Nebezpečná, je její druhé jméno |AK2023| ✓

☃️Kapitola 2❄️

Uběhlo patnáct let od té hrozné tragédie, kdy Mikaela přišla o matku i svého bratra, dvojče. Nepamatuje si z toho dne sice moc, ale nějaké ty vzpomínky, jí utkvěly v paměti a občas má i dokonce zlé sny, které jí stále dokola ukazují smrt jejích blízkých.

„Mikaelo." sotva uslyší své jméno, otevře oči a zamračí se na dveře od své ložnice.

„Mikaelo." znovu se domem rozezní její jméno a ona z toho nemá ani trochu radost. Nejraději by se ještě zahrabala do peřin a spala a spala.

Až zaklepání na dveře její ložnice, jí vytáhne z postele ven. Nepozván, vejde dovnitř její otec, který se na ní zamračí, sotva jí spatří ještě stále v pyžamu a nepřipravenou.

„Za deset minut, ať jsi nachystaná a dole v jídelně. Nebudu na tebe věčně čekat se snídaní." její otec je na ní většinou milí, ale má rád řád, který on sám stanovil a každý ho musí poslouchat. Dokonce i jeho dcera.

„Vždyť už se oblíkám." řekla na oko se strachem v hlase, ale na to se oba dva, otec a dcera, začnou smát.

Sotva popadnou dech, otec se zadívá na svojí krásnou dceru, která mu tolik vyrostla a tolik se toho naučila, za tu dobu, co přišli o dvě osoby jim blízké.

„Teď vážně. Obleč se, nebo nestihneš tu schůzku s Williamsem." Mikaela se na něj usměje.

„Můžu si to udělat po svém?" zeptá se ho.

„Jinak bych si to ani nepřál. Naučil jsem tě všechno, co jsem se musel naučit já sám. Jednoho dne, tohle vše bude tvoje a já chci, aby jsi dělala v tomhle podnikání své vlastní rozhodnutí." podívá se na dceřin noční stolek, kde leží fotka celé jejich rodiny, kterou vyfotil Sergei.

„Dobře. Tak už běž, ať si můžu dát rychlou sprchu a jsem hned dole."

„Dobře. Máš patnáct minut. Ale pohni." dodá ještě a pak už vážně odejde.

Mikaela si to zamíří rovnou do koupelny, kde ze sebe shodí oblečení na spaní, vleze do sprchového koutu a pustí vodu. První šok má ten, když začne téct studená voda, ale ten za chvilku odezní, protože se najednou v její koupelně začne dělat pára z toho, jak horká voda jí nakonec tekla.

Neuběhlo ani patnáct minut a Mikaela už sedí u stolu v jídelně a snídá. Otec se na ní zamyšleně dívá a vzpomíná na to, jak jeho manželka byla nádherná žena. Jejich dcera mu jí každý den, až bolestně připomíná, ale miluje jí takovou, jaká je.

„Instrukce?" zeptá se ho během toho, co jí.

„Ty má Sergei. Dnes s tebou jede on a né Paolo." dívka pozvedne své černé obočí, ale nakonec to nechá být.

Sergei je podle jejího názoru krásný muž, který by byl v obležení žen, kdyby nebyl pravou rukou bosse Castilla.

„Ještě něco ti musím říct, Mikaelo."

„A co to je?" zeptá se nezúčastněně.

„Chci ti najít manžela." v tom se dívka zakucká, protože se zrovna napila jahodového džusu.

„Děláš si určitě srandu, že tati?" zeptá se se zděšením v hlase.

Její otec si promne kořen nosu a zadívá se své dceři do černých očí, přesně takových, jaké má i on sám.

„Jsi již dávno plnoletá a dívky v tvém věku, jsou buď již vdané a nebo čekají na svého manžela, kterého jim vybere jejich otec. Vím, že jsem tě celý život vychovával jako svého syna. Očekává se ale ode mne, že některému ze synů mafiánských bossů a nebo jiných rodin mafie, dám svojí dceru." povzdechne si. Tohle je pro něj těžké. Stejně jako pro ni.

„Na to tati, okamžitě zapomeň. Já se totiž vdávat nebudu a nevezmu si nikoho, koho mi ty dohodíš. To nejde. Já nechci." vstane a začne pochodovat sem a tam, hned vedle oken, které vedou do zahrady.

„Jdu pozdě. Měj se." rozloučí se.

„Ještě si o tom stejně promluvíme." mluví na ní její otec, když odchází z jídelny. Jenže, ona to nebere v potaz a už vůbec se jí nelíbí fakt, že ona by se měla vdávat za někoho, koho vlastně nezná a nemiluje ho.

***

Do skladiště na okraji městské části, kde je spousta skladů, dorazí společně se Sergeiem. O pět minut dřív, než jejich zákazník.

Když vstoupí do prostoru, všimne si, že všechno je již nachystané. Bedny se zbraněmi jsou seřazeny vedle sebe a její muži stojí v pozoru před nimi.

„Dobré ráno, šéfko." pozdraví ji sborově. Jako kdyby si pozdrav nacvičovali dlouhé hodiny, jen aby ho vypilovali k dokonalosti. Pokud ano. Povedlo se jim to.

„Dobré i vám." pozdraví je. „Vše připraveno?" zeptá se, ale je to spíše jen řečnická otázka.

„Ano." řekne jeden z nich a ona v něm pozná Lucase. Muže, kterého si vybírala sama, na jednom ilegálním zápase v boxu. Také právě on, je její pravou rukou. Stejně jako Sergei pro jejího otce.

„Dobře. Teď už jen zbývá, aby dorazil náš klient.

***

Minuty ubíhají, ale pan Williams pořád nikde. „Počkáme ještě pět minut a pak odcházíme. Pokud nedorazí, obchod bude zrušen a vy vše vrátíte na své místo." řekne a odejde si sednou do kanceláře v patře.

Zrovna když ubíhá poslední minuta, kdy je ochotná čekat, ozve se skřípění brzd, jak se auto snaží rychle zastavit, protože jelo až příliš rychle.

Do skladiště vstoupí starší muž a za ním mladší. Mikaela si je prohlíží, zpoza tmavého skla své kanceláře a při tom se usmívá.

„Ti určitě nechtějí přijít o tak dobré zboží." řekne si sama pro sebe a zrovna, když se chystá odejít, někdo zaklepe.

„Dále." pozve příchozího dovnitř a ve dveřích se objeví postava Sergeie, pravé ruky jejího otce. Ona je tou levou.

„Už jsou tady. Čeká se jen na vás, šéfko." usměje se a oba pak společně sejdou po schodech dolů.

„Seznamte se pánové s Mikaelou Castillo. Dnes je tento obchod s požehnáním jejího otce, v jejich rukou." obeznámí Sergei muže Williamsovi a postaví se po boku dívky, která by se měla starat o módu, místo obchodů s mafiány.

„Těší mě." podá starší pan Williams ruku dívce a ona ji přijme. Avšak svého syna nepředstaví a to záměrně. Moc dobře ví, že tenhle obchod s ním povede dcera Lionela Castillo. Proto také s sebou vzal svého syna, aby si dívku prohlédl, jako svojí budoucí manželku, teda pokud o ní jeho syn bude mít zájem. Vlastně jí tu má jen vidět. Svatba už je dávno domluvená.

„Takže, přejdeme k věci." ukáže na Lucase a ten otevře víko první bedny. Ostatní to po něm zopakují. „Tady, je vašich smluvených sto kusů M4. Můžete se na ně podívat." řekne, sotva je otevřena poslední bedna se zbraněmi.

Pan Williams a jeho syn Cameron, si prohlédnou a vyzkouší zboží a nakonec, spolu se slečnou Castillo, podepíšou smlouvu. Ještě jí předají peníze a ona jim zboží.