Dramione - 5 let po válce (Draco Malfoy, Hermiona Grangerová)

New Start?

Malfoyovi toho dne opustili dům Potterových opravdu pozdě, přesto se Hermiona rozhodla, že alespoň tuto noc zůstane. Za poslední dobu se toho událo tolik a ani si pořádně neuvědomovala, jak moc jí její kamarádka chyběla. Potom co si šel Harry lehnout, povídala si s Ginny ještě dlouho do noci, než nakonec obě usnuly vedle sebe na gauči.

Harry je ráno, tiše a s úsměvem pozoroval. Opravdu byl vděčný za to, že dvě nejdůležitější ženy v jeho životě, jsou takové kamarádky. Připravil pro ně tedy dva šálky kávy, a znovu tiše vstoupil do obývacího pokoje. Již byly vzhůru, kávu s úsměvem přijaly a pak si ráno ještě zpříjemnili čerstvým pečivem.

Hermiona věděla, že brzy už bude muset jít. Předchozího večera se totiž domluvily, že se na Malfoy manor opravdu vrátí již druhý den, neboť si přeje všechno překonat co nejdříve. Odmítá již cokoli odkládat. Navíc, Lucius se jí zmínil o tom, že kdyby chtěla, může jim dělat jakousi výpomoc s papíry a obchodem, neboť je to něco, k čemu nepotřebuje žádná kouzla. Hnědovláska byla tímto návrhem opravdu překvapená. Nečekala by takovou nabídku zrovna od Luciuse Malfoye, ale když už ji vyslovil, nehodlala ji odmítnout. Viděla v ní totiž konečně naději, že již nebude pouhým nepotřebným a zbytečným příživníkem, kterým se poslední dobou cítila.

Draco se pro ni měl stavit před polednem, aby se spolu přemístili na manor. Nebylo tedy divu, že přesně v jedenáct se ozvalo zaklepání na dveře.

Hermiona se s Potterovými rozloučila dlouhým objetím a pak vyšla vstříc blonďákovi, jenž na ni již čekal. Cítila ve svých svalech opět malé zaváhání, když se k němu přiblížila. Ale přesto na sobě nedala nic znát a potom co ji Draco nabídl rámě, jej s neznatelně hlubokým nádechem přijala.

oooOOOooo

Po společném obědě na manor byl Draco nucen jít opět na ministerstvo, a tak zůstalo odpoledne Hermioně volné akorát na to, aby jí Lucius ukázal práci, co by měla v budoucnu dělat sama.

Malfoy jí vše trpělivě vysvětloval, chápal, že se přeci jen v kouzelnických obchodech nikdy nepohybovala. Ovšem měl tu čest, ujistit se v tom, jak moc inteligentní a chytrou je žákyní. Všemu hned rozuměla a zvědavě se vyptávala, aby se dozvěděla co nejvíc. Lhal by, kdyby řekl že ho to nepotěšilo. To, jak ho mladá žena soustředně poslouchala mu imponovalo.

A pak ho napadlo, „Hermiono? Nevadilo by vám, kdybychom si začali tykat? ...Přece jen, když žijeme pod jednou střechou." Hnědovláska na něj překvapeně upřela pohled a jemně nadzvedla obočí. Pak mu věnovala úsměv s odpovědí,: „Moc ráda Luciusi." Bylo to tak zvláštní, sotva si zvykal na používání jeho křestního jména a už mu měla tykat? Téměř jí to nešlo přes rty.

Po většinu odpoledne se tedy věnovali papírování týkajícího se obchodu, dokud Lucius nerozhodl, že toho bylo pro dnešek až příliš. Popošel až dozadu svojí kanceláře, kde ze staré a krásně zdobené skříňky vytáhl, pravděpodobně hodně starou, a tudíž velmi drahou, ohnivou whisky. „Dáte-Dáš si semnou sklenku?" optal se Lucius Hermioniným pohledem a ta poněkud zaraženě přikývla a šla mu naproti. Přijala tedy sklenku se zlatavou tekutinou a opatrně se napila. Malfoy ji s pobaveným výrazem ujistil že se nemusí bát, že by byla otrávená. Načež mu Herm s kyselým úsměvem odpověděla že poslední dobou si není jistá ničím a na náznak svých slov, předtím, než upila, se znalecky podívala na tekutinu skrze světlo.

Sklenka to nebyla nakonec jedna, ani dvě, ale hned pět. A co si budeme vykládat, Hermiona opravdu nebyla zvyklá pít, natož něco takového. Abychom byli přesnější, něco takto silného. Na Luciusovi nebyla jediná známka toho, že by vypil jakýkoli alkohol, a tak jen Hermionu, o které mohl říct, že měla již lehce naváto, pozoroval. Po dlouhé době se spolu opět bavili o zcela běžných věcech a o životě obecně, samozřejmě se Lucius takticky vyhýbal některým tématům, ale pak mu přece jen jedno nedalo.