Dramione - 5 let po válce (Draco Malfoy, Hermiona Grangerová)

Theatre

Jakmile jsem vyšla z pracovny, s úmyslem jít se zeptat skřítků, zda je pan Draco již doma, shodou okolností jsem na jmenovaného narazila. Tvářila jsem se trošku provinile, přeci jen, když jsme se viděli naposled, nerozešli jsme se úplně v nejlepším. Musel si mého pohledu všimnout, nic ale neříkal. Jen se zastavil a upíral na mě svůj pohled. „Než se na něco zeptám, tak bych se ti chtěla moc omluvit. Posledně jsem se nezachovala úplně správně. Jednala jsem poměrně bez rozmyslu, a hlavně bez důvodu. Omlouvám se Draco. Vím, že jsi o mě měl jenom starost." Sklopila jsem zrak a tiše vyčkávala na jeho reakci. Doufala jsem, že moji omluvu přijme.

Něžně se na mě usmál a svojí studenou ruku položil na tu mojí, ve které jsem poměrně křečovitě svírala onen dopis. „V pořádku, přijímám tvoji omluvu. A i já bych se chtěl omluvit. Vím, že to teď nemáš příliš jednoduché, neměl jsem tedy reagovat tak jak jsem reagoval." Tolik se mi ulevilo. I mně se na tváři objevil lehký úsměv a konečně jsem se mu byla schopná podívat do očí. „A vlastně, chtěla jsem se tě na něco zeptat," začala jsem, a ještě víc mě potěšilo lehké překvapení zračí se v jeho očích, které pro mě bylo znamením že mám pokračovat. „...dnes večer jsem měla jít s Ginny do divadla, bohužel jsem se před chvílí dozvěděla že onemocněla a nemůže tedy jít, nicméně mi lístky poslala, že mám jít prý s Ronem," tady jsem se hořce uchechtla. „A proto mě nenapadlo, jestli by ses mnou nechtěl jít třeba ty?"

Když jsem viděla v jeho obličeji ještě větší překvapení a jakési zaražení, ještě jsem rychle dodala: „Ale samozřejmě jestli nechceš – nebo jestli se obáváš že nás spolu někdo uvidí, tak nemusíš. Je to v jednom mudlovském divadle, tam nás nikdo znát nebude." „Vlastně, moc rád s tebou půjdu. Na kdy se mám připravit?" Jeho reakce mě trošku překvapila, ale za to velmi potěšila, nečekala jsem, že bude tak rychle souhlasit. „Záleží, jestli se budeme chtít prvně chvíli projít, tak jak jsme s Ginny plánovaly, anebo půjdeme rovnou do divadla, které začíná v osm." „Moc rád se s tebou půjdu i projít. Mohu tě tedy vyzvednout třeba v sedm?" Přikývla jsem a prozatím se s ním rozloučila, abych se stihla připravit.

Jistěže jsem měla v hlavě již namyšlené, co si chci obléci, ale teď se situace poněkud změnila. Z nějakého důvodu, jsem prostě chtěla, aby mi to před Dracem slušelo. Chtěla jsem se cítit krásná. Dávala jsem si tedy záležet, jak s účesem, tak i s make-upem. Nechtěla jsem ale nic přehnat, chtěla jsem, aby vše bylo tak akorát elegantní. Jedna moje část se z toho však cítila trošku špatně, vždyť je to přeci jenom chvíle, od té doby, co se se mnou Ron rozešel a já už se tady snažím udělat dojem na jiného muže? Má druhá část sice souhlasila s tím, že vnitřně jsem se s tímto faktem začala smiřovat rychleji, než bych asi měla, ale zároveň omlouvala mé chování, neboť přece si zasloužím po tolika situacích, které mi pomalu ničily život, trošku toho rozptýlení.

Oblékla jsem si tedy dlouhé černé kalhoty s širokými nohavicemi, které však nádherně přiléhaly k mému pasu a mým bokům, a jako jeden ze svršků jsem si nakonec vybrala upnutější černou halenku kterou jsem nechala porozepnutou, aby mi byl vidět ten krásný přívěsek, který jsem od blonďáka nedávno dostala. To vše jako bych dovedla do dokonalosti mým oblíbeným parfémem, který jsem používala vždy na nějaké důležité události.

Draco byl přesný jako hodinky, tedy přesně v sedm zaklepal na dveře mého pokoje. Já byla ještě v koupelně a naposledy jsem kontrolovala svůj vzhled v zrcadle, proto jsem jen křikla: „Dále!" Draco tedy vstoupil a rozhlédl se po místnosti, když mě neviděl zastavil se u dveří rozhodnutý chvíli počkat. Jakmile jsem vyšla z koupelny, cítila jsem na sobě jeho pohled, a to, jak si mě celou detailně prohlíží. Trošku se mi začervenaly tváře. „Moc ti to sluší," řekl poměrně tiše a podle jeho výrazu, jsem si mohla být stoprocentně jistá, jak moc upřímně svá slova myslí.