Láska a jiná tajemství

19. Bál jsem se

O mnoho hodin později ležel Adam v posteli a užíval si Anninu přítomnost. Vlastně nakonec strávili celé odpoledne v posteli. Milovali se a pak si povídali, byl osudu vděčný, že Anna přijela do města a vstoupila do jeho života. Tolik to pro něj znamenalo po mnoha letech zase cítil, že žije a má šanci na normální život. "Víš ráda bych tu zůstala, ale začínám mít hlad." Adam se zasmál a políbil jí. "To já taky a dokonce i na jídlo." Anna se na něj dívala a začala se smát. Jak jen si mohla myslet, že by to nebyl dobrý nápad, aby to zkusila. Adam byl ztělesněním všeho po čem kdy toužila. "Mám něco uvařit, nebo si něco objednáme?" "Objednám něco, na co máš chuť?" Adam se zvedl a natáhl si boxerky a jal se hledat svůj telefon. Všiml si jak ho Anna z postele pozoruje, nakonec objednal italskou donášku. "Jídlo tu budete za půl hodinky, tak to možná stihneme i tu sprchu." Anna se smála ještě, když jí zvedl z postele a nesl do koupelny. Dali si rychlou sprchu a on si nakonec vzal jen tričko a boxerky a ona přes sebe hodila pohodlné sportovní šaty. Anna pak došla převzít jídlo a když se vrátila zjistila, že Adam zatím poklidil nádobí od oběda. To totiž zůstalo tak jak bylo, protože se oni dva věnovali sami sobě.

Nandali si jídlo a vzali si ho na pohovku, aby měli pohodlí. "Páni tohle je fakt skvělé, moc mi to chutná." "Mám tuhle restauraci rád, vaří skvěle, občas mě tam Alena s Monikou vytáhnou." "Budu hádat podaří se jim to tak jednou za pár měsíců." Anna si všimla jak se Adam usmál a tak věděla, že má pravdu. "No jo, trefila jsi to, to už častěji chodím cvičit s bývalými kolegy z armády. Prostě jsem si za ty roky zvykl být spíš sám, neměl jsem nikdy před tím důvod to změnit. Jenže pak se všechno změnilo, protože jsi se tu objevila ty." Anna se natáhla a pohladila ho po tváři. Uvědomila si, že to mezi nimi bylo opravdu od začátku a jen potřebovali trochu času. "Já vím jak to myslíš a měla jsem to stejně. Víš když jsem ti odpoledne vyprávěla o době na škole, tak to bylo těžké i z toho důvodu, že Dana byla tak daleko. Měla svých starostí dost, nová práce nový domov a pořád se ještě vyrovnávala s rozvodem a tím co se jí stalo. Nechtěla jsem jí přidělavat další starosti." Adam si jí přitáhl na klín a políbil jí. "Všechno jsi to zvládla a dokázala jsi toho opravdu hodně." Anna věděla, že má pravdu, ale slyšet to od něj, bylo o mnoho lepší. On sám si prošel opravdu strašnými věcmi a možná i proto ji tak rozumněl.

Adam si musel přiznat, že se vážně těší až to zjistí v práci, protože to pro ně bude šok. Teď se ještě musel odvážit k poslednímu kroku, mezitím sledoval Annu, jak odnesla nádobí. Anna uklidila po večeři a pustila myčku, nechtěla zatím Adama do ničeho nutit a pokud by chtěl jejich vztah udržet v tajnosti nevadilo by jí to. Když se vrátila, tak si jí Adam přitáhl zpátky na klín a ona teď na něm seděla obkročmo a tak si viděli do očí. "Víš Anni, bál jsem se, že ti ublížím pořád se bojím, že moje občas výbušná pohavaha tě bude děsit. Mám toho za sebou tolik a byl jsem sám mnoho let, že možná už ani nevím jaké to je s někým být." Anna pochopila co se jí snaží říct, položila mu prst na rty a pak ho políbila. "Adame já to chápu, opravdu. Ty máš svoji minulost tak jako já, možná jí ani jeden nedokážeme nechat za sebou, ale společně se jí můžeme postavit. Každý máme svoje démony, ty smrt rodičů a válku, já domov a tu prázdnotu, že o sobě vlastně nic nevím, nevím proč mě rodiče nechtěli. Půjdeme krůček po krůčku a uvidíme. Nechci a nebudu tě k něčemu nutit." Adam jí políbil a uvědomil si, že na ní vlastně čekal celý život, protože ona byla ta pravá.

Anna doufala, že když dá Adamovi dostatečně najevo, že nečeká žádná unáhlená vyznání ani jí neděsí jeho minulost bude to pro něj snazší. "Máš v tom úplnou pravdu, ale něco bych ti chtěl říct. Od doby co jsi nastoupila jsem si nebyl jistý proč se v tvojí přítomnosti cítím tak dobře. Pak přišlo další období, bál jsem se toho co jsem začal cítit. Teď už se toho, ale nebojím." Adam sledoval jak se Anna při jeho slovech rozzářila a on věděl, že se následujících slov bát nemusí pokud ona bude s ním. "Miluju Tě, Aničko." Anna se vznášela na obláčku štěstí, nechtěla, aby se v tom co k ní cítí unáhlil. On se, ale jen celou dobu bál, že by jí mohl ublížit. "Adame já tě taky miluju. Dlouho jsem si to nechtěla přiznat, pak jsem se bála. Nejen, protože třeba necítíš to stejné, ale i já měla strach. Po všem o čem víš, že jsem si prošla je u mě důvěra pořád hodně křehká věc." Adam si jí přitáhl k dlouhému polibku a věděl, že společně se postaví všemu a komukoliv kdo by chtěl jejich štěstí ohrozit. Později večer stála Anna u okna a pozorovala poslední červánky na obloze. Adam si skočil k sobě domů pro pár věcí a pak se vrátí. Tohle byl nový začátek, včerejší večer a tenhle den všechno změnili. Za chvíli slyšela, že se Adam vrátil a připojil se k ní, objal ji a ona v jeho náručí připadala tak v úžasně v bezpečí a chráněná.