Láska a jiná tajemství

54. Hvězdná obloha

Raul seděl u srubu a pozoroval Eduarda s Alicí jak se prochází po hrázi. Byl moc rád jak jsou si ti dva i po tolika letech blízcí a přesto mu přišlo, že posledních pár měsíců je to lepší než kdy dřív. Sidonie mu říkala, že ani její psycholog si není jistý proč jsou u Alice teď takové změny. Dala Sidonii krabici s věcmi po Sid, víc pracovala a jakoby možná konečně nastal ten posun v který všichni doufali. Jenže to najednou všechny prostě zarazilo dokonce i Ed si u mámy všiml změny, protože neměla problém ho minulý víkend pustit do Prahy na tři dny s partou kamarádů. Jediné co chtěla, aby jí pravidelně psal, ale jinak neřekla ani slovo. Loni chtěl na stejnou akci taky a to se Alici nelíbilo a Ed ustoupil a netrval na tom, tam jet. Pořád taky bývala často v zoo a to nejen pracovně. Tam to, ale chápal i on, protože od doby kdy mu Adam představil Annu mu začalo být jasnější co k ní Alici táhne. Ona byla tak úžasná, milá a hlavně z ní vyzařovalo zvláštní světlo, které dělalo lidi kolem ní šťastnější. Odpoledne sem ti dva přijedou a stráví tu i noc, připravil jim jednu z chatek. Znovu se zadíval k rybníku a uvědomil si, že vlastně můžou být rádi, že se rodina tehdy úplně nerozpadla. Toho zmetka nepočítal, protože nikdy nepochopil co na něm Sidonie viděla a ona sama pak přiznala, že ho měla vykopnout dávno.

Eduard si užíval čas s Alicí u rybníka a zároveň teď zkontroval hodinky. Bylo už po čtvrté odpoledne a byl čas od tud zmizet, protože za hodinku se tu objeví Anička s Adamem. Byl mu vděčný, že ho včas upozornil, že tu dnes s Annou budou i spát. Upřímně rád by ji zase viděl, ale věděl jak nebezpečné by to bylo. On by se nedokázal asi ubránit tomu, že by jí chtěl obejmout a být s ní. Naštěstí v posledním týdnu dokázali najít čas na telefony i na to se vidět. Adam byl opravdu mistr v tom zařídit to, taky patřilo velké díky Aleně. Ta jediná pravdu znala a v zoo dokázala korigovat jejich setkání tak, aby si toho nikdo z kolegů nevšiml. Až tohle všechno možná už pozítří skončí tak pak si Alena určitě zaslouží nějakou odměnu. Zeptá se Adama co by se jí líbilo, možná nějaký hezký víkend s přítelkyní někde mimo město. "Eduarde posloucháš mě vůbec?" "Promiň, nějak jsem se zamyslel, kvůli tomu obchodu se saudy." " Já vím, že to tobě i Sidonii dělá starosti, protože je to veliká zakázka. Máte ještě dost času se na jednání připravit, vždyť je to až za měsíc." "Máš parvdu nechám to být a pojedeme domů, stavíme se někde pro jídlo ať nemusíš vařit."

Alice si užívala čas tady, už roky sem jezdila ráda, protože stejně jako v zoo tu byl klid. Eduard byl, ale teď už pár dní duchem mimo a začala pochybovat, že to souvisí s prací. Začal mizet z kanceláře a sice nechápala co se děje, ale měla pocit, že se snaží nějak se srovnat s tím jak se chová ona. Poslední týdny se hodně změnilo a ani Richard Vyšerma si nebyl jistý co to způsobilo. Pořád jí ztráta Sid moc bolela, pořád trpěla tou nejistotou, ale nějak cítila, že možná teď může jít dál. Zároveň jí tak moc mátla ta náklonnost k Anně, nechápala to a byla z toho zmatená. Snad díky tomu, že měla těžký život, nebo díky Adamovi, kterého ona i Eduard měli opravdu rádi. Všechno to bylo tak zmatené a ona si usmyslela, že si s doktorem příští týden promluví a zkusí to znovu rozklíčovat. "Mě vaření nevadí, ale dobrou italskou kuchyni bych si dala." "Tak vidíš, objednám nám to a jen to vyzvedneme i máma si dá ráda. Pojďme se rozloučit s Raulem." Alice byla ráda jak se o ní vždycky Eduard staral, to jen díky němu to tohdy zvládla přežít a mnohem víc je to sblížilo. Nakonec nasedli do auta a vydali se domů jen nechápala, proč se jí dneska tak těžce odjíždělo.

Anna seděla na pohodlné lavičce u chatky, Adam jí držel kolem ramen a měli přes sebe hozenou deku. Ještě pozdim nepřevzal svoji vládu, ale večery už bývali chladnější. Teď jim zbývali maximálně dva dny čekání, dokonce budou výsledky možná už zítra. Byla ráda, že se vydali sem. Přijeli dřív a byli se projít v lese a tak si mohli v klidu a nespatření užívat pohled na její rodiče. Už pomalu začala takhle uvažovat i když pořád jen ve svojí hlavě. "Adame jsem ráda, že jsme tu byli dřív, moc jsem jí chtěla vidět." "Já vím, došlo mi to a tak jsem sice Eduarda varoval, že přijedeme a kdy, ale zároveň takhle jsi měla možnost je vidět." "Jsi ten nejúžasnější chlap na světě a já tě miluju." Adam si jí přitáhl na klín a políbil jí. "Ty tajné schůzky jsou fajn, ale všichni už si zasloužíte mít čas na sebe, bez skrývání. Za pár dní už to bude možné a pak už bude jen dobře. Miluju Tě Aničko." "Už teď mám víc než jsem si kdy uměla představit a o to jsem šťastnější." Adam jí začal líbat a pak si ještě hodně dlouho užívali pohled na hořící oheň před chatou. Raul šel zkontrolovat nahozené pruty a všiml si jak zrovna Adam v náručí odnáší Annu do chaty. Ti dva byli spolu úžasní, dvě spřízněné duše, které se našli. Hvězdná obloha a klid mu tu vždy přinášeli pokoj a mír, ale najednou cítil vnitřní neklid a nevěděl proč. Možná se mělo něco změnit, nebo stát a on zatím nevěděl co.