🖤SÁZKA🖤(STEIN 27)

21

Ráno jsem vstala dost brzo. Musela jsem jít ještě domů, protože jsem se musela převlíct. Hned co jsem vyšla do bytu bylo doma živo. Máma měla zaplí písničky a dělala už asi oběd na dnešek, a Jakub jí u toho provokoval. Jen jsem se usmála a šla do svého pokoje. Vzala jsem si na sebe jen nějaký trhaný džíny, bílý tílko a černou džísku. Bylo ještě dost času a tak jsem se rozhodla,že půjdu do kuchyně za mámou a Jakubem.
Máma mi nevěnoval ani pohled. By mě stále zajímalo co tak hrozného jsem udělala. Ani okem na mě omylem nemrkla. Prakticky jako bych tam vůbec nebyla.
"Čauky brouku,, šel ke mně Jakub a dál mi pusu na čelo. "Dáš si nějakou snídani?,, zeptal se příjemně.
"Ne dobrý nemám hlad, ještě před tím jsem si od Eli vzala nějakou sladkost na cestu,, oznámím mu.
"Ona už ani pořádně neví kde asi vlastně bydlí víš,, uchechtne se máma. Jen se na ní kouknu vražedným pohledem. "Asi už půjdu musím do školy,, oblíznu si rty a vezmu si tažk, která ležela vedle mě. Na tohle nervy fakt dneska nemám. Vlastně nikdy nemám.

"Hele celý den si skoro nic neřekla stalo se něco?,, zeptá se Laura.
"Jo jen.... máma a ty její nálady, nebaví mě to,, zakroutím očima.
"Ale to bude dobrý, teď si jdeme zahrát a potrénovat,, mám dojem že teď když trenérka vybrala kapitána, myslím že nám oznámí nějaký zápas. Už je to docela dlouho co trénujeme. A taky jsem měla pravdu.
Nemůžu se dočkat. Když kouknu na lavičku tak tam seděla Sára s Dylanem. Nevypadali ani jeden moc dobře. Jakoby se pohádali nebo co. Ihned jsem šla za nima zjistit co oboum je. "Ty ses konečně rozhodla jít do školy?,, zesměju se. "Jop už mě bolí prdel z nic nedělaní,, stoupne si a obejme mě. Kouknu na Dylana a ten jen nicotně pozvedl hlavu na to že mě pozdravil. Zničeho nic se zvedl a šel pryč, zmateně jsem se koukla na Sáru jestli ví co mu je. "Vy jste se zase pohádali?,, zeptám se sklesle, protože Sára je  po hádce s Dylanem nesvá. "Ne tak úplně... to je jedno nechci to teď řešit,,  usměje se falešně a já jen zakroutím očima, protože nesnáším když se předemnou přetvařuje. Obejmu jí a pohladím po zádech.

Rozhodli jsme se že dneska bude u mě spát zas Sára, aby to bylo vyvážený. Navíc nemám náladu být u stolu s mojí mámou anižbych si nevšimala toho jejího uraženýho kukuče.
U večeře bylo strašný ticho nikdo nechtěl ani promluvit. Všem kromě Jakubovo snoubenky to bylo divný.
Nikdy u stolu není takový ticho. Obzvlášť ne u našeho. "Tak jakej byl dneska trénink,, zeptal se Jakub.
"Skvělej díky Kubo alespoň někdo se zajímá,, kouknu na oba dva rodiče, a máma na mě začne koukat vražedným kukučem. Zase bylo chvíli ticho než se Sára rozhodla něco říct. "Jakube... takže svatba, pani mám radost, doufám že jsem pozvána,, pohraje si s obočím.
"Saro to by nebyla svatba kdyby si tam ty s tvým bratrem a Eli chyběli, jste taky moje rodina,, mrkne na Sáru. Zničeho nic uslyším jak něco na hoře spadlo. Byla to docela velká rána. Všichni se na sebe koukneme a mně zničeho nic příjde zpráva.

Petr: pojď na horu...

S vykuleníma očima se kouknu na Sáru a ta se na mě koukne s otázkou v očích. Jen jí nějak naznačím aby všechny nějak zabavila. "Hned jsem zpátky,, usměju se nervózně.
"Všechno dobrý?,, zeptá se mě táta.
"Joo jen potřebuju na záchod... hned jsem tady,, řeknu ještě jednou a rychlim krokem jdu ke schodům na horu. Až když jsem u schodů kde mě nejde vidět, se rozeběhnu až k mému pokojo a otevřu dveře.
Petr tam sedí na zemi úplně zmlácenej. "Tak to ty si byl ta rána,, zakroutím očima a jdu mu pomoct vztát. Pomůžu mu na postel si sednout a kouknu jak na jeho obličej tak i jeho klouby který byly od krve.
"Petře co se stalo?,, zeptám se se strachem. "Spencer... chtěl se mi pomstít za to v tom klubu tak na mě poslal pár kámošů,, usměje se a hnedka potom za sičí, protože mu šahnu na obličej, kterej byl úplně zmlácenej. "Fajn dořekneš mi to potom, teď si tady lehni a já ti přinesu nějaký led,, snažím se ho položit aby si lehnul. "Ne nikam teď nechoď... prosím,,  kouknu se mu do očí a v tu chvíli jsem už nic nemohla.
Napsala jsem Sáře aby z kuchyně přinesla led a nějakou utěrku.
Až potom co věděl Petr že tu zůstanu si v klidu lehnul. "No do prdele...,, řekne Sára když vidí Petra na posteli úplně vyřízenýho. "Co se ti sakra stalo?!,, klekne si vedle něj.
"Dlouhý příběh, prostě jsem byl moc pomalej,, hmitnu rameny a já zakroutím očima. "Pojď už tě čekají,,
Řekne Sára. "Já...,, kouknu na Petra a viděla jsem v jeho očích tužbu, abych nikam nechodila. "Nemůžu, zůstanu tu s ním. Řekni jim že se mi udělalo zle a šla jsem si lehnout,, usměju se na ní. Ona se na mě koukla a potom na Petra. Jen vydechla a usmála se.
"Lehneš si ke mně?,, zeptá se unaveně Petr. Jen kývnu hlavou na souhlas.

Ležím vedle Petra a on pomalu usínal. To chlazení kloubů ho uklidňovalo nejspíš. Usmála jsem se a začala ho hladit po vlasech.
"Nechceš si povídat?,, zeptá se unaveně. "Teď?...,, zeptám se stejně, protože před chvílí vypadal jakoby ho zabili. "Jo stejně už asi neusnu, tak proč ne,, roztáhne paži abych si mohla lehnout k němu. Obejmu ho kolem hrudi jednou rukou a u toho mám hlavu taky na jeho hrudi.
Strašně mě uklidnovalo jeho bušící srdce ketrý bije jak o závod.
"Příští týden máme první zápas,, začnu téma. "Fakt?,, řekne trošku překvapeně. Ale hezky překvapeně.
Jakoby měl radost. Poslední dobou je to mezi námi jiný než třeba ve vile.
Jo pořád do sebe rýpeme, ale takový prostě už spolu jsme. A vůbec neříkám že se mi to nelíbí, bo naopak. Je to příjemná změna.
Ale trošku mě to znepokojuje.
"Jakub s tebou chce mluvit,, přijde do pokoje Sára. S Petrem se na sebe koukneme, a nikam se mi moc nechtělo. "Neboj ohlídám ti ho,,
Zakroutí Sára očima. Ještě na posledy jsem se koukla na Petra a odešla dolů za mámou.

Petrovo pohledem
Mlčky jsme oba seděli a ani jeden nic neřekl. Zničeho nic se Sára ale začala smát. "Co?,, zakroutil jsem očima "Ty si z ní úplně na maděru že?,, dala si pár svých vlasů za ucho.
"Nevím o čem to mluvíš...,, ignoroval jsem její otravný pohledy a snažil se uvelebit na Valině posteli.
"Hele zapírej si to jak chceš je mi to jedno ikdyž je to ubohý, ale pokud ti na ní alespoň trochu záleží přijď v pondělí na její první zápas,, měl jsem zavřený oči a dělal že jí neposlouchám. "Alespoň nějaká podpora by se jí hodila, když ji máma v tom úplně kritizuje,, potom už byla ticho, protože si myslela že jsem usl.

Vali pohled
Šla jsem do Jakubova pokoje. Jsem zvědavá o čem chce mluvit.
"Tak jsem tady...,, opřu se o futra dveří. "Zavři,, řekl nějak odbitě.
"Jakube co se děje?,, zeptám se starostlivě. "Proč si mi neřekla že máš tu nemoc?,, sedne si na postel.
Vydechnu a vím co říct. V tu chvíli jsem spíš chtěla vědět kdo mu to řekl. "Kdo ti to řekl,, zeptám se a pěstí sevřu. "To je jedno, tady jde o to že si zahráváš. Co kdybych to nevěděl a ty by si měla ten záchvat když by si byla se mnou? Neveděl bych nic...,, "řekla ti to máma,, odbiju jeho slova. "To je jedno kdo mi to řekl chápeš? Stejně bych se to dozvěděl,, v tu chvíli jsem se alespoň trochu uklidnila. "Jakube promiň že jsem ti o tom neřekla.... od té doby co se zjistila ta diagnozá tak se na mě máma kouká úplně jinak, a to já fakt nepotřebuju,, sedla jsem si na postel vedle něj. "V... ona má jenom o tebe strach a myslí to dobře,, pohladí mě po hřbetě zad. "To já vím že má... já ho mám taky chápeš? Proto nechci aby se všichni o mě jenom báli, stejně to nic nezmění na tom že tu nemoc mám... ta se hned nevylečí.
Potřebuju aby mě neviděly jako tu co má bipularitu ale jako holku co je furt stejná...,, koukám do země.
"Zlato... Ty seš furt stejná. Ať budeš mít jakoukoliv nemoc, ta nevystihuje tvoji osobnost a už vůbec ne tvůj charakter,, Jakub má pravdu ale proč to nechápe moje máma? Nebudu se pořád omezovat kvůli nějaký pitomý nemoci.

Potom našem rozhovoru s Jakubem jsem šla rovnou do pokoje.
Otevřu dveře od pokoje a tak Petr spící u prostřed mé posteli, zatím co Sára byla na kraji roztáhla přes jednu svojí půlku. Ven z postele jí trčela jedna ruka a pusu měla otevřenou, jakoby čekala až jí tam někdo něco strčí.
Hned jsem vytáhla telefon a udělala jednu fotku, poté jsem si lehla vedle Petra který byl u prostřed.
Ani ne chvíle a už jsem byla v jeho příjemném objetí. Během pěti minut jsem usla.

Ano ano.... žiju
Dlouho teď nic nevyšlo z jednoho jednoduchého vysvětlení...
Byla jsem dost zmatená a vůbec nevěděla jak tento příběh dál rozvíjet.
ALE TO JE JEDNO UŽ JSEM BACK HAHAHHA