Why? | Chenji [ ✔ ]

『2』『0』

    Telefonát od doktora jsem obdržel až za tři týdny, kdy mi sdělil, že už má výsledky, a tak jsme se rovnou domluvili na další kontrole, kde nám rovnou řekne, jak to dopadlo. Podle jeho hlasu jsem nedokázal poznat, jestli jsou výsledky dobré nebo ne a sám jsem se bál zeptat, takže jsem ještě stále nějakou tu naději měl.

,,V pořádku, Sungie?" optala se mě Min, která se mnou seděla v kuchyni u snídaně.
,,Můžu ti udělat něco jiného, pokud ti to nechutná." mile se na mě usmála, aby mi dala vědět, že je to v pořádku.

,,Ne ne, je to moc dobré." pokusil jsem se ji úsměv oplatit, ale i tak jsem vidličku odložil a talířek od sebe odsunul.
,,Jen... Jsem až moc nervózní na to, abych v sobě něco udržel. Do toho mi dnes není dvakrát nejlíp." přiznal jsem.

,,To jsi byl tolikrát v té koupelně ty?" položila otázku, aby si svou domněnku nechala potvrdit.

,,Uhm." odkýval jsem jí to a jemně vydechl.
,,Tohle byla zatím moje nejhorší noc, co se týče ranních nevolností." promnul jsem si obličej, protože jsem byl naprosto vyřízený.

Min chtěla něco říct, ale už to nestihla, protože se u nás objevil táta s Chenlem.
,,Už jsme nachystaní, tak jestli jste i vy, můžeme vyrazit." usmál se na nás táta.
,,Děje se něco?" otázal se hned, když si všiml v jaké náladě jsme.

,,Nic se neděje." odpověděla mu Min.
,,Jisungie je jen unavený, dneska neměl nejlepší noc." pohladila mě po ruce.

,,Říkal jsem, že tu kontrolu u doktora máme odložit." ozval se Chenle, který se mnou byl při každé cestě na toaletu, takže také nebyl příliš vyspaný; i tak ale vypadal mnohem lépe, jak já.

,,To je dobrý." podíval jsem se na ně.
,,Už to chci mít za sebou, takže se žádná kontrola posouvat nebude." řekl jsem možná trochu přehnaně zle, ale dnešek prostě není můj den už takhle ze začátku.

,,V tom případě je nejvyšší čas vyrazit." promluvil táta a společně s Min šli napřed, načež Chenle pomohl mně na nohy.

Jakmile jsem stál pevně na nohou, Chenle následoval naše rodiče do chodby a já chtěl také, ale něco mě dost zaskočilo, že jsem nedokázal udělat žádný pohyb.

,,Sungie?" nakoukl na mě Chenle, aby se podíval co se děje, že stále nejdu.
,,Děje se něco? Je všechno v pořádku?" otázal se a přišel zase za mnou.
,,Je něco s miminkem?" položil další otázku, když si všiml, jak se jednou rukou držím za břicho.

Po jeho otázce jsem se podíval dolů a sám byl překvapený, že mám ruku na svém bříšku, protože jsem vůbec nevěděl, že jsem tam tu ruku položil.

,,Ji?" Chenle mě opět musel oslovit, protože jsem mu stále neodpovídal na otázku.
,,Trochu mě děsí, že nic neříkáš. Mám jít pro mámu a tvého tátu?" ruce opatrně položil na má ramena.