Láska a jiná tajemství

47. Novinové články

Alena se dívala jak jdou Adam a Anna domů a přišlo jí, že je Adam trochu mimo. Už odpoledne, když přišla do zázemí doslova naskočil, když tam vešla. Zamluvil to, že byl soustředěný na práci, ale ona měla pocit, že na něco ohledně Anny přišel. Měl už dokumenty z policie a i když jí i Štefanovi napsal, že tam části chybí a jsou i některé začerněné tak asi na něco přišel. Chápala, že to chce říct nejdřív jí a pokud bude potřeba o pomoc si určitě řekne. Teď jí kolem krku skočila Monika a ona se spolu s ní vypravila domů. Josef byl od odpoledne zamyšlený a teď jen mávnul na Alenu s Monikou a sám se pomalu vydal domů. Překvapil ho Adam, který asi možná dostal nějaké špatné zprávy ohledně pátrání po minulosti Aničky. Našel ho tam s nějakými spisy a vypadal šokovaně. No snad se brzo dozví o co jde a snad to neznamená, že už nemají další stopy a budou to muset nechat být. Anna si užívala cestu domů, ale zároveň cítila, že je něco špatně. Adam byl celé odpoledne zamlklý a ona věděla, že v těch spisech asi něco našel. Možná něco co se jí bál říct, vždy k ní byl absolutně upřímný a tak věděla, že jen čeká až budou doma a on jí to bude moct říct. Nakonec se rozhodla, že mu to trochu usnadní a po návratu domů ho zatáhl do ložnice.

Adam sledoval Annu jak jim nalila víno a nese ho do obýváku k pohovce na které seděl. Když přišli domů tak ho zcela úmyslně zatáhla do ložnice a pak si dali společnou sprchu. Teď byl čas říct jí co zjistil a byl si tím už i stoprocentně jistý. Dalo to dost práce a pár telefonů, ale měl novinové články z doby, kdy byla Sidonie Anna Novotná unesena. Noviny se tomu věnovali pár týdnů, pak to úplně utichlo a pak už byl jen jeden článek po roce, že byl případ odložen. Pořád to sám zpracovával a teď si přitáhl Annu k polibku a pak jí objal kolem ramen. "Adame tak už mi to řekni, já vím, že mě chceš chránit, ale vážně nejsem ze skla." Adam se na ní usmál a dokonce se zasmál, protože to přirovnání teď dávalo úplně nový rozměr. "Lásko, chci tě poprosit, aby jsi mě nejdřív poslouchala a pak ti vysvětlím zbytek dobře?" "Tak dobře, ale teď mě trochu děsíš." "To nechci, ale zjistil jsem další věci. Ten Molnár se popral s Karlem Skálou, byl to jeho bývalý spolužák a určitě se vídali mnoho let. Před pětadvaceti lety měl být tady odsousezen za krádež auta, ale nebyl, protože poškozený stáhl obvinění. Auto které ukradl a patřilo Skálovi bylo ze sklaren Novotných. Karel Skála byl manžel Sidonie."

Anna se naprosto šokovaně dívala na Adama a v hlavě měla prázdno, jak a proč to souviselo s Novotnými? "Já tomu asi nerozumím, proč to s nimi souvisí?" "Anni, předpokládám asi správně, že víš, že Novotní přišli kdysi o dceru." "Ano Anežka mi to říkala, že zemřela a prostě se o tom nemluví." "Já si to taky myslel, ale dnes jsem slyšel mluvit dědu se Sidonií. Malá Sid nezemřela doma, byla jako dvouměsíční miminko unesena a nikdy se nezjistilo co se s ní stalo." Anna ho poslouchala a zatímco mluvil vyndal novinové články o únosu, byla tam fotka Alice s miminkem v náručí. Podívala se na Adama a její otupělý mozek to konečně dokázal zpracovat a ona začala plakat. Adam objímal plačící Aničku a snažil se jí uklidnil, ale zrovna moc se mu to nedařilo. Plakala v jeho náručí dlouhé minuty, než se alespoň trochu uklidnila. "Anni, nebyl jsem si odpoledne jistý, ale Sidonie řekla, že manžela dokonce podezírala, ale nic nedokázali. Všechno sedí, to kdy se Sid narodila i to, že Molnár se znal se Skálou." "Takže Alice je moje máma, opravdová máma?" Anna se pořád snažila vzpamatovat a hlavně přimět vlastní mozek fungovat.

Adam jí všechno znovu ukazoval, články, zapsal všechno i do časově osy, aby měla Anička lepší přehled. "Takže jestli jsem to pochopila správně, tak on podplatil Molnára, aby mě unesl. Původní plán byl asi, že se o mě jeho matka bude starat a nechá si mě, ale zemřela a on mě pak odvezl k tomu kostelu?" "Myslím si, že ano, dává to smysl. Měli mezi sebou asi nějaké kšefty a možná bychom zjistili, že to byla služba za to, že stáhnul to obvinění z krádeže. Kdyby jsme neměli ten spis tak na to nikdy nepřijdeme. Děda mi několikrát říkal, že Alice se vždy stranila dívek tvého věku, ale tebe si hned oblíbila. Možná i přes to všechno zafungoval mateřský instinkt." Anna se schoulila do Adamova náručí a pak si uvědomila, že než to řeknou někomu dalšímu musí to pořádně ověřit. "Adame co teď budeme dělat, jak zjistíme jestli to je opravdu tak, že jsem jsem dcera Alice a Eduarda?" "Já to celé ještě ověřím, zapojím teď už jen Alenu a pak uvidíme. Předpokládám, že to bude chtít test DNA na potvrzení. Přikláněl bych se pak k tomu, to říct Eduardovi, protože pokud to někdo unese a dokáže se s tím vyrovnat nejlépe, je to právě on." "Tak dobře lásko, já tomu pořád nemůžu uvěřit, protože je to tak šílené, ale zároveň to dává smysl. Už když jsem přijela do dvora bylo to jako bych tu byla doma a k Alici mě od začátku něco táhlo, tak jako k ostatním Novotným a já nevěděla proč." "Láska a osud jsou nevyzpytatelní a teď jen musíme počkat." Nakonec Adam nechal všechny papíry v obýváku a odnesl Aničku do postele. Mnohem později mu spala klidně v náručí a on doufal, že se to všechno potvrdí a tak osud dopřeje štěstí mnoha lidem.