Dramione - 5 let po válce (Draco Malfoy, Hermiona Grangerová)

Malfoy Manor

Potterovi u nás ještě nakonec zůstali, aby se semnou ještě mohli rozloučit. Už zbývala jen půl hodina. Všechno jsem měla zabalené v černo-červeném kufru s kolečky, upraveném kouzlem tak, aby v něm bylo dost místa na všechny moje věci.

oooOOOooo

Pouze se zaposlouchávám do ran způsobených dopadem plastových koleček na dřevěné schody. Tohle si asi u Malfoyů nebudu moc dovolit. Tiše jsem se uchechtla. Bude se mi po tomhle místě opravdu stýskat. Po našem útulném domečku. Po Ronovi. Po všem. I po ranách těchhle blbých koleček po těchhle blbých schodech. Do očí se mi opět nahrnou slzy. Chovám se asi jako malá holka. Dělám jako bych jela navěky pryč a už se sem nikdy nevrátila! Vždyť to klidně může být ani ne měsíc? Ale přesto nemůžu jakkoli změnit svoje emoce a to, jak se ohledně té situace cítím. Moc dobře si ale vzpomínám, při jaké příležitosti jsem byla na Malfoy Mannor naposled. Záblesk vzpomínky, kdy mě na zemi jednoho sálu mučila sama Belatrix Lestrange mnou projede jako blesk a na rukou se mi objeví husí kůže. Během mého až moc velkého zaobírání se mým „nešťastným" osudem a historií jsem došla až kde dveřím. Naposled jsem se obejmula s Ginny. Asi jsem opravdu paranoidní, jestli si fakt myslím, že je to naposled. Harry mi zkroušeně popřál hodně štěstí a s Ronem jsem se naposled políbila. No naposled snad ne, ale nejmíň na týden určitě. Nad svým způsobem myšlení jsem se musela pousmát, někdy si začínám říkat, že asi blázním.

Popadla jsem tedy kufr, jelikož jsem s hrůzou zjistila, že už za minutu mám být před ministerstvem. A ještě jsem mávla všem na rozloučenou, než jsem se přemístila před naším, malým, útulným domem.

Trochu se mi zamotala hlava a cítila jsem zahoupání v žaludku, tak jako po každém přemístění. Ale naštěstí to hned přešlo, to se ale bohužel nedalo říci o mém špatném pocitu vůči celé této situaci. Rozhlédla jsem se kolem sebe a všimla si dvou bystrozorů před kterými si vykračoval muž s dlouhými blonďatými vlasy. Sám Lucius Malfoy. Už vypadal o poznání lépe, vlastně už vypadal jako opět jako pravý Malfoy. Bezchybný. Vlasy měl již dokonale upravené, na sobě drahý perfektně padnoucí oblek, v ruce hůl s hadí hlavou a na tváři povýšený úšklebek. Jenom ty jizvy zůstaly, jediná věc připomínající jeho chyby a jeho krušnou minulost. A to bych se klidně vsadila, že ty, které jsou vidět, nejsou ty, co tolik bolí.

Pomalu jsem k nim přistoupila, připravena podstoupit proceduru magie spojení. Jakmile jsem byla tedy dostatečně blízko, pozdravila jsem své kolegy a Luciuse Malfoye. Následně, přece jen trošku nedobrovolně jsem k němu natáhla ruku, on následoval mého pohybu a chytil mě pevně za zápěstí, stejně tak, jak já jeho. Kývla jsem na jednoho z bystrozorů, který po mém pokynu namířil hůlkou na naše ruce a něco zamumlal.

Kolem našich rukou a předloktí se objevil jakýsi modrý pruh světla jenž začal naše ruce obmotávat. Jakmile se zdálo že pevně přichytil ruce k sobě, ztmavnul do černé barvy a pak se začal pomalu vytrácet. A je to, pomyslela jsem si zoufale. Tak jsem přece jen už spojená s Luciusem Malfoyem.

Jakmile jsem pustila jeho ruku, podívala jsem se na oba bystrozory. „Tak můžeme." Promluvila jsem pevněji hlasem než jsem se cítila. A hned poté, co se přede mnou po lehkém kývnutí na znamení všechny tři osoby rozplynuly, jsem se nadechla a rychle se pomodlila ke všem svatým. Byla jsem si jistá, že jakákoli troška štěstí se mi bude víc než jen hodit. Zavřela jsem tedy pomalu oči, a i mne okamžitě pohltila tma.

Opětné přemístění mi způsobilo lehkou nevolnost. Když jsem však otevřela oči, měla jsem možnost spatřit honosné sídlo zahalené do černa a temnoty. Vypadalo a působilo stejně děsivě jako tenkrát, když tu sídlil sám Pán Zla. Ano, přesně tak, stojím před Malfoy Manor, znovu. A to jsem si myslela, možná spíše doufala, že toto panství nebudu muset již nikdy znovu spatřit. Upřímně doufám, že tentokrát tu nebudu mučena. Nakonec jsem zatřásla hlavou za účelem zbavení se dalších nepříjemných vzpomínek a vydala jsem se směrem pár k bystrozorům, kteří byli pár metrů přede mnou. Stočila jsem k nim pohled. Bystrozoři na mě jen kývli a přemístili se pryč.