Dramione - 5 let po válce (Draco Malfoy, Hermiona Grangerová)

A feeling of betrayal

❗Takové menší upozornění na začátek, že tato kapitola obsahuje NSFW, které by mohlo být některým nepříjemné/nevhodné. ❗

Už to bylo tak dlouho, co naposled navštívila toto knihkupectví. Když se rozhlédla po velkém prostoru zaplněném stovkami a stovkami knih, polil ji příjemný pocit. Pozdravila postarší ženu u pultu a pokračovala dál v cestě ke knihám.

Mohla tu být tak hodinu, pomyslela si, když se zrovna vydala do druhého patra obchůdku. Už, už si vytahovala z regálu knihu, jenž ji zaujala, když zaslechla své jméno. Otočila se za jí tolik známým hlasem a věnovala blonďákovi úsměv. „Myslela jsem, že to budeš mít na dýl," vyslovila Hermiona svoji myšlenku nahlas, ačkoli jí ten fakt vůbec nevadil. „Taky jsem si myslel, ale nakonec toho k řešení tolik nebylo." Nabídl jí rámě, na náznak toho, že půjdou. S radostí jej přijala a pomalu se vydali před obchod. „Můžeme?" optal se jí. Hermiona se na něj zmateně podívala. „Neříkali jsme, že se půjdeme ještě projít nebo na kávu?" V Dracově obličeji se odrazilo na vteřinku jakési ztuhnutí. „No ano, mám jedno místo na krásnou procházku na mysli, a proto bych se tam rád přemístil." Dodal jejím směrem a svá slova potvrdil opětovaným nastavením rámě. Hermiona jej tentokrát již přijala a nechala se tak přemístit.

Když po poněkud nepříjemném přemístění otevřela oči, zjistila, že se nachází v nějaké staré polorozpadlé budově. Mohla vidět, jak některými rozbitými okny dovnitř zasahují různé rostliny, což jí napovědělo k tomu, že tato budova bude někde mimo město. Byla překvapená a zmatená. „Draco? Opravdu jsi se chtěl přemístit sem?" Otočila se směrem ke svojí pravici, kde předtím určitě stál. Další příval zmatení. „Draco?" zkusila znovu, ale v ten moment ji někdo popadl zezadu kolem pasu a krku. Pohltil ji šok a strach. Netušila, co se děje a co má tohle vůbec znamenat. Měla velmi rychle tu čest, dozvědět se, že muž za jejími zády je právě Malfoy.

„Co sis myslela? Že tě vážně vezmu na nějakou romantickou procházku?" uchechtl se jí tiše do ucha. „Pusť mě!" zakřičela na něj a snažila se vymanit z jeho sevření. Bohužel, byl značně silnější než ona, sevření totiž ani trošku nepovolilo. Po jejím bezúspěšném pokusu cokoli udělat zaslechla u svého ucha posměšný smích. „Jak jen si bezmocná, Grangerová... Jen si křič jak chceš, tady tě stejně nikdo neuslyší... Ale, už toho bylo dost, jdeme si trošku pohrát." Znovu se uchechtl, popadl Hermionu a hodil s ní na starý, zaprášený a špinavý gauč kousek od nich. Okamžitě si na ni obkročmo sednul a chytil její ruce nad hlavou, aby jí i nadále znemožňoval jakýkoli pohyb.

Začalo jí docházet o co se Malfoy snaží. Pobledla a udělalo se jí nevolno. Chtělo se jí brečet a křičet, ale ani na to se pořádně nezmohla, pouze se jí zaleskly oči. Byla tak bezbranná, snažila se z jeho sevření vymanit, jak to jen šlo, ze všech svých sil a přece to vůbec nepomohlo. „Když se nebudeš tolik bránit, možná to budeš mít i rychleji za sebou kočičko." Zavrněl jí do ucha, přičemž mohla spatřit jakési zalesknutí v jeho pohledu.

Pomalu jí docházely síly, a tak byla své napětí v těle nucena trošku povolit. „No vidíš, jak to jde," líbezně se zasmál a začal jí jednou rukou vykasávat sukni. Její tváře začali rudnout. Tolik ponížení snad ještě nezažila. Zavřela oči a odvrátila hlavu stranou. Nechtěla se na něj dívat. Nechtěla se dívat na člověka, kterému začala tolik důvěřovat a pomalu mu otevírat své srdce a on jí takto zradil. Nejradši by se propleskla za to, že mu věřila všechny ty sladké řečičky.

Když zaslechla zvuk rozepínajícího zipu u jeho kalhot, pokusila se mu ještě jednou ze všech sil vymanit. Nepodařilo se. „Prosím...ne-." Zašeptala tiše, když už jí začali třpytivé slzy stékat po tvářích. „Líbí se mi, když prosíš," zašeptal při tom, když palcem jedné ruky setřel jednu její zatoulanou slzu. „Ale teď už ti nic nepomůže," dodal a s těmito slovy dal na stranu její kalhotky a pokusil se do ní tvrdě přirazit. Tiše zavzlykala. Hrozně to bolelo. A byla si vědoma, že čím víc ona nechce, tím víc to bude bolet. Ale co jen mohla dělat....

Když začal přirážet, snažila se svůj pohled odvrátit ještě víc, pokud to bylo vůbec možné. „Chci ti vidět do očí." Prohlásil panovačně a jednou rukou jí chytl a za bradu a část tváře a otočil její hlavu tak, aby hleděla jeho směrem. „Tak je to lepší." Dostal ze sebe mezi hlubokými a hrubými vzdechy.

Ani nedokázala vyjádřit, jak moc se jí osoba před ní hnusila, jak moc ji nenáviděla, jak moc ji zklamala.

Čas běžel velmi pomalu. Byla to snad věčnost, co nad ní ten perverzák hýkal. Párkrát se ho ze sebe snažila ještě skopnout nebo nějak shodit. Opět bezúspěšné. Vždy jí akorát věnoval svůj povýšený úšklebek a pokračoval ve svém ukájení se.

Konečně nastal moment, kdy přivřel oči a jeho výraz v obličeji polil výraz uspokojení. Pocítila, jak z ní pomalu vytéká ona tekutina. Celý její žaludek se jí převrátil vzhůru nohama. Byla natolik znechucena že čekala, že se každou chvíli pozvrací. Jak jen ho nenáviděla.

Pak se z ní konečně zvednul, zapnul si poklopec, upravil košili a líbezně si ji prohlédl, jak leží zničeně, bezmocně a vyčerpaně na tom hnusném gauči. „Bylo mi ctí Grangerová." Zasmál se svým vlastním slovům, odplivl si na zem a přemístil se pryč.

Nechal ji tam jak nějaké použité zboží.

Byla tolik zničená, nešťastná a ponížená.

Nesnášela jeho, ale i sebe.

Věděla, že tu nemůže zůstat, a tak se pomalu s tichými vzlyky pomalu zvedla a šla hledat východ z této nechutné budovy. Když jej našla a pomalu se došourala před onu budovu, zjistila že naštěstí tak daleko od města není. Vlastně, poměrně nedaleko odtud, bydlí na okraji města v malém rodinném domku Harry s Ginny... jediní lidé za kterými se teď může vydat.