Nebezpečná, je její druhé jméno |AK2023| ✓

Kapitola 24

Mikaela se probouzí a rychle utíká do koupelny, kde za sebou stihne ještě zavřít dveře. Doběhne tak tak k záchodu, do kterého se vyvrací.

Jakmile nemá již co vyzvracet, spláchne záchod a jde si vyčistit zuby a opláchnout obličej. Ještě nikdy jí nebylo tolik špatně, jako právě teď. Vlastně si ani nevzpomíná, kdy naposledy vůbec zvracela. Teda jestli někdy zvracela.

"Co to se mnou je?" ptá se sama sebe, když v tom se otevřou dveře koupelny a ona v zrcadle spatří tu nejkrásnější mužskou tvar, jakou kdy viděla.

"Děje se něco, lásko? Jsi z té postele tak vystřelila, až mě to vzbudilo." řekne Cameron a obejme jí. Mikaela chvíli uvažuje nad tím, co by mu vlastně měla říct. Sama netuší, jestli se něco děje a nebo ne.

"Nevím. Udělalo se mi z ničeho nic špatně a já skončila tady." řekne, dá si zubní pastu na kartáček a začne si čistit zuby.

Cameronovi záleží na jejím zdraví a proto rychle přemýšlí, jak by svojí manželku dostal do nemocnice, aniž by se museli hodinu hádat. Nechce aby byla nemocná a rád má o všem přehled.

"Pojedeme do nemocnice." řekne jakmile Mikaela skončí s čištěním zubů. Je pevně rozhodnut a nenechá ji, aby se proti jeho slovu vzepřela.

"Nikam nejedu, Camerone." začne, ale ten to nenechá jen tak být.

"Já jsem se tě ale neptal. Rozhodl jsem, že pojedeme do nemocnice, kde tě vyšetří." s těmi slovy si Mikaelu otočí čelem k sobě a zadívá se do jejích černých očí.

Černovláska si povzdechne a nakonec sama usoudí, že má možná její manžel pravdu. Měla by jet do nemocnice. Vždyť nebyla u doktora už tak dlouho a jedna návštěva ji přece nezabije.

"Fajn. Ať je po tvém." odpoví mu. Blonďák se usměje a políbí černovlásku lehce na rty.

"Tak se obleč. Za patnáct minut vyrážíme." řekne ještě Cameron a s těmi slovy opustí koupelnu.

***

Čekají už přes půl hodiny v čekárně až na ně přijde řada. Mikaela začíná být čím dál tím víc nervózní a Camerona to také nenechává chladným. Všude kolem nich pochoduje spousta lidí a on je raději, když kolem sebe tolik lidí nemá. Nejraději se vlastně nachází v jejich vile, v ložnici. Přesněji řečeno v posteli a s Mikaelou. Jenže to teď není možné.

"Mikaela Castillo Williams?" ozve se ode dveří hlas postarší sestry. Mikaela s Cameronem vstanou a rozejdou se tím směrem.

"Vy tady počkejte." řekne sestra Cameronovi. On se na ní zamračí, ale Mikaela jej pohladí po ruce a to jej uklidní.

"Budu v pořádku." šeptne mu do ucha a políbí na tvář. Nakonec i se sestrou zmizí za zavřenými dveřmi.

***

Už v té proklaté čekárně pochoduje sem a tam asi půl hodiny a jeho manželka ještě stále nevyšla z ordinace, kam jí odvedla sestra. Bojí se, jestli se jeho ženě náhodou něco nestalo. Má takové neblahé tušení, že není něco s Mikaelou v pořádku.

Proto také zavolal svému i její otci, kde se právě teď oba dva nachází a oni slíbili, že tu budou jak nejdříve to půjde.

"Kde je moje dcera?" hlas jeho tchána rezonuje místností a každý, kdo zde ještě posedával, raději začal dělat, že tu není.

"Lioneli, taky tě rád vidím. Tvá dcera.."

"Kde je a co jí je?" ozve se další mužský hlas a Cameron v něm pozná svého otce.

"Takže, Mikaela je tady," ukáže na dveře. "za těmi dveřmi a je tam už půl hodiny. Ráno zvracela a tak jsem ji donutil, aby jsme jeli sem, ale nejspíše jsem to neměl dělat. Už je tam na můj vkus moc dlouho."

Všichni tři muži se na sebe chápavě podívají. Každý z nich má o tuhle ženu strach.

Najednou se dveře otevřou a v nich stojí ta samá sestra, která tam stála předtím. "Pan Williams?"

"Ano." ozvou se dva hlasy.

"Cameron Williams?" zeptá se znovu, protože chce jen jednoho a né dva.

"To jsem já." řekne Cameron a rozejde se k sestře.

"Vaše paní je v pořádku. Chtěla by vás vidět." dodá sestra a ukáže mu rukou, aby vešel dovnitř. Jakmile se tak stane, zavře dvoum dalším mužům, kteří se chystali vstoupit také, dveře přímo před očima.

"Taková drzost." řekne naštvaný Lionel.

"Moje řeč." dodá Enrique.

***

Neuběhne ani pět minut a Cameron si odvádí Mikaelu pryč z doktorovi ordinace. Na tváři má šťastný úsměv a v téhle chvíli by mu jej nikdo nedokázal vymazat, i kdyby na něj stříleli z tanku.

Jakmile je ve dveřích spatří Lionel a Enrique, okamžitě vstanou ze židlí a rozejdou se k nim.

"Co ti je?" ptá se Lionel své dcery, která se také usmívá.

"Nic, tati." řekne a pohladí si ještě stále ploché bříško.

"Budete dědečci." řekne šťastně Cameron. Přitáhne si svou ženu blíž k sobě a vášnivě jí políbí.

The end?

***

Tak jsem to nakonec zvládla. Tohle je poslední kapitola AK2023.

Snad se vám příběh líbil a ještě jednou se omlouvám, že jsem jeho dopsání zvládla až teď.

Jinak bych vám všem moc ráda poděkovala za to, že jste můj příběh četli a dočetli se až do jeho zdárného konce.

Nevím co víc dodat, takže vám ještě jednou moc děkuju za čtení a vaší podporu. Moc si toho vážím.

Misenka_H