Láska a jiná tajemství

9. Tragická minulost

Alice Novotná se zastavila u výběhu plameňáků a pozorovala je. Byla to krásná elegantní zvířata a ona je ráda pozorovala. Vlastně vždy když tu měl Eduard jednají ona sem s ním ráda chodila. Tohle místo jí přinášelo klid a ona alespoň chvilku zapomněla na to jak jí život ublížil. Už to bylo dvaadvacet let, kdy ztratila to nejcennější a bolelo to pořád stejně. Sedla si na blízkou lavičku a poprvé po mnoha letech nechala myšlenky plynout až do doby, které se vždy pečlivě vyhýbala. Byla za Eduarda vdaná dva roky a právě se jim narodila nádherná holčička, přišla na svět o trošku dřív a byla drobounká. Oni jí, ale okamžitě bezmezně milovali, dali jí jméno Sidonie Anna. První jméno po jedné babičce druhé po druhé babičce, byla velká škoda, že její rodiče už se vnučky nedožili. Zkráceně jí říkali Sid a nic jim nemohlo zkazit štěstí. Později zjistila, že v rodině z narození holčičky někdo radost nemá a to její tchán. Při každé příležitosti říkal, že holka je k ničemu a ona taky, protože neporodila syna. Naštěstí Eduard, Sidonie i její bratr Raul byli na její straně a bránili je. Nikdy nechápala co má s tím mužským dědicem, v dnešní době už to přeci i u rodinných firem bylo jedno. Dva měsíce si užívali to krásné období než se stala tragédie ze které se nikdy nevzpamatovala. Otřela si zbloudilou slzu a podívala se na šťastné rodiny, které tudy procházeli.

Musela jít tehdy s manželem a tchány na galavečer, kde tchán dostal nějakou cenu. Nechtěla nechat Sid doma, ale najatá chůva se měla o všechno postarat. Když se vrátili čekal je šok, který ona odnesla pobytem v nemocnici a dokonce málem skončila na psychiatrii. Někdo se k nim vloupal, chůvu omámil a jejich malou holčičku unesl. Všichni čekali, že se ozve únosce a bude chtít výkupné, ale nic se nestalo. Policie pátrala marně celé týdny a měsíce. Ona se zhroutila a musela brát silné léky, které jí drželi při životě. Tak moc jí ztráta dcery bolela, Eduard a Sidonie trpěli úplně stejně. Jediný o kom později mohla říct, že mu to bylo jedno, nebo z toho snad měl i radost byl její tchán. Neustále je nutil ať si pořídí další dítě a hlavně ať je to tentokrát kluk. Mockrát jí napadlo, že za tím byl on, ale nebyla šance jak to dokázat. Byl celý večer s nimi a ani policie, která prověřovala i rodinu nic nezjistila. Nakonec uběhl rok a případ byl odložen, to jí zničilo znovu. Už po únosu se s Eduardem odstěhovali pryč z domu, nemohla to tam vydržet. Tak moc jí bolelo, že tam Sid není s nimi. Život pak plynul a začaly se projevovat právě ošklivé vztahy v rodině.

Po třech letech od únosu došla trpělivost i Sidonii a manžela vyhodila z domu. Firma i dům bylo její dědictví po otci a ona už měla dost jeho chování. Nikdy neuznávala rozvody a tak to jen dokazovalo jak zlé to tam muselo být. Jí se snažila být oporou kdykoliv mohla a brala jí často k Raulovi. On měl krásný dům u rybníků o které se staral. Nakonec prodala dům a společně s ní vybrala nový. Blíž města a v krásném secesním stylu, prostě úplně jiný než byl ten starý. Ona se pak vrhla na jeho úpravy a vybavení, zpětně to bylo to nejlepší co jí mohlo potkat. Pomohlo jí to myslet alespoň chvíli na něco jiného. Sidonie jim pak oznámila, že Eduardův otec zemřel. Eduard to přijal jen jako informaci, protože mu nikdy neodpustil chování, kterým jí mučil po narození Sid a jejím únosu. Nakonec si život našel svoji vlastní cestu a osud jim dopřál další dítě. Pět let po únosu se jim narodil krásný kluk, kterému říkali Ed, byla to zdrobnělina Eduarda. Už mu bylo sedmnáct a dělal jim samou radost. Byl teď na sklářském učilišti a pak si plánoval vysokou školu se zaměřením na marketing. Chtěl pokračovat v rodinné tradici a být součástí skláren. Jí samotnou za ty roky nejvíc trápila nejistota, protože to rodiče nejvíc ničí, že neví zda jejich dítě zemřelo nebo žije.

Pomalu se zvedla a vydala se směrem k budově vedení. V tom jí zarazila skupinka děti s učitelkou. Pozdravil se kývnutím hlavy, protože to byla Iva, jedna z vychovatelek zdejšího dětského domova. Často tam přispívala na vybavení, nebo když bylo potřeba třeba něco opravit. Ještě se po nich ohlédla a viděla tam drobnou štíhlou dívku, která se k dětem měla, byla to podle oblečení ošetřovatelka. Měla dlouhé blond vlasy svázané do copu, byla si jistá, že jí tu ještě neviděla. Možná tu byla nová, protože stálé zaměstnance znala všechny a to i jménem. Přeci jen tu bývalá často jak pracovně tak soukromě. Ve městě se už na to co se stalo v jejich rodině za tragédii zapomnělo a nikdo se i když o tom věděl k tomu nevracel. Skupinka dětí i mladou dívkou jí zmizela z očí a ona si uvědomila, že jí to mrzí, ale nevěděla proč. Zahlédla na cestě místní veterinářku Anežku a tak se s ní na chvilku zastavila. "Dobrý den paní Novotná, dneska máte štěstí na počasí. Taky se můžete těšit za měsíc už tu budou tučňáci." "Děkuju Anežko, tak to se těším moc, mohla bych se na něco zeptat?" "Určitě, když budu znát odpověď." "Ted jsem tu viděla mladou dívku, asi novou chovatelku, drobná, štíhlá s blond vlasy, nepamatuji si, že bych jí tu dřív viděla." "To je naše Anna, pracovala dva roky v Praze v zoo a dneska nastoupila k Elišce." Alice se usmála a rozloučila se. Muse uznat, že jí dívka zaujala a ani nevěděla proč. No určitě bude mít příležitost se s ní seznámit.