Dramione - 5 let po válce (Draco Malfoy, Hermiona Grangerová)

Three words

Aaaa - moc se omlouvám za opět pozdější kapitoly, ale vždy se ji před vydáním snažím znovu přečíst, abych zabránila co nejvíce chybám a teď jsem prostě neměla vůbec čas🥹.

Každopádně!! Předposlední kapitola je tu - aneb posledních pár možností se začít pomalu loučit s touto FF. 
Enjoy~~~

I.Lagardère

oooOOOooo

Rozběhla se okamžitě k mladému blondýnovi, jenž byl stále v poloze, do jaké se s těží posadil, jeho ruka stále spočívajíc na bodné ráně. „Draco?!?" zakřičela zoufale, ale jmenovaný se ani nehnul. „DRACO!?" zopakovala, ale muž stále nereagoval. Padla vedle něj nešťastně na kolena a snažila se mu nahmatat tep na krku. U toho nespouštěla z očí ty jeho, ač zavřené. Teď už se jí z očí linuly slzy. „HARRY!" zakřičela z plných plic na svého přítele – potřeboval rychle přemístit do nemocnice. Oba. Alespoň on ji slyšel, pomyslela si úlevně v duchu, když zaslechla několik párů bot sbíhajících po oněch chodech do sklepení.

Zoufale se snažila dostat k ráně na jeho hrudi a nějak zastavit krvácení. Sice se nikdy neměla možnost přímo naučit mudlovský způsob první pomoci, ale jisté instinkty stále měla. Neustále pohlížela na jeho neobvykle pobledlý obličej a jeho stále zavřené oči. Počkat. Zdálo se jí to? Nebo se jeho víčka opravdu pohnula? „Draco?" zvolala opět nešťastně, teď už ale o poznání tišeji. Jeho rty se téměř neznatelně pootevřeli a vyšlo z nich sotva slyšitelné: „Her-mi-ono." Mezi slzami kutálejícími se jí po tvářích, se značně zkracovala frekvence. Sotva viděla.

„Draco – vydrž. Harry už tu bude – dostanou tě do nemocnice." Mumlala rychle mezi vzlyky, zatímco držela opatrně jednu jeho ruku v té své a tou druhou se snažila zastavit jeho krvácení. Lehce k ní naklonil hlavu a o trošku více se mu podařilo otevřít oči tak, aby mohl pohlédnout do těch jejích. „Mi-luji tě." Dostal ze sebe stěží další slova, která jako by Hermionu bodnula přímo do do středu jejího srdce. Už ani nevzlykala, ale pouze lapala po dechu. „Draco-," její hlas se na chvíli zcela zlomil a srdce vynechalo několik úderů. V jejím hrudníku zvláštně píchlo a v očích ji zajiskřily slzy bolesti. Chtěla mu odpovědět, chtěla nějak zareagovat, i když byla dosti zaskočená, to vše se ale jakoby ztratilo z její mysli, když zahlédla, jak jeho víčka začínají opět klesat. „Prosím – Vydrž – musím ti toho ještě tolik říct. Draco! Prosím!" ke konci už téměř křičela, když se jeho oči kompletně zavřely.

Spolu s tím dovnitř vtrhl Harry s se dvěma bystrozory – na nic nečekali a okamžitě se každý z nich vrhli k jednomu z mužů. S jediným cílem – dostat je co nejrychleji ke svatému Mungovi.

Když se s oběma Malfoy přemístili bystrozoři pryč, v oné cele zůstala Hermiona sama s Harrym. Ten, když na ni pohlédl, ucítil, jak se mu nepříjemně stáhlo hrdlo. Vidět takhle svoji drahocennou kamarádku ho vskutku ničilo – ani nedokázal slovy vyjádřit, jak moc. Ano, uvědomoval si, že porušila slib, který mu dala, a to ten že počká venku v bezpečí – mohl se na ni ale zlobit? Sám věděl, že být uvnitř zavřená Ginny, nečekal by na nikoho a šel by si rovnou pro ni. Opatrně si tedy klekl vedle ní na zem a objal ji. Nic neříkal. Pouze ji nabídl rámě, které ona vděčně přijala a tiše se mu opět rozvzlykala.

oooOOOooo

Nepříčetně chodila po chodbě Nemocnice u sv. Munga a neustále pohlížela na hodiny visící nad dveřmi. Byla zde už několik hodin a ačkoli měla uvolněný jeden pokoj hned na té stejné chodbě kvůli spojení s Luciusem, nebyla schopná sedět. Nebyla schopná jen tak čekat. A proto místo toho radši chodila po chodbě sem a tam mezi pokoji jež obývali dva muži nosící jméno Malfoy.