Láska a jiná tajemství

1. Nový život

Anna Novotná stála v pražské zoo u výběhu žiraf. Poslední pohled a poslední rozloučení s jejímy svěřenci. Prožila tu víc než dva úžasné roky, ale teď byl čas dát sbohem a změnit působiště. Nelitovala ani na vteřinu a někteří kolegové to nechápali, jen její kolega z jiného pavilonu znal pravdu. Věděl proč odchází a hlavně proč je to pro ní tak důležité. Jako sirotek, který prožil celý život v dětském domově si opravdový přátelský vztah vybudovala jen k pár lidem. Měla sice ráda společnost, ale zároveň si střežila soukromí, protože život jí naučil nesvěřovat se, aby se to neotočilo proti ní. Takový byl život bez rodičů v ústavní péči. Prvních osm let života strávila v Ostravě, nikdy jí to tam nepřirostlo k srdci. Pak domov uzavřeli a děti poslali tam kde bylo místo a jí to tehdy zachránilo. Byla ve druhé třídě a učitelka si na ní zasedala právě proto odkud byla. Vychovatelkám to bylo jedno a nechtěly nic řešit. Jenže pak se dostala do Prahy a našla někoho komu na ní záleželo. Tetu Danu, úžasnou empatickou vychovatelku, kterou měl rád úplně každý. Vždy uměla potěšit vlídným slovem, nebo nabídnout náruč kde se vyplakat. Jakmile se ocitla tady v Praze, její prospěch a chování se změnili. I její třídní učitelé na škole za celou základu nebyli špatní. Sice jí moc nepodporovali v rozhodnutí kam jít po škole, ale naštěstí teta Dana stála za ní.

Poslední pohled a už byl čas jít, ale nakonec si ještě sedla v pavilonu plazů. Ráda sem chodila, občas tu i pomáhala, protože oceňovala zdejší klid. Milovala zvířata už od malička a nakonec opravdu vystudovala na škole v Rakovníku obor chovatelství. Báječné čtyři roky na fantastickém místě, kde jí nikdo nesoudil a ona mohla být sama sebou. Bydlela na internátu a tím si získala i základ pro nynější život. O víkendech zůstávala nebo jezdila za Danou a to nejdřív do Prahy a potom poslední rok školy do Dvora Králové nad Labem. Před třemi roky se v domově změnilo vedení a Dana to špatně nesla, byla smutná náladová a pak přišla náhlá smrt její tety. Zdědila její domek právě ve dvoře, ona sama jí tam tehdy byla o prázdninách pomáhat, měla výjimku a nemusela být v domově už i jen, protože jí bylo osmnáct. Dana si dům nechala opravit a rozhodla se to brát jako znamení na změnu. Anna litovala, že už nebude pomáhat dalším dětem na jejich cestě, ale chápala jí, viděla jak ji ta práce začala ničit. Našla si novou práci v tamní zoo na infocentru a protože jí práce v domově přeci jen začala chybět, začala v tom místním pomáhat občas jako dobrovolnice.

Z úvah jí teď vyrušil Marek, místní hlavní chovatel a něco jí přinesl. "Ahoj skřítku, něco pro tebe mám, je to od nás všech tady." Anna se na něj usmála on i jeho partner, který pracovala u slonů jí od začátku pomáhali, aby si tu zvykla a tu přezdívku jí dal Marek. Prostě byla prcek, ale jí to nikdy nevadilo a tu přezdívku měla ráda. "Víš moc dobře, že jsem nic nechtěla." "To je pravda, ale tohle se ti bude hodit. Jsou to knížky, ty ráda čteš a budou se ti hodit." Anna se podívala na knihy a zjistila, že část jsou cestopisy a část odborné publikace. "Josef Hruška byl ředitel safari parku a teď tam pořád na zkrácený úvazek pracuje. Je uznávaný pro záchranné projekty, které rozjel. No a ty další jsou knihy jeho vnuka, Adama znáš z mého vyprávění." To byla pravda doktor Adam Hruška byl kapacita v chovu želv a hadů, vedl několik projektů a plemenných knih. Navíc s Markem se znali už od školy. "Jo pamatuju si, jak s ním něco pravidelně konzultuješ a máš na něj svůj vlastní názor." "Adam je skvělý chlap, odborník ve své profesi, ale samorost a samotář asi jako ty. Neštvi ho a budete dobře vycházet, nebo o tebe se vlastně nemusím bát. Pokud se ti něco nebude líbit klidně ho seřveš, on pro tebe bude rovnocený soupeř." Anna ho nakonec objala, vzala si dárek a vydala se k autu. Zatím byla v safari parku jen jednou podepsat smlouvy a seznámit se s budoucí kolegyní.

Naposledy prošla branou a sedla si do auta, které jí půjčila Dana. Všechny věci z bytu už měla u ní a zbývalo jen přesunout sebe. Podnájem vyklidila a předala klíče, ve dvoře bude bydlet u tety. Byl to patrový domek ve staré zástavbě a loni krásně nově opravený. Spodní patro bylo Dany a horní pronajímala, teď už bylo, ale měsíc prázdné a čekalo na ní. Dana totiž musela na operaci, protože její koleno už konzervativní léčbu nezvládalo. Kompletní výměna koleního kloubu jí čekala za čtrnáct dní, pak přijdou týdny rehabilitací a možná i lázně. Jakmile jí to před dvěma měsíci řekla okamžitě si začala organizovat život, aby byla s ní. Dana sice protestovala, ale nakonec rezignovala a bylo vidět, že se těší až budou spolu. Byly vlastně rodina, ona sama žádnou neměla a Dana kdysi utekla od tyrana a pak byla radši sama. Bylo to až děsivé, protože jí znala čtrnáct let a ona si vážně k sobě nikoho nepouštěla. Přitom jí ještě nebylo ani čtyřicet a byla moc krásná. Teď budou spolu a ona se na to moc těšila. Taky se vlastně těšila na novou práci a celkově nový život. Zazvonil jí telefon a ona ho zvedla. "Aničko jen jsem chtěla vědět jestli už jsi na cestě." "Teď akorát vyrážím a neboj pojedu opatrně a pomalu." " Tak dobře, až přijedeš mám pro tebe připravené vdolky." "Je, tak to se těším, ale máš se šetřit. Mám tě ráda." "Já tebe taky a těším se na tebe." Anna se podívala do zpětného zrcátka a vydala se na cestu.