Láska a jiná tajemství

18. Jsi nádherná

Anna si užila ráno s Adamem opravdu hodně, nakonec si šli opravdu i zaběhat. Taky ještě hodně mluvili o spoustě věcí, tedy hlavně o práci. Pak se rozloučili a ona si musela rychle rozmyset co vlastně bude vařit. Skočila do blízkého obchodu pro pár věcí a pak už zamířila domů. Nakonec se rozhodla pro pečené brambory a plněná kuřecí prsa v parmské šunce. Bylo to rychlé a navíc to prostě pak mohla dát do trouby a dát se taky sama dokupy. Nakonec se rozhodla pro pohodlné tričko a sukni, vlasy si spletla do francouzského copu. Uvědomila si, že je strašně nervózní a vůbec neví kam se dnešní den vyvine. Adam nakonec doběhl domů a dal si sprchu. Přemýšlel, že možná neměl pozvání přijímat, ale taky nemělo cenu se dál trápit. Pokud by k němu Anna nic necítila tak by to prostě nechal být, ale pokud ano tak by rád zkusil zjistit co by mezi nimi mohlo být. Trochu se začal bát toho co cítí a napadlo ho, že by jí mohl koupit květiny. Naštěstí díky tomu, že pravidelně poslouchal hovory v kantýně věděl, že miluje tulipány. Už se chystal, že půjde, když mu zavolala Alena. "Čau jen se chci zeptat jestli jdeš do tělocvičny." "Sorry Álo, mám jiné plány." "Ty zase kecáš a určitě i při volnu půjdeš do práce, sakra nemohl by jsi jít, já nevím třeba s někým ven?" "Víš co starej se o sebe."

Adam jí položil telefon nechal jí si představovat co bude dělat, protože to co měl teď v plánu by jí rozhodně nenapadlo. Koupil po cestě květiny a už mířil k Anně domů. Anna na něj už čekala a byla prostě nádherná. "Páni tulipány, trefil jsi se dokonale." "No přiznávám, že jsem tě slyšel v kantýně jak jsi říkala, že je máš ráda." Anna se usmála a vedla Adama do horního patra, kde dala květiny do vázy. "Oběd budeme za pár minut, otevřeš prosím víno?" "Určitě, mimochodem krásně to voní, vaříš ráda?" "Vlastně ano, ale pro jednoho to bylo vždycky takové.." "Jo já vím, mám to stejně, prostě vařit sám pro sebe to člověka moc nebaví." Adam otevřel víno a díval se jak Anna nandala jídlo, vypadalo to úžasně a po prvním soustu musel uznat, že to i stejně chutná. Během oběda si hodně povídali a jemu došlo, že toho mají spoustu společného. "Párkrát jsem Danu vezl domů a je skvělé jak to tady loni upravila." "Plánovala to celou dobu, protože chtěla, aby i z venku to vypadalo skvěle a navíc jak říká díky zateplení hodně ušetří. Jednou až by chtěla se z toho zase dá bez problémů udělat dům v původním uspořádání." Anna byla tak nadšená, že tu Adam je a musela uznat, že takhle se opravdu necítila roky.

Po obědě si ještě vzali víno na sedačku a Adam si užíval Anninu přítomnost. Zrovna jí volala Dana a ona měla hovor nahlas. "Holčičko doufám, že opravdu odpočíváš a nešla jsi třeba do práce, možná by jsi měla jít večer třeba do baru, měla by jsi trochu žít." Adam si všiml jak Anna protočila oči, uvědomil si jak jsou Alena a Dana v něčem úplně stejné. "Moc vtipné, ty si rehabilituj a co Lubor?" "Naprosto nevím o čem to mluvíš, tak buď hodná a trochu žij ano? Já už musím jít opatruj se." "Ty taky a stejně to nezamluvíš." Anna se na Adama usmála, kdyby jen Dana věděla. "Moc pěkné, než jsem šel sem volala mi Alena znělo to dost podobně. Vážně myslíš, že by to mohla dát s Luborem dohromady?" "Já bych si to moc přála, ale ona se vztahu bojí." Anna popravdě Adamovi řekla čím si Dana v manželství prošla a na oplátku se dozvěděla co si zažil Lubor. "Jsem si jistá, že to teta ví a je to fakt šílené, holt vztahy jsou někdy hodně ošklivá záležitost." "Víš snad se na Marka nebudeš zlobit, ale řekl mi čím jsi si prošla ty a nějak tuším, že on ti toho o mě taky dost řekl, ještě než jsi sem přijela." Adam si všiml jak se Anna usmála. "Je to tak, ale nechala jsem si to pro sebe, taky mi kladl na srdce, ať jsem na tebe milá, protože si to zasloužíš." "On je fajn, všechny ty roky i když jsme se neviděli jsme v kontaktu zůstali." Anna si musela přiznat, že je v koncích, protože každá další minuta s Adamem jí jen utvrzovala v tom co k němu cítí. Přemýšlela co má udělat dál, ale Adam byl rychlejší.

Adam si uvědomil, že by tak rád zkusil s Annou být, protože se opravdu zamiloval. Byla úžasná a on si všiml, že je nervózní. Pak se jí uvolnil pramen vlasů a on aniž by o tom přemýšlel jí ho zastrčil za ucho. Vzhlédla k němu a v očích měla nevyřčené otázky, stejné jako byly ty jeho. "Jsi nádherná Anni, jen ti nechci ublížit, to bych si nikdy neodpustil." "Já nejsem ze skla Adame a vím jistě, že mi nikdy neublížíš." Adam už na nic nečekal a přitáhl si Annu k polibku. Bylo to úžasné tak něžné a zároveň plně vášně a touhy. Anna si pozvolna uvědomovala co se děje, nebyla v tom sama. Adam na tom byl stejně jako ona. Líbat ho bylo fantastické a po chvilce už se ocitla na jeho klíně a on jí nepřestával líbat. Adam se na chvilku odtáhl, aby na Annu viděl, měl by přestat, měl by jí dát čas. Jenže ona si ho přitáhla zpátky a pak už se nechali unášet svojí vášní. Anna věděla, že jí Adam dával šanci, aby si to rozmyslela. Jenže ona si byla jistá a tak už se za chvilku nechala odnést v náručí do ložnice.