🖤SÁZKA🖤(STEIN 27)

20

"Přihraj!,, zakřičím na spoluhráčku, která hned zareagovala a hodila mi míč. Rozeběhla jsem se ke koši a hodila míč do koše. Trenérka zapískala s tím že si nás svolala. "Fajn chtěla bych vám oznámit vaší kapitánku, ale ještě předtím bych vám ráda řekla že za ty dva týdny co s váma trénuju jsem nikdy neviděla tak velký pokrok,, koukla jsem se na Lauru která dělala ksichty aby mě rozesmála, což se jí povedlo. "Klumová!,, zařve na mě trenérka.
"Zde!,, zavtipkuju a Laura se začala smát. "Bože můj... seš nová kapitánka, a už mi zmiz z očí,, zakroutí očima zatím co mě asi oči vyletí z důlku. Já a kapitán?! No snažila jsem se o to minule ale to jsem vzdala. Nikdy bych nad tím nepřemýšlela. Laura mě s radostí obejme a já stále nemám co říct.

"Koukáte na novou kapitánku basketbalového týmu děvky!,, vletím do obíváku kde je Sára, Gustav, a Eli.
"JAKO FAKT!,, zapiští Sára a hned mě jde obejmout. "Jsem na tebe pyšná,, sednu si vedle Sári a Eli ketrá mě pevně obejme. Kéžby to co řekla Eli by řekla i moje máma. Ta ani nechce slyšet nic o tom kdy mám tréninky, jak mi to vůbec jde, a podobně.
Najednou se otevřeli venkovní dveře, byl to samozřejmě Petr.
Ale přišlo mi že nepřišel sám. Byla jsem zvědavá toď vše. "Petře?,, řekne Eli.
Petr příjde a kývne hlavou jako otázku co Eli chce. "Ne jen že pokud tady máš kamaráda může tady zůstat na večeři, rozhodla jsem se že dneska udělám špagety,, kruci asi zavolám mámě že dneska budu spát u Sari. No co špagety miluju.
"Ne to je v pohodě ona zachvíli stejně odejde,, Ona?! Slyším dobře že řekl ona že jo? No to snad ne! Ještě v Elině bytě, že se nestydí. Odejde do pokoje s tou jak řekl ONA a zabouchnou dveře. Začnu koukat ke schodům a byla jsem netrpělivá. Bylo už skoro 10 minut a oni ještě nevyšli z pokoje. NO TO SNAD NE! Jak dlouho tam s ní ještě bude. Neděla tam s ní?.... nee... nebo jo?!
"Ať tě to ani nenapadne,, řekne Sára, protože věděla moc dobře že chci jít slídit. "Nevím o čem to mluvíš jen přemýšlím že půjdu na záchod, což půjdu,, zvednu se ze sedačky. Hned jsem věděla že se Sára a Gust moc dobře baví, tím jak si já můžu okousat nehty čekáním, koho si do toho pokoje vzal.

Hned jsem mířila k Petrovo dveřím od pokoje, a začala poslouchat.
"Díky Petře za včerejšek,, Cože to mele?! To proto mi neodpovídal na zprávy. Ten hajzl! "Dobře dám ti ještě vědět... chceš doprovodit ke dveřím?,, zeptá se.
"Ne to je v pohodě tohle ještě zvládnu sama,, to mířila na co jako!
Nevím proč ale ten hlas mi přišel strašně povědomí. Jakobych ho už někde slyšela. Zničeho nic se otevřeli dveře a v nich Laura. NO TO SNAD NE! S vykuleníma očima se na ní kouknu a ona mě jen obejme a pozdraví. TO JE ČUBKA! Hned vletím do Petrova pokoje kde si bral na sebe triko. JEŽIŠI. "Děláš si ze mě prdel!,, vyjedu po něm. Nevědomky na mě koukal a netušil o co jde.
"Jasně můžeš si spát s kým chceš, to není moje věc... Ale zrovna s mojí kamarádkou!,, ukážu na dveře.
"Co meleš,, začne se smát.
"Nedělej ze mě debila! Já vím že si s ní včera byla, to proto si mi neodepisoval!,, začnu chodit po pokojo. "Val můžeš se uklidnit?,, pobaveně řekne.
"Ne! neříkej mi co mám dělat!,, zakřičím.
"Já s Laurou nic neměl a ani nemám pro boha!,, vyjede na mě ne už tak klidně jak předtím. "Fajn tak co tady dělala, a proč si s ní byl včera?,, zamácham rukama.
"Všechno ti vysvětlím ale ne tady, pokud vím tak nás teď za dveřma špehujou, kvůli tomu tvýmu řvaní,, ukáže na dveře. "Fajn tak kde mi to řekneš?,, skřížím ruce. "Zmrzlina... zvu tě,, pousměje se. "Zmrzlinou si to nevyžehlíš Petrolíne!,, ukážu na něj varovně prstem.

Otevřel dveře a tam opravdu stála Sára a Gustav. Jen jsem zarkoutila očima a šla dolů ke dveřím. "Vratěte se nejpozději do pěti v šest bude večeře,, povelí Eli. Petr nás vzal autem. Celou cestu jsem se mu koukala na ruce. Bože co to se mnou je? Když jsme zastavili na parkovišti rozešli jsme se do cukrárny. I tu krátkou chvíli jsem se mu  koukala na ruku a chtěla do toho zaplést tu moji. Když jsem se rozhodla že to udělám bylo už pozdě. Otevíral dveře od cukrárny. Debil.
Dala jsem si čokoládový pohár a Petr jahodový. "Tak už mi řekneš proč Laura byl u tebe v pokoji?,, netrpělivě se zeptám. "Včera jsem jí našel na zastávce, seděla tam sama a nevypadala moc dobře. Tak jsem si k ní sedl a vyprávěla mi o tom všem se Spencerem. Ikdyž vypadá že se z toho dostala tak ne...,, bylo mi hrozně. Jsem kráva. Proč jsem si myslela že by spolu něco měli, když moje kamarádka má stále problémy.
"Rozhodl jsem se že podám svědectví,, zmateně jsem se na něj koukla. "Cože?,, pousměju se.
"No Laura mi řekla o tom plánu který si měla, a teď když máte ještě mě by to mohla vyjít,, celá se rozzářím.
"Petře to je... skvělí pane bože,, sednu si vedle něj a obejmu ho.
Cítila jsem jeho vůni ketrá mě nabudila. Trošku se od něj odtahnu a oba dva se na sebe začneme koukat. Naše nosi se malinko dotýkaly. A já začala panikařit.
"Páni kdo by jedl jahodovou zmrzlinu?,, odtáhnu se a podotku na Petrovo pohár. "Náhodou je to skvělí,, zakroutí očima. "Jen si nech chutnat,, zašklebim se. Pousměje se a zničeho nic cítím jeho ruku jak se dotýka té mé. Zapletly jsme si prsty a já se opřela o jeho rameno.

Po cestě k Eli jsem napsala mámě že budu spát u Sári. Radši mi na to ani neodpověděla. Mám dojem že už to vzdala. Ale stejně vím že se bude snažit do mě rýpat co nejvíc to jde...
Prakticky jí takhle dělám naschvály.
Seděli jsme u stalo a já se z údivem koukala na Saru ketrá se cpala jak dobytek. "Saro necpi se tak potom to tvůj záchod zase nepřežije,, řekne Eli a Sára se na ní jen vražedně koukla.
Jen se na Saru kouknu s vykuleníma očima a víc si ji nevšímám.
"Tak Eli co ta přehlídka jak to jde?,, usměju se a snažím změnit téma.
"Skvěle už mám i datum,, řekla nadšeně. Byla jsem i za ní šťastná, její návrhy jsou skvělí. Ano nejsem nejšťastnější že musím na tom molu vystupovat, ale kvůli ní to udělám.
Zničeho nic někdo zazvonil na zvonek. Petr se zvedl a šel otevřít.
"Všimla jsem si že jste s Petrem zase okey,, mrkne na mě Sára a Gustav s Eli se na mě kouknou s nechapavím obličejem. Kopnu Saru do nohy a nasraně se na ní ještě k tomu kouknu. "My jsme byli v pohodě normálně nevím o čem to mluvíš,, usměju se nervózně. "To jo tak,, zasměje se Gustav a věnuje se radši jídlu, protože ví co by ho jinak čekalo. "Val... máš tady návštěvu,, řekne Petr z divným tónem. Šla jsem ke dveřím kde byl Petr opřený o futra. "Strejdo? Co ty tady?,, usměju se. "Ale tvoje máma je molilinko nasraná a nemohla ti sama přinést věci na převlečení,, podá mi tažku s oblečením. Věděla jsem že to udělá.
"Díky...,, ne moc nadšeně prohlasím. To ona je na mě naštvaná? To já bych měla být snad ne? Ani mě nechce nechat dělat to co mě baví.
"Hele nevím co se mezi váma stalo ale mámu to určitě mrzí měli by jste si promluvit,, cením si že se snaží pomoct ale tohle je mezi mnou a mámou, a to se jen tak nevyřeší hned. "Fajn tak zatím,, usměju se nuceně a zavřu dveře. Hned potom se i o dveře opřu a Petr se pousměje nad tou tažkou s věcma. "Sklapni,, bouchnu ho slabě do ramena.
Po večeři jsme si šli na chvíli sednout do obíváku.
"Val kdy budete mít první zápas, rád bych se chtěl kouknout na propocený holky,, řekne Gustav a já po něm hodím polštář. "Fajn tak teď už vím komu neřeknu když budeme mít první zápas,, ironicky se usměju.
"Že si teď kapitánka neznamená že si bůh ví co,, zamáva lžičkou ve který měl půlku zmrzliny. "Počkej ty si kapitánka?,, zeptá se překvapeně Petr. "Jo dnesk mi to trenérka zdědila,, usměju se. "Pani to je skvělí,, položí mi Petr ruku na stehno. Jen se usměju a Gustav se na nás prabodivně koukne.

Nemohla jsem usnout. Bylo to snad přemýšlením nad tím jestli Petr už spí? Nebo nad tím jestli se to s mojí mámou někdy konečně urovná?
Nebo spíš to že Sára strašně moc chrápe a já spím skoro na roštu postele. Vydechnu ze sebe prapodivný vzdych a kouknu na dveře. Takhle se dneska nevyspím.
Rozhodla jsem že se půjdu projít po bytě. Otevřela jsem dveře a chtěla jít na záchod. Zničeho nic když se ale dostanu ke dveřím k záchodu si všimnu že hnedka na proti má pokoj Petr. Moje neposedný nožky se tedy rozhodnou že se půjdou projít k Petrovi do pokoje. Pomalu otevřu dveře a všimnu si že Petr leží na posteli otočený zady ke dveřím a spí.
Už bylo ale pozdě se vrátit k Sáře. Bez tak už určitě zalehla obě půlky postele. Proto se rozhodnu si lehnout k Petrovi. Jak už vím ten se tak neroztahuje. Lehnu si na jednu půlku postele a šoupnu se úplně k němu. Obmotám si ruku kolem jeho pasu a zabořím se do jeho zad.
"Zase sis spletla záchod s mým pokojem?,, uslyším jak Petr zahuhňa ospale. "Možná trošičku,, spevním moje objetí a v tu chvíli jsem začala usínat.