "To není tak lehký...,, koukla se do země.

"Proč?,,

"Protože se bojím...,, rozklepal se jí spodný ret.

"A proč se bojíš?,, stále jsem to nechápala.

"Protože by to mohli zjistit a ublížit mi ještě víc?!,, koukla se na mě a v očích měla slzy.

"Kdo by ti ublížil?,, vykulila jsem oči, a ona se zase otočila v před a začala brečet.

"Lauro?...,, neodpovídala a stále brečela a dlaněmi si schovala obličej.

"Víš co zapomeň na to, jako bys mě tu neviděla...,, zvedla se a odešla.

Týpla jsem cigeretu a měla jsem v plánu jít za ní. Otevřela jsem dveře a za nima byla Sára. "Tady jsi hledala jsem tě... ty si zase kouřila na hajzlech?!,, čichla si ke mně. Koukla jsem se za ní a moc jí nevnímala. Nikde jsem Lauru neviděla. Jakoby zmizla.
Dal jsem to už neřešila. Ale nešlo na to přestat myslet, stále jsem přemýšlela nad tím co myslela tím že by jí ublížili ještě víc. Kdo by jí ublížil, a jak jako víc?!

"Ahoj...jsem ráda že jste přišli,, řekla Sári máma s úsměvem na tváři, moje rodiče a Sári se baví už od školy. A skrz ně se bavíme se Sárou od malička. Tak nějak mě odtrhla od myšlenek, a já se nicotně usmála. Zničeho nic se na mě rozeběhla Sára s objetím. "Vypádaš skvěle,, řekla a prohledala si moje červené šaty. Musela jsem si je půjčit od mámi, protože já šaty jinak nenosim.
Jen jsem se na ní usmála, a potom jsme se všichni přesunuli ke stalu. Bylo tam ještě pár lidí.

Blížili jsme se ke stalu, a já si prohlížela kdo tu všechno je. Zničeho nic si všimnu kluka. Byl mi povědomí. Naše pohledy se střetli a mně se rozsvítilo. To je jeden z tich kluků, který mě pronásledovali až ke mně před vchod.
Nasucho jsem polkla a začalo mi být divně. "Pojď si sednout,, řekla Sára.  Chytla mě za ruku a táhla ke stolu. Moc se mi tam nechtělo, protože jediný místo kde bylo už volno, bylo přesně naproti tomu klukovi.
Dělala jsem že nic ale v nitru duši se mi chtělo mu dát pěstí. Celou tu dobu na mě furt koukal, a když promluvil svíral se mi žaludek. Jedným okem jsem se na něj koukla, a všimla si že stále na mě čumí se sepřením pohledem. Bylo mi z toho zle. "Kdo je ten kluk na proti mě?,, nahla jsem se k Sáře a pošeptala jí do ucha. "Můj bratranec Petr, s tátovi strany,, tak to si dělá prdel... vykulila jsem oči. "Nevšímej si ho je fajn, ale kdyby mohl hned by do tebe šel,,

"Chtěla bych vám něco prohlásit,, zvedla se Sári máma a pozvedla číši.

"Důvod proč jsem vás sem dneska pozvala byl ten, abych vám oznámila že moje kolekce šatů pro teenagery bude vystupovat na módní přehlídce,, všichni jí začali s úsměvem tleskat četně mě. Eli, Sári máma byla něco jako moje. Strašně moc jsem jí to přála.

"Pokud chcete Sáro můžete jít už do společenské místnosti,, nabídla Eli a všichni v mém věku se zvedli, a šli od stolu četně Petra...
Bylo nás tam šest. Povídali jsem si tam se všema teda kromě Petra. Tomu jsem se výhybla. Hodně jsem se tam bavila se Sofi Sári sestřenicí. Pak tam byl Gustav je Sári bratr, a Dylan náš kamarád od školky. Dřív jsme já, Sára a on byli dobrá trojka, ale on si pak už našel jiný kamarády. Stále se bavíme ale ne už tolik. Teda se mnou alespoň ne tolik, se Sárou chodí takže chápu proč tu je. "Je tu už nuda vymyslete nějakou hru,, nabídla Sára. "Třeba flašku?,, řekl Dylan a všichni souhlasili až na mě, já jen zakroutila očima že věčí kravinu nemohli vymyslet. "Petře hraješ?,, zeptal se ho Gustav a on se koukl na mě. "Jasně proč ne,, všichni jsme si sedli do kroužku a začalo se hrát.

Flašku se začala točit, a víčkem padla na Sofí a zadkem na Dylana. "Pravda nebo úkol?,, zeptal se. "Emm... pravda,, odpověděla. "Nikdy si nelíbala holku...,, usmál se. Začala hýbat rtama a potom cukla rameny. Hned se nahla ke mně a začala mě líbat. S vykuleníma očima jsem chvíli koukala, a potom začala spolupracovat. Odtrhli jsme se od sebe a Sofie se koukla na Dylana, který čuměl s otevřenou pusou. "Jo... teď už jo,, oblízla si rty a já se začala smát, protože čuměl jak vrána. Takhle jsme hráli asi tři kola, byla to kravina ale lepší než nedělat nic. "Dobrý stačí vy nadrženci,, řekl Gustav na Sáru a Dylana, protože měli úkol se líbat minutu. Nevím jestli to byla zrovna  minuta ale to je jedno. "Fajn jdeme dál,, točila jsem já, zatím jsem nebyla ani jednou a za to jsem ráda. Zničeho nic ale padla flaška na mě a na Gustava.

"Takže Val... Pravda nebo úkol,, dal ruce jako profesor. "Úkol...,, řekla jsem nicotně. Ale věděla jsem že jsem řekla kravinu... "fajn... Úkol... úkol... úkol... takže se jdi líbat s Petrem do skříně, vy dva na sebe tak pokukujete takže si to jděte užít,, sevřel se mi žaludek když to dořekl. Koukla jsem se na Petra který se pousmíval. Zvedl se předemě a já ze sedu pozvedla hlavu k němu. Pomalu jsem se zvedla ze země, a celou dobu koukala na jeho tělo až než když se naše oči střetli. "Tak pojď.... já nekoušu,, usmál se. A mně se dělo zle s každého pohledu co jsme udělali. "Tím bych si nebyla tak jistá...,, zaťala jsem pěstí a odešla z místnosti. Musela jsem pryč, od té hry, od všech, a hlavně od něj. Hnusil se mi každý pohled na něj, každej úsměv co udělal.

Zabouchla jsem dveře od místnosti a dlaněmi se o ně opřela. Chodila jsem po chodbě sem a tam, a myslela na to co se tu noc stalo. A začala si všímat všech detailu, jako co měli na sobě, jejich tváře a jejich hlasy. Začalo se mi blbě dýchat. "Val... strašně se omlouvám jsem blba že jsem vůbec něco chtěla hrát...,, přišla za mnou Sára a bylo mi už mnohem líp. "Sáro ty za to nemůžeš... měla jsem říct že to nechci hrát už od začátku, protože jsem věděla že je to kravina,, chytla jsem jí za ramena. "Hele to já tě tady mám utěsovat, takže ticho a obejmi mě,, já ji fakt zbožnuju... nevím co bych bez ní dělala.
"Gustav je pablb,, řekla mi do ramene. "Jo... nic nového,, začali jsme se obě smát.

Potom jsme byli jen my dvě. Šli jsme na zahradu a tam si povídali o všem, dokud jsme nejeli s našima domů. Máma po dlouhý bodě měla úsměv na tváři, a neřešila sračky o kolo mě.
A za to jsem byla ráda, ale stále mám v hlavě tu noc... Myslela jsem si že na to zapomenu protože, to nebylo nic tak hrozného, ale stále mám v hlavě otázku co by se stalo kdybych to nestihla až domů. A co když nejsem jediná který tohle udělali. Co když udělali něco horšího než mně.....