Nebezpečná, je její druhé jméno |AK2023| ✓

Kapitola 19

Klekne si k chlapci, který ztěžka dýchá a občas i zalape po dechu. "Kdo tě poslal?" zeptá se ho a doufá, že to nebyl Ibrahim, protože jinak nejsou v bezpečí ani tady, kde nemají nikoho, kdo by je chránil. Kryl jim záda.

Zrzavý chlapec se podívá do černých očí dívky, sklánějící se nad ním. Nemá nejmenší tušení, co mu to vlastně dívka říká. Ještě se jazyk Američanů nenaučil. Neměl potřebu.

"Yo no te entiendo." řekne chlapec, zakaške a Mikaelu zasáhne pár kapek krve. Musí mu okamžitě být poskytnuta první pomoc. Musí zavolat záchranku.

Také jí došlo, že chlapec nemluví anglicky, ale španělsky. "Si me dices quién te envió, llamaré a una ambulancia." řekne mu stejným jazykem, jakým mluví chlapec. Ten okamžitě začne prikyvovat, ještě netouží umřít. Je až moc mladý na to, aby umřel.

Nakonec Mikaele řekne vše, co věděl. Nezbývalo mu už moc času a tak to zkrátil. Říkal jen to nejdůležitější.

Mikaela jak slíbila, tak chlapci zavolala záchranku. Lékařka, která se přišla na pacienta podívat, se raději ani neptala, co se stalo. Bylo jí to jasné.

Sotva se za nimi zavřely dveře a Mikaela s Cameronem osaměli v pokoji, oba dva se zhroutili na pohovku a chvíli tam zůstali jen tak sedět. Ani jeden neřekl nic.

Až Mikaela po nějaké době to ticho protrhla. "Nemůžeme mít chvíli klidu ani tady. Jak sakra ten parchant věděl, že budeme na Mallorce? Jak si tohle vůbec může dovolit? To nemá žádnou hrdost?" chrlí ze sebe otázky, na které vlastně ani jeden z nich nezná odpovědi, ale Mikaela je dostane, i kdyby to mělo být to poslední, co udělá.

Cameron jí na to nemá co říct. Netuší, co se tomu hajzlovi honí hlavou. Také ho to zajímá a docela ho i chápe. Jeho žena je krásná a tak nebezpečná. Člověk se s ní vážně nenudí a také je tak vášnivá. Žhavá. Oddaná. Taková je jeho žena a on by jí nikdy nevyměnil, i když byl napřed proti jejich sňatku, stejně jako ona.

Obejme Mikaelu kolem pasu a přitáhne si jí blíž k sobě. Potřebuje se uklidnit. A ona taky. Oba dva to potřebují jako sůl.

"Chceš tu zůstat?" zeptá se jí po chvíli ticha. On sám by se nejraději sebral a odletěl.

"Ne. Nechci. Jenže to byl otcův svatební dar. Dal nám to, abychom se spolu více poznali. Sblížili se. Sakra vždyť on tohle vše zařídil. Chtěl, aby jsme měli krásné líbánky a ..." najednou jí došla slova. Musela vstřebat to, že se odvážil hned po tom, co se stalo v kostele, udělat ještě něco horšího.

Usiloval o život jejího manžela. Manžela! Člověka, kterého si vzala. Dala mu své panenství, a do kterého se nejspíše zamilovala. Neví jestli je to přesně láska, ale podobá se to tomu.

"Vybereme si jiné místo. Peníze nejsou problém." řekne a pohladí svou manželku po vlasech. Jenže z vlasů sjede níž. Přejede pomaličku přes její krk až ke klíční kosti a pak ještě níž.

Mikaela při jeho doteku zasténá. Najednou, jako kdyby byla úplně v jiném světě. Realitě. Možná i v jiné dimenzi nebo na jiné planetě. V jiném vesmíru.

"Camerone." vysloví jeho jméno tak potichu, že kdyby neseděl hned za ní, nejspíše by jí ani neslyšel.

Skloní se k ní a rukou, kterou má kolem jejího pasu, si jí k sobě přitáhne ještě blíž, až už mezi nimi není kousíček místa. Druhou rukou jezdí po jejím těle a ona nedokáže racionálně myslet.

"Mikaelo." vysloví její jméno naléhavě a ona k němu zvedne svůj zrak. On toho okamžitě využije a spojí jejich rty ve vášnivém polibku.

***

Po dalších dvou hodinách, kdy se vášnivě milovali, stojí Mikaela na terase a telefonuje s Lucasem. "Musíš to zařídit. Je ti to jasný? Najdi ho. Je mi jedno, kde ten parchant bude zahrabaný, ale najdi ho a doved ho na moje oblíbené místo."

Cameron zrovna prochází kolem a když slyší tahle nezvyklá slova z úst své ženy, nevěřícně zavrtí hlavou.

"Poletíme ještě dnes. Ano. Nedělej si starosti. Nic mi není. Znáš mě." zasměje se.

"Dobře. Až ho budeš mít, okamžitě mi zavolej. Ano. Ať neví, kdo to udělal. Chci to být já, koho jako prvního uvidí."

"Mikaelo?" nedá to Cameronovi a promluví na ní. Ta se na něj otočí.

"Musím končit. Prostě to zařídí a nedělej si D tím hajzlem hlavu." dodá a hovor ukončí. "Potřebuješ něco?"

Cameron si jí chvíli prohlíží. Vypadá to, že se již opět vrátila ta Mikaela, která ho občas děsí. Ta, která si vysloužila přezdívku Nebezpečná. Ta tu před ním teď stojí. Takovou si ji přece vzal.

"Za hodinu odlétáme. Nikdo neví kam, takže by nás už neměl najít a my si alespoň na chvíli užijeme společné chvíle, kdy můžeme být sami a nikým nerušeni."

"Dobře. Jen si zabalím těch pár věcí, co jsem z kufru vytáhla a můžeme vyrazit." odpoví mu. Dojde k němu, stoupne si na špičky a políbí ho.

***

Na letišti na ně již čeká soukromé letadlo. Mikaela se ještě chvíli dívá kolem sebe, jako kdyby někoho hledala. Jako kdyby hledala nějaké bezpečí, které by na ně mohlo odněkud vybafnout.

"Lásko, pojď už." řekne Cameron, který stojí na posledním schůdku a čeká jenom na ní.

Ta si jen povzdechne. Vzdal pokusy o hledání někoho, kdo tu ani nejspíše není. Vydá se ke schůdkům, když v tom uslyší přijíždějící auto. Automatický chytne po zbraní a vytáhne ji.

"Mikaelo." zkusí to znovu, ale ona stojí jako solný sloup. Nic s ní nepohne, dokud nezjistí, proč se k nim blíží auto. "Do hajzlu!" vyjde z jeho úst nadávka.

Černovláska se otočí a podívá se na přijíždějící černé SUV. "Doufám, že to nebudou další střelci od Ibrahima." zavrčí a když auto zastaví kousek od ní, vystoupí z něj čtyři vysocí muži celý v černém.

"Mikaela Castillo?" zeptá se ten, se slunečními brýlemi. Ona na něj namíří zbraň.

"Ano. To jsem já." odpoví mu.

"Lucas říkal, abychom na vás a vašeho manžela, dávali pozor." řekne a prohlédne si nejen ji, ale i jejího manžela.

"Kdo jste?" zeptá se ho.

"Vaše nová ochranka. Určíme vašemu příteli za váš život. Byli jsme vybraní pro tuto práci." Mikaela si povzdechne. Lucas to možná myslel dobře, ale ona chtěla mít od tohohle alespoň na chvíli pokoj. Stačí, že má za zadkem vlastního manžela.

"Je to jen vaše zakázka, nebo jste byli přijati do služby?" zeptá se za jejími zády Cameron.

"Do služby. Lucas říkal, že jsme tady jediní, komu může důvěřovat. Přísahali jsme, že se o vaše bezpečí postaráme a pokud budete spokojení, bude nám ctí, vám slouží, Mikaelo." řekne a na znamení úcty si on, i jeho společníci, kleknout na jedno koleno.

"Vstaňte. Jste přijati hned. Možná se nám přeci jen budete hodit." otočí se na svého manžela. "Budeme mít společnost." řekne, obejde ho a nakráčí si to suverénně až do letadla.