Why? | Chenji [ ✔ ]

+『1』+

    ,,Ach, tady je moje sluníčko."

Hned, co jsem vešel do cukrárny, jsem zaslechl hlas svého přítele. Samozřejmě jeho zvučný hlas šel až moc dobře slyšet přes celou cukrárnu, takže se na mě otočili skoro všichni; některým to nedalo a museli se i zasmát.

,,Ahoj, Lele." věnoval jsem mu stydlivý úsměv, kvůli té pozornosti, která už sice opadla, ale i přesto jsem se stále cítil trapně.

,,Ach, jsi červený, jak rajčátko, Jisungie." natáhl se ke mně přes pult, aby mě mohl štípnout do tváře.
,,Ty tady ale nevedeme. Jsme cukrárna, ne nějaký supermarket."

Chenleho ruku jsem hned odstrčil a rozhlédl se kolem, jestli nás zase nesledují zvědavé oči zákazníků, kteří si chtějí poklidně vychutnat své zákusky s kávou. Pár očí jsem na sobě zahlédl, ale to spíš byly starší paní, které měly takový ten pohled, který říká 'Ach, ta mladá láska.'.

,,Jak bylo ve škole?" optal se Chenle už klidnější hlasem, díky Bohu, a začal chystat zákusek na talířek.
,,Zvládl jsi ten test z matiky?" věnoval mi rychlý tázavý pohled.

,,Nuda, ale zítra nám dali ředitelské volno, kvůli nějakým problémům s vodou, takže prodloužený víkend." pousmál jsem se a koukl za sebe, jestli náhodou nepřekážím; naštěstí ne.

,,To je paráda! Aspoň můžeme být déle spolu k našemu výročí!" řekl nadšeně a podal mi talířek, na kterém byl zákusek. A samozřejmě vidlička.
,,No, a teď, co ten test?" jemně se zamračil, protože poznal, že jsem se jeho otázce záměrně vyhnul.

,,Přesně tak!" řekl jsem stejně nadšeně, když jsem si od něj talířek s příborem bral.
,,Začneme slavit už od zítřka. Mám pár míst, kam bych s tebou chtěl zajít, takže můžeme plánovat. Jsem si jistý, že to s tím dnem navíc stihneme všechno." nadále jsem se držel tématu, naše výročí.

,,Jisungu." oslovil mě rázně a já se díval všude možně, jen ne na něj.
,,Park Jisung." oslovil mě ještě jednou a já na něj pomalu tedy ten pohled upřel.

,,Ten test..." dlouze jsem vydechl.
,,Ušel." pokrčil jsem rameny. Nechtěl jsem mu říct, že jsem to stoprocentně projel na plné čáře, i když se na to se mnou učil; právě proto mu to nechci říct!

,,Ušel?" nadzvedl obočí.
,,Co chceš říct tím, že ušel? Víš co? Ne, tohle si nezasloužíš." z rukou mi talířek zase vzal a dal ho někam bokem.
,,Tu vidličku mi dej taky." řekl naštvaně a vzal si zpět i svou vidličku.

,,Omlouvám se?" řekl jsem dost nejistým hlasem, protože jsem si nebyl jistý, jestli je vůbec moudré něco říkat.
,,Přeci se na mě nebudeš zlobit těsně před naším výročím?" vyšpulil jsem spodní ret a hodil na něj psí oči.

,,Tenhle pohled mi nedávej, Jisungu. Chci na tebe být naštvaný." překřížil ruce na hrudi a snažil se dívat jinam, ale i tak se na mě sem tam podíval, takže jsem ten štěněčí pohled měl stále.
,,Fajn, vyhrál si." rozhodil rukama.
,,A teď huš huš, jdou noví zákazníci." rukama naznačil, že mám vypadnout.