Dva rebelové

39

Seděla jsem na gauči a četla si, četla jsem o psychologii sériových vrahů. Měla jsem sluchátka a poslouchala při tom hudbu.
Byla jsem nějak unavená..padali mi víčka. Položila jsem knížku sundala sluchátka, a šla se napít vody. Vzala jsem si deku a šla si lehnout. Jen jsem ležela a koukala na televizi, nemám na nic energii.
Je to zvláštní, dříve jsem vydržela bez jídla třeba 4 dny a pak jsem už nemohla. Teď je to den nebo dva co jsem nejedla.
Do pokoje přišel Tom, sedl si do obýváku a koukal se mnou na televizi. Po chvilce se podíval na mě. Asi jsem vypadala hrozně.

T - Měla bys něco sníst, vypadáš hrozně.
L - Nemám hlad..
T - Musíš hladovět...

Nevšímala jsem si ho..myslela jsem nad tím kdybych neodešla na ten panák tak by mu nic nehodila do pití..a nic by se nestalo...proto se nemůžu na něj podívat. Vidím svoje selhaní. Nechci cítit tu vinu, chci to znecitlivět, a hladovění mi pomůže.

Po asi půl hodině přišli kluci k nám na pokoj, ráda je vždy vidím..ale je mi mdlo. Když mě viděli vykulili oči...asi fakt vypadám hrozně.

Gu - Neříkej že si něco jedla. Dva dny si nejedla...vypadáš..
B - Hrozně, Lilith..

Bill si sedl ke mně, já se posadila abych na něj líp viděla. Chytl mně za ruce a koukal na mně.

B - Sněz něco..nevím jestli se nevidíš hubeně..ale máš krásnou postavu. Sněz něco.

Nad tímhle jsem se trošku zasmála, koukali na mě a nechápali čemu se směju.

L - Víš hladovění tě dokáže dovést k euforii. Jako závislost na drogách nebo alkoholu. Není to o tom být dost hubená víš? Není žádné "dost hubená" nic takového neexistuje. To po čem toužím je znecitlivění té věci kterou nechci cítit.

Koukal na mě s vytřeštěnýma očima...no spíš všichni. Bill mě stáhl do obětí a hladil po vlasech.

B - Bože co chceš znecitlivět? Co se děje?
L - Ten pocit...
Ge - Jaký?

Nedokážu to říct, nevím proč.
Co mi zas je? Zhoršili se ty moje stavy? Co se děje?
Chci jen spát.  Chci utéct před světem.

L - Chci spát..
T - Kotě... naháníš nám strach.

Podívala jsem si do Tomovo očích, měl je skleněné. Zakoukala jsem se mu do očí...zas jsem viděla tu scénu... neměla jsem odcházet. Začala jsem brečet.

L - Je to moje vina...kdybych neodešla tak by ti nic nehodila do pití..a nezneužila tě...tohle nechci cítit...tu vinu..

Začala jsem hystericky brečet, sama vím jaké to je když si s vámi někdo dělá co chce.
Práce barmanky dokáže být i depresivní, povím vám.
Vybavilo se mi jak jsem šla na záchod v práci a za mnou šel nějakej debil..osahával mě, chtěl mi strhnout tričko. Pořád cítím jeho ruce...je to přes rok.
Kdybych neměla po ruce šroubovák co tam byl..a nebodla ho do ramene. Tak nechci vědět jak to dopadne.

T - Kotě.. za to ty nemůžeš.

Odstrčil Billa a obejmul mě, taky brečel...
Připadala jsem si...divně, měla jsem smíšené pocity.

T - ty za to nemůžeš...to není vůbec tvoje vina..jen její.
L - Já..já když jsem se ti podívala do očí tak se mi vybavila ta scéna. Dělala si s tebou co chtěla..a to není dobře...nechtěla jsem aby sis taky zažil ten pocit..kdy si člověk s tebou dělá co chce...

Ge - Taky?..Lilith? Jak jako myslíš taky?

Kurva..