Láska a jiná tajemství

31. Album vzpomínek

V pátek měli volno a Adam si užíval tenhle pohodový den. Od návštěvy doktora se Anna trochu víc uklidnila a dneska chtěli probrat možnosti jak zkusit znovu pátrat. Zatím o téhle možnosti neřekli ani Daně, protože jí Anička nechtěla rozrušit. Zároveň k tomu opravdu zatím nebyl důvod, zatím zjistí co mají a potom uvidí co dál. Seděli u ní v obýváku a ona zrovna přinesla velké album a v něm měla vloženou i velkou obálku "V té obálce je kopie spisu z kojeneckého ústavu a dětského domova. Vlastně všechny vzpomínky na ty první roky nejsou nic moc. Nakonec se mi i díky Daně podařilo získat několik fotek z těch prvních let. Nechala je vytáhnout před mnoha lety z archivu ze zrušeného domova." "Oni ti nic nedali, vždyť to je šílené. Neměli z Ostravy poslat nějaké záznamy automaticky?" "Oficiálně měli, ale to vedení tam nebylo dobré. Danu to tehdy stálo hodně přemlouvání na ministerstvu, aby jí do mojí složky pustili a ona se tak mohla podívat co se se mnou dělo. Byla tam moc milá archivářka, která jí to nechala všechno zkopírovat a v hledala na velkém disku i moje fotky." Adamovi bylo hodně úzko, protože nebýt Dany neměla by na prvních osm let vlastně žádnou vzpomínku. Dneska bral člověk fotografie jako samozřejmost, ale dětský domov a ještě se špatným vedením holt byl úplně jiný svět.

Anna vyndala veškeré dokumenty a podala je Adamovi. Ona sama začala listovat svým albem, první roky se vešly jen na čtyři stránky. Naštěstí potom už měla spoustu fotek a vzpomínek. Fotky měla i v počítači, ale tady měla ty nejhezčí a nejoblíbenější. Album vzpomínek bylo všechno co měla a přesto tam pořád bylo tolik bílých míst. "Jak na to koukám tak je tu jen závěrečná zpráva z policie a informace od soudu o svěření do péče státu. Zkoušela jsi získat ten původní policejní spis?" "Vlastně ano, ale bylo mi řečeno, že už je to archivavané a uzavřené od momentu, kdy mě soud uznal jako státního svěřence." Adama napadlo, že se jí jen chtěli zbavit, protože přístup by k tomu mít měla. Taky teď dostal nápad jak to zkusit zjistit. "Myslím si, že by mohlo jít ho získat asi to bude chvíli trvat, ale měli bychom ho." Všiml si jak se Anička usmála a pak ho objala. On tedy vzal telefon a v točil Štefana. "Čau Hrušáku, co pro tebe můžu udělat?" "Ahoj mám prosbu, tedy spíš na Šárku." "Je tu se mnou, dám tě nahlas." "Ahoj Adame co potřebuješ?" "Máš ještě tu kamarádku u policie? Něco bych od ní potřeboval." "Jasně mám, ale doufám, že to není nelegální."

Anna poslouchala jak Adam mluví se Šárkou a Štefanem. Šárka měla kamarádku v Praze na prezidiu a jak potvrdila tak by normálně ten spis neměl být problém získat. "Hele tohle je vysloveně špatně na straně policie, protože Anna by k tomu měla ten přístup mít. Já jí zavolám, domluvím se s ní, ale asi to nebude úplně hned." "To my chápeme, ale je to první krok, prostě zkusit něco dalšího zjistit. Prostě počkáme a pak uvidíme co dál." "Hele kdyby cokoliv tak vám oba rádi pomůžeme." "Děkujeme oběma, vy se teď, ale prosím soustřeďte na příchod toho prcka." Adam se rozloučil a položil telefon zpátky na stůl. Anička vypadala nadšeně. "Opravdu to asi bude nějakou dobu trvat." "To mi vážně nevadí, možná ani nic nezjistíme, ale alespoň to zkusíme a já to pak už konečně budu moct uzavřít." "Miluju tě a slibuji, že zkusíme všechno." Adam se pak díval jak Anna listuje v albu. Bylo tam spousta vzpomínek, lístky do kina, nebo divadla a hlavně spousta fotek ji s Danou. Byla pro ní opravdu moc důležitá a teď se taky moc těšila z jejího vztahu s Luborem. Ten se mu svěřil, že nikdy nebyl šťastnější. On sám na tom byl stejně, protože od smrti rodičů opravdu jen přežíval, ale teď žil naplno.

Později večer si došli společně do baru, Adam chtěl, aby Anička přišla na jiné myšlenky. Byla tu taky Alena, zcela výjimečně sama, protože Monika byla na tři dny na školení. Povídali si a Anna nakonec Aleně svěřila co jí teď začalo trápit. Adam pak šel na chvilku na bar za Markem a nechal je samotné. "Hele doktor je skvělé, mě taky ohromně pomohl i po rozchodu před mnoha lety, kdy jsem nevěděla co dál. Nevím jestli ti to Adam říkal, ale když jsem přijela sem do města tak jsem u něj tři měsíce bydlela." "Neříkal jak dlouho, ale říkal, že jsi byla fajn spolubydlící." "On je skvělý chlap a proto jsem tak ráda, ze tě má. Tak dlouho jsme se všichni o něj báli a to teď nemusíme." "Já ho miluju a jsem moc šťastná a jsem ráda, že mi pomůže zkusit něco zjistit. Víš já si od toho moc neslibuji, ale za pokus to stojí." "Podívej dneska jsou metody úplně někde jinde než před dvaceti lety a třeba jim tehdy něco uteklo. Možná teď bude trvat, než budete mít vůbec ten spis, ale jste spolu a to je nejdůležitější." Anna byla za Alenino přátelství moc vděčná, stejně za další přátele co tady ve městě získala. Později se k nim připojila Dana a Lubor. Byl to úžasný večer a Annu napadlo, že teď možná ti dva posunou vztah dál. Byli spolu vlastně pořád a včera zaslechla Lubora s Adamem, povídali si u nich v zázemí. Lubor si byl vztahem opravdu jistý, čekal jen na to, až mu dá Dana šanci a jakmile se to stalo už bylo všechno jednoduché. Ona sama seděla v Adamově objetí a opravdu si tenhle večer užívala.