Nebezpečná, je její druhé jméno |AK2023| ✓

☃️Kapitola 12❄️

Hostina nakonec dopadla bez dalšího vyrušení, pokud se tedy nepočítají opilý hosté, kteří toho vypili tolik, kolik se jen do nich vešlo a potom se mezi sebou dohadovali. Někdy padla i facka nebo rovnou pěst, do nepřítelova obličeje, ale to vše bylo normální.

„Nepůjdeme už domů? Ráno mám nějakou schůzku a musí se na ní ještě připravit.“ řekne Cameron své novomanželce. Ta se na něj jen nechápavě podívá.

„Pokud potřebuješ jít domů, tak si jdi. Já rozhodně nikam nejdu a hodlám si dnešní večer pořádně užít.“ řekne mu již značně pod parou jeho manželka, která se rozhodla zřídit spolu s hosty. Ani se jí nediví. Vždyť byla celý život vzornou dcerou, kterou by Lionelovi mohl závidět kde, kdo.

Jenže on vážně potřebuje jet domů a není vhodné, aby svojí novomanželku nechal na hostině a on sám se vypařil. To udělat nemůže. Je teď za tuhle ženu zodpovědný. Teda alespoň částečně. Hlavně teď, když je opilá.

„Moc jsi toho vypila. Jedu domů a ty hezky se mnou!“ řekne s větším důrazem, aby konečně pochopila, že sám neodjede. Co by taky dělal sám v tom velkém domě, který jim její otec daroval svatebním darem?

Ozve se cinkání o skleničku a to novomanželský pár zaujme. Oba dva se totiž otočí směrem, odkud to cinkání jde. Najdou na provizorním pódiu jejího otce.

„Chtěl bych něco říct.“ řekne a je na něm vidět, že i on trochu přebral.

„Mikaelo, tvůj otec se dnes asi ztrapní.“ v tu chvíli se k němu otočí s vražedným pohledem.

„Moc si nefandi. Otec umí pít, jako nikdo jiný.“ odpoví mu a otočí se zpět na otce, který má sice upito, ale né tolik, kolik si všichni přítomní jistě myslí.

„Dnes se provdala moje jediná dcera. Moje princezna. A já jsem neskonale hrdý na to, koho si vzala. Cameron jí bude dobrým manželem. O tom nepochybuji, protože pokud ne, tak si ho najdu a vyčiním mu.“ zadívá se Cameronovým směrem a tomu zvážní tvář.

Tohle se mi jen zdá, pomyslí si Cameron.

„To však nemění nic na tom, že i nadále je to moje malá holčička, která vyrostla v krásnou ženu podobné té, co jsem si kdysi vzal a měl s ní dvě děti.“ popotáhne. „Buď, holčičko moje, šťastná. Oba buďte a teď to důležité.“ řekne a ukáže na Sergeie, který mu podá obálku.

„Mám pro vás dárek. Je to svatební cesta na Mallorcu a odlétáte zítra ráno. Užijte si to tam společně a ať mám brzo koho rozmazlovat.“ řekne a domem se rozezní hlasitý potlesk.

Lionel se prodírá davem a všude kolem sebe rozdává úsměvy. Zastaví se až těsně před svojí dcerou, kterou okamžitě vezme do svého objetí. Nebrání se.

„Tati, to jsi nemusel.“ řekne mu Mikaela klidně a vypadá to, že během jeho přípitku vystřízlivěla.

„Ano, pane Castillo, to jste vážně nemusel.“ přidá se i Cameron. Měl totiž na zítřek jiné plány a teď bude muset vše zrušit. To mu tak ještě scházelo.

Lionel si oba dva změří tvrdým pohledem, který vidí jen oni dva. „Musel. Jste moje děti a tudíž se o vás postarám.“ řekne a vykouzlí na svých rtech úsměv.

Nahne se k uchu své dcery. „Na, princezno a pamatuj si, že na vnoučata moc času není, takže by jste měli začít, co nejdříve.“ to se Camerona dotkne. On ještě děti ani nechtěl a rozhodně si je neplánoval s ní, i když ten polibek v kostele, byl rozhodně ten nejlepší, jaký kdy zažil.

„Jak si přeješ, otče.“ procedí skrze zaťaté zuby černovláska. Uvědomuje si, co mají napsané ve smlouvě. Mají tři roky na to, aby spolu počali potomka a pak teprve zdědí majetky svých otců.

O majetek dívce ani tak nejde. Sama by si poradila a určitě by vybudovala stejně velké impérium, jako se povedlo jejímu otci. Jenže dala slib a ten hodlá dodržet. Musí se držet té zpropadené smlouvy. Jinak za to jistě zaplatí hodně lidí.

„My se, tati, vynasnažíme, aby jsi byl ty i pan Williams, brzo dědečci.“

Pohladí dceru po vlasech. „Tohle je moje hodná holka. Až se vrátíte, musíme spolu probrat spoustu věcí.“ řekne, naposledy obejme Mikaelu, podá si ruku s Cameronem a odejde pryč.

Cameron se jen nevěřícně dívá na svého tchána, který si to svižně kráčí davem a závidí mu, jeho odvahu a také chladnou hlavu.

„Tak pojď. Musíme si ještě zabalit věci.“ řekne Mikaela, vezme svého novomanžela za ruku a ten dotyk v ní vyvolá touhu. Touží po tomto muži, kterého si dnes vzala, i když do toho byla donucená.

***

K domu dorazí těsně před půlnocí. Cameron zastaví auto metr od hlavních dveří a zadívá se na vilu, kterou jim daroval Lionel. Musí se mu nechat, že má dobrý vkus, pomyslí si, vypne motor a vystoupí z auta.

Mikaela zůstane ještě chvíli sedět v autě a přemýšlí nad tím, že by se nejraději otočila a zmizela někde v dály, ale bohužel to nejde. Její dveře se otevřou a Cameron poslušně čeká na to, až jeho novomanželka vystoupí z vozu.

„Chceš tam prosedět celou noc?“ zeptá se pobaveně.

V tom se dveře od domu otevřou a v nich stojí Lucas a další muž. Mikaela se nevěřícně dívá na blonďáka stojícího ve dveřích a také ještě na hnědovláska, kterého nezná.

„Lucasi.“ vysloví jeho jméno, sotva vyleze z vozu.

„Ano. Jsem to já. Poslal mě sem tvůj otec. Prý teď budu bydlet tady s vámi.“ řekne Lucas.

„Já dostal stejný rozkaz.“ odpoví hnědovlásek.

Cameron ten hlas pozná a podívá se na svého přítele, který tu dnešní večer neměl být. V domě měli být oni sami dva. Jediné, co ho v téhle chvíli napadá, že je poslali jejich otcové záměrně.

„Máte donést důkaz zpečetění našeho svazku?“ zeptá se rozladěně. Dnes nehodlal svou manželku svést ani zbavit jejího panenství.

„Ano.“ řeknou oba zároveň.

Mikaela se rozejde k domu a dělá, že vůbec nic z toho neslyšela. Mohla to od otce čekat. Sice byla vychovaná jako muž, ale v manželství to bude ona, kdo bude muset dělat ústupky, ale ona to svému otci vrátí. Počká si na svou příležitost a vrátí mu to.

„Pojď.“ houkne na Camerona. „Ať to máme za sebou.“ ten se na ní nevěřícně podívá a přemýšlí, jestli by se dalo jejich otce nějak obelhat, ale nic ho v tu chvíli nenapadá.