Láska a jiná tajemství

23. Mateřský instinkt

Sidonie Novotná šla do budovy vedení na jednání z Marií Roklovou. Sponzoroovali zoo dlouhá léta a teď se domluvili na výrobě skleněných figurek zvířat. Normálně by se jí do takové zakázky nechtělo, ale Alice z tohoto byla nadšená, když to Eduard navrhl. Přinesl domů pár ukázek z londýnské zoo, které mu přivezl Adam Hruška. Eduard si Adama hodně cenil nejen pracovně, ale i ho obdivoval za to jak se popral s životem. Sama musela uznat, že i jí Adam imponoval, často se vídala s jeho dědečkem, Josef byl moc příjemný společník a mohli mluvit o všem. On se jí svěřoval s tím jaké mu dělá starosti Adamova samota a neochota žít a ona mohla s někým mluvit o minulosti. Doma bylo téma staré dvaadvacet let vlastně tabu, ze ztráty Sid se nikdy nevzpamatovali. Zkoušela během prvních deseti let něco zjistit, ale bezvýsledně, ani najatí detektivové nic nezjistili. Ona i Eduard se postupem let naučili jít dál i kvůli Edovi, ale Alice trpěla, sice v soukromí a potichu, ale ona to na ní viděla. Když začal chodit Ed do školy začala chodit sem do zoo, protože tu byl klid a líbilo se jí tu. Tak vlastně začala jejich spolupráce se zoo a posledních šest let byli největší sponzoři. Jí to taky moc těšilo, teď nechala Alici klasicky v areálu a na jednání šla sama. Jak se blížila k budově vedení zahlédla mladou chovatelku v doprovodu Elišky. Podle popisu věděla od Alice, že je to Elišky nová posila a zároveň jí zaujala ještě jinak, ale nedokázala přesně říct proč.

Alice si prošla oblíbenou část zoo, než skončí Sidonie s jednáním. Byla nadšená z těch skleněných figurek, teď zrovna potkala Elišku s mladou dívkou, kterou už tu zahlédla minule. Eliška je představila a ona si nemohla pomoct jako by už se někdy setkaly, ale to by si určitě pamatovala. "Jsem moc ráda, že má Eliška pořádnou posilu, v minulých měsících si vážně užila." "No to je fakt, Anna je k nezaplacení." "Mimochodem potkala jsem Roberta a říkal, že už tu máte tučňáky, kdy asi půjde je vidět ve výběhu?" "Teď jsou v karanténě, ale víte co? Ančo prosím vezmi tam paní Novotnou, přes plot se podívat může." Anna si všimla jak se Alice Novotná usmála. "Jasně moc ráda." Eliška se po nich ještě podívala a pak šla k sobě, Alice byla víc než sponzor. Byla milá na každého kdo tu pracoval a vážně se zajímala, tak jí moc udělat takto radost byla maličkost. Dokonce jí klidně i pouštěli do zázemí a to i Adam, který tam normálně nesnášel lidi, kteří nepracovali v zoo.

Alice si uvědomila, že Anna je velice milá dívka už po pár prvních větách co si vyměnily. Pracovala dva roky v Praze a pak se přestěhovala sem. "Tedy musím říct, že vás obdivuji, jít z Prahy sem. To jste musela mít asi závažný důvod." Anna se na svoji společnici usmála a věděla, že jí klidně může říct pravdu, protože ona měla Danu ráda. Dokonce i párkrát volala, aby se zeptala jestli něco nepotřebuje. "Tady to moc lidí neví, ale spíš protože jsem tu chvilku chtěla být jen sama za sebe, ale přijela jsem abych se postarala o Danu." Všimla si jak se Alice zastavila a zmateně se na ni dívá. "Dana je moje teta, tedy ne skutečná, ale byla mojí vychovatelkou v dětském domově. Celé roky mě podporovala v touze jít na vysněnou školu a to, že se teď o ní můžu postarat je to nejmenší jak jí to oplatit." Alice se usmála, věděla jakou práci Dana dřív dělala a teď občas ve zdejším domově pomáhala. "Jsem moc ráda, že má někoho kdo se o ní postará, ona je hrozně milá." "To absolutně souhlasím a já to dělám ráda, navíc mi příjezd sem dal mnohem víc než jsem čekala. Teď budeme muset být zticha, abychom je moc nevyplašily." Alice přikývla a dívala se na nové obyvatelé zoo, moc se těšila, že tu budou tučňáci a navíc celá nová expozice byla moc krásná.

Anna stála vedle Alice a připadala si zvláštně, byla hrozně milá, ale zároveň jí přišla tak trochu smutná. Takový ten vnitřní smutek, který sama znala moc dobře. Zároveň si musela přiznat, že je jí v její společnosti moc dobře. Nakonec se vydaly zpátky k budově vedení. "Opravdu moc děkuji, je krásné vidět jak si zvykají na nové prostředí. Zároveň děkuji za milou společnost." "Rádo se stalo, já už vás opustím a půjdu Elišce pomoct s krmením." "To chápu, mějte se hezky a určitě se ještě uvidíme a prosím pozdravujte Danu." "Děkuji a vyřídím, bude ráda." Alice dívku sledovala jak míří směrem k žirafám, pak jí napadlo udělat pár kroků zpátky a ještě jí chvilku déle pozorovat. Nevěděla proč, ale byla ráda, že to udělala, protože zahlédla něco, co jí moc potěšilo. Anna už byla skoro na konci cesty, když se skoro od nikud objevil Adam Hruška a přitáhl si jí do náruče a dal jí pusu. Pak si zase šli každý svou cestou. Něco jí napovědělo, že to tady nikdo neví, nebo možná jen pár lidí. "Tak nějak myslím, že už to dlouho netají." Alice se otočila po hlase a viděla Anežku, která se k ní připojila. "Adamův děda říkal, že Adam snad bude sám na vždy a jak moc ho to trápí. No Anna mi říkala, že příjezdem sem získala víc než si původně myslela." "Oba si tohle štěstí zaslouží a láska je ta nejúžasnější věc na světě." Alice se s Anežkou rozloučila a dál pokračovala, aby vyzvedla Sidonii. Adam si určitě zasloužil lásku a štěstí, potěší tím pak Sidonii i Eduarda, protože oba si ho oblíbili. Jako by jí nějaký mateřský instinkt říkal, že ta dívka je nejen ta pravá pro něj, ale on je hlavně ten pravý pro ní. Nevěděla vůbec proč o tom tak přemýšlí a mátlo jí to.