Láska a jiná tajemství

28. Přátelské obědy

Sidonie seděla v restauraci u jednoho z krajních stolů a to jí poskytovalo výhled na restauraci, ale zároveň měla soukromí. Čekala na Josefa, vždycky se na jejich přátelské obědy těšila. On byl skvělý přítel a byla ráda, že se mu může se vším svěřit. Měla kamarádky, ale jim by se s tím co cítí ohledně minulosti nesvěřila. Josef dorazil přesně na čas, to byla jedna z věcí co měla ráda, dochvilnost. "Sidonie už jsem ti málem psal, že budu mít zpoždění." "Josefe, vždyť by se nic nestalo, mám sice ráda dochvilnost jak víš, ale u tebe je vždycky důvod zdržení hodně vážný." Josef se usmál, znala ho za ty roky dobře, objednali si a pak měli čas si povídat. "Albert zase dělal dusno na poradě, kvůli nové expozici, chce jí hned prezentovat na sítích i s tím jaká tam budou zvířata a Adam byl proti." Sidonie se zasmála, živě si to, byl proti představila, pokud někdo dokázal uzemnit Alberta byl to Adam. "Myslím, že mám dostatečnou představivost. Člověk by si myslel, že ta samostatná kancelář Poláka uklidní." "Ta uklidnila jen Lubora a děvčata si pro změnu společnou kancelář také moc pochvalují. Bohužel Albert je prostě Albert a myslím si, že se to nezmění. Teď, ale změníme téma, proč jsi si chtěla sejít? Měli jsme jít na oběd až za čtrnáct dní."

Sidonie se smutně usmála. "Já vlastně ani nevím, něco je v poslední době jinak i v rodině. Alice je teď taková, já úplně nevím jak to popsat. Na jednu stranu je v ní víc života než v posledních dvaadvaceti letech a na druhou stranu jí Eduard častěji nachází s věcmi po Sid." Josef konejšivě stiskl Sidonii ruku, znal celou tu tragickou historii a ač sám ztratil syna a snahu a pak se bál i o Adama, tak neštěstí které potkalo Novotné ho zasáhlo. "Nemůže to být zase jen nějaké období? Uznávám, že je to zvláštní takhle daleko po výročí tohoto hrozného dne." "Právě to mi dělá starosti, ale zase je teď i víc v práci. Ty skleněné figurky jí plně zaměstnávají, je z nich úplně nadšená." "U figurek se jí nedivím už po tom co jsem viděl ty první co dal Adam k narozeninám Aničce. Víš možná zkus zavolat jejímu terapeutovi, jen proto jistotu." "To bych mohla, je to skvělý chlap a jsem Adamovi vděčná, že nám ho tehdy doporučil. Alice díky němu za těch šest let co k němu chodí udělala obrovské pokroky." Josef byl rád, že se tehdy Adamovi zmínil on odchodu stávajícího psychologa Alice a on navrhl doktora Vyšermu. Spolupracoval hlavně s bývalými vojáky a také sloužil jako terapeut pro rodiny po tragických ztrátách. Sám s ním mluvil mnohokrát, když se Adam vrátil z Afghánistánu a chtěl vědět jak mu má pomoct se adaptovat.

Sidonie se trochu víc uklidnila a užívala si oběd, bylo pro ni důležité si o tom promluvit. Možná by si sama mohla s doktorem promluvit. "Víš asi mu zavolám i kvůli sobě, já to neumím vysvětlit, ale jako by opravdu bylo teď něco jinak." "No já mám těch změn teď kolem sebe tolik, že se mi z nich občas točí hlava." "Včera jsem ty tvoje hrdličky viděla ve městě, vypadaly tak moc šťastně. Ona je hrozně milá dívka, Alice si jí hodně oblíbila a i Eduarda to zarazilo." "Myslíš kvůli tomu, že je přibližně ve věku jako by teď byla Sid?" Sidonie přikývla. "No třeba je to všechno opravdu dobré znamení, víš nejhorší je prostě ta nejistota, že nevíme co se s ní stalo." Josef byl rád, že mohl Sidonii vyslechnout, bylo znát, že jí to opravdu trápí. Případ se nikdy nevyřešil, byl odložen a zůstala jen ta nejistota. "Děkuji, že jsi mě vyslechl, prostě tím nechci trápit Alici a Eduarda." "Jsem tu pro tebe, ty jsi taky poslední roky poslouchala moje nářky nad Adamem a tím jak žije." "No teď se můžu těšit, že budu v budoucnu poslouchat třeba to jak se těšíš na pravnoučata." Tomu se zasmáli oba dva.

Josef se po obědě se vrátil do zoo a na cestičce u gepardů viděl Annu s Adamem jak stojí v objetí a líbají se. Uběhl už týden od Anniných narozenin a on byl rád, že si tu oslavu užila. Zároveň se rozvíjel i vztah Dany a Lubora, její rehabilitace šly skvěle a bylo už jisté, že lázně nebudou potřeba. Jen musela poctivě cvičit a podpora blízkých jí v uzdravování pomáhala. Pokud všechno půjde dobře do měsíce bude zpátky v práci. Sice se ještě bude muset šetřit, ale to nebude problém. Dvojice zamilovaných mu pomalu zmizela k nim do pavilonu. Byl rád, že novou expozici bude s Adamem připravovat Anna. Na ní bylo spolehnutí a to bylo nejdůležitější. Mezitím Bob zcela zaslouženě trpěl u žiraf a dokonce i Roman si ho půjčoval na těžkou práci ke svým nosorožcům. Snad ho to uklidní a pak si bude dávat větší pozor. Taky přemýšlel o tom co mu řekla Sidonie o Alici. Byla pravda, že v posledních pár týdnech jí tu vídal častěji a vypadala opravdu veselejší než kdy dřív. Možná to bylo prací, možná něčím jiným. Taky se, jak mu sama řekla, těšila na prázdniny, že budete mít Eda víc doma. Ten z internátu sice jezdil domů pravidelně, ale přeci jen už to byl puberťák. Alice se o něj zcela logicky trochu víc bála, kvůli ztrátě dcery, ale naštěstí on to bral s klidem a nezlobil se kvůli tomu. Sidonie mu kdysi vyprávěla jak mu řekli, že měl sestřičku a co se jí stalo. Rád si pak prohlížel alba fotografií a taky lépe pochopil spoustu věcí , které jeho máma dělá, aby ho chránila. Život je někdy hodně složitý a nikdo neví co ho v něm čeká.