Láska a jiná tajemství

37. Pátrání se rozbíhá

Anna seděla den po schůzce, kde řešili informace z její minulosti, v obýváku a dívala se okny do tmy. Bylo teprve půl páté, ale ona nemohla spát, protože pořád přemýšlela jak mohlo být všechno jinak pokud by policie a lékaři v nemocnici dělali dobře svoji práci. Adam ještě spal a ona ho nechtěla budit, protože ho dneska čekala cesta do Prahy a za Markem. Měli domluvenou schůzku dlouho a on to přesto chtěl kvůli ní zrušit. Tvrdil, že teď jí samotnou nechce nechat, vlastně jí to strašně potěšilo. Jenže to nebylo potřeba, protože v práci to bude v pohodě a odpoledne skočí s Peterou na chvilku do baru. On si o ní dělal starosti, protože jí ten včerejšek vážně zasáhl. Možná se jim nepodaří zjistit celou pravdu, ale zároveň byla víc optimistická než kdy dřív. Došla ke knihovně, kde měla vystavené skleněné figurky od Adama. Zamilovala se do nich na první pohled a teď tam měla ještě jednu navíc. Byla to figurka plameňáka, kterou dostala od Alice Novotné. Už dávno se jí svěřila, že má plameňáky ráda a to měly vlastně společné. Vůbec jí Alice zvláštním způsobem přirostla k srdci a moc ráda si s ní povídala, když přišla do zoo. Dneska bude i se svou tchýní v zoo na jednání a Adamův děda jí předevčírem poprosil, aby je pak vzala se podívat do zázemí na nové mládě psa hyenovitého.

Adam se vzbudil a zjistit, že Anička už v posteli není. Její místo už bylo vychladlé a tak musela být vzhůru delší dobu. Zastavil se ve vchodu do obýváku a pozoroval jak se dívá na skleněné figurky, které měla uložené v knihovně. Ten včerejšek jí dal dost zabrat, když všichni odešli tak mu ještě chvíli plakala v náručí. On sám měl hrozný vztek, protože kdyby si tehdy dali víc práce, tak mohli odhalit pravdu. Teď vůbec netušil kolik se jim toho vlastně podaří zjistit, uplynulo moc času a svědci už jim jsou na nic, ale snad jim video a další indicie dají nějaké možnosti. Zatím si poradí sami, ale pak můžou zapojit i další bývalé kolegy, každý měl kontakty na zajímavých místech a to by jim mohlo pomoct. Přešel k Anně a vzal ji do náručí, ta se k němu instinktivně přitiskla. "Anni, jsi v pořádku? Lekl jsem se, když jsem tě nenašel vedle sebe." "Promiň Adame, nemohla jsem spát a nechtěla jsem tě budit, když máš před sebou cestu do Prahy." "Pořád to můžu zrušit, zrovna Marek by to pochopil." "Lásko to není nutné, budu s holkama a ty se večer vrátíš. Marek tu pomoc s novou expozicí potřebuje a já budu opravdu v pořádku." Adam jí políbil a umínil si, že během dne alespoň zavolá Aleně, aby jí zkontrolovala.

Adam stál v pražské zoo a opíral se o jeden ze sloupů v zázemí pavilonu plazů. S Markem probrali všechno potřebné a jejich nová expozice už se začala rýsovat. Bylo už pozdní odpoledne a on se chystal domů. Bylo zvláštní, že najednou se tam měl na koho těšit. Od doby co jsou s Aničkou spolu nikde nebyl, výjimečně nemusel ani na žádnou služební cestu jako koordinátor. Nejbližší ho čekala až v říjnu a i tu možná odloží, vše bude záležet na tom jak bude pokračovat pátrání. Teď si všiml Marka jak se vrátil z expozice. "Vypadáš zamyšleně, co tě trápí?" Adam věděl, že s Markem o tom může mluvit, ale ne tady, takže ho poprosil, aby si šli na chvíli sednout ven. "Páni to vypadá tajemně, ale s Aničkou je všechno v pořádku ne?" "S ní ano, jsem vážně šťastný a vím jistě, že ona je taky šťastná. Jenže se jí to taky týká a je to fakt špatné." Marek poslouchal Adama a cloumal s ním vztek, protože Anna mu kdysi vyprávěla jak se snažila pátrat po svojí minulosti. "Proboha a jak to zvládá? Adame ten dnešek jsi měl zrušit, vždyť bych to pochopil." "Věř mi, že jsem chtěl." Marek se na kamaráda podíval a začal se smát. "Aha, něco v tom smyslu Marek tě potřebuje, neopovažuj se tu cestu zrušit?" "Trefa přímo do černého."

Marek se pořád snažil zpracovat jak moc chyb se ve vyšetřování udělalo. "Takže pátrání se rozbíhá a vy se teď bude snažit zjistit co se dá?" "Ano, ale bude to složité je to hrozně moc let a netuším jestli uspějeme. Naštěstí Anička to bere tak, že to zkusíme a když nic nezjistíme jednou pro vždy to alespoň uzavře." "Kdybychom mohli nějak pomoc, jakkoli tak dej vědět. Moc bych si přál, aby zjistila opravdu, ale nevím jestli jí to víc neublíží." "Toho jediného se vlastně bojím taky, ale ona sama říká, že pokud má znát pravdu tak to chce a je jedno jaká bude." Marek se s Adamem potom rozloučil a byl rád, že s ním mohl mluvit. Bylo mu Anny líto, protože nevědět ani takovou zásadní věc jako kdy má člověk narozeniny je hrozné. Ona se s životem prala tak statečně a snad něco zjistí. Adam se s Markem rozloučil a vydal se směrem domů. Během dne mluvil s Alenou i Monikou, všechno bylo v pohodě. Anna byla jen trochu smutná, ale všichni to brali tak, že jí chybí on. Vlastně se mu to jak to kolegové brali líbilo. Ona mu totiž chyběla strašně a jakmile dorazil domů, tak zjisti, že i on chyběl jí. Jen co vešel do dveří skočila mu kolem krku a začala ho líbat. Tohle byl domov ten skutečný domov plný lásky.