Why? | Chenji [ ✔ ]

『2』

    ,,Ach, moje sluníčko se probudilo právě včas."

Stále ještě rozespale jsem se na Chenleho podíval a pousmál se na něj.
,,Dobré ráno." zamumlal jsem a na posteli si pomalu sedl. Bylo sice trochu nepříjemné pí včerejších aktivitách sedět, ale byl jsem si jistý, že to brzy přejde.

,,Dobré ráno, Ji." Chenle mi dal pusu na tvář a přes nohy položil tác se snídaní.
,,Jakpak jsi se vyspal? Bolí tě zadek hodně?" hned se o mě staral, což mě donutilo se usmát.

,,Vyspal jsem se opravdu dobře a zadek mě nebolí. Jen teď, když sedím, tak je to trochu nepříjemné, ale jinak nic." ujistil jsem ho a dal mu pusu na tvář.
,,Moc děkuji za snídani." změnil jsem téma, aby se už nestaral o můj zadek; včera se o něj zajímal až až, to mu muselo stačit.

,,Máme přeci výročí! Oficiálně." zasmál se a vlezl si ke mně do postele, aby nemusel pořád stát.
,,Navíc jsem pro tebe chtěl udělat něco hezkého, i když se jedná jen o snídani do postele." usmál se na mě a ještě mě pohladil ve vlasech.

,,Jsi úžasný a moc tě miluju." usmál jsem se na něj a do své snídaně se pustil; opět mě Chenle svým vařením nezklamal.

Po jídle Chenle tác odnesl dolů a já se mezitím šel osvěžit do koupelny, a také udělal ranní hygienu. Jakmile jsem dokončil všechny činnosti v koupelně, v pokoji jsem se oblékl a šel dolů za Chenlem, který umýval nádobí.

,,To jsi nemusel, udělal bych to." pověděl jsem mu a přišel k němu blíž, abych mu dal pusu na tvář.
,,Navíc jsi tady hostem, takže by jsi to opravdu dělat neměl." vyšpulil jsem spodní ret.

,,Dneska budeme celý den pryč a večer by se ti už nechtělo." podíval se na mě s menším úsměvem.
,,A část nádobí jsem stejně udělal já, protože jsem ti připravoval snídani, takže je jediné fér, že to umyju." dodal a zase se věnoval onu nádobí.

Jen jsem nad ním pokroutil hlavou a posadil se na linku kousek od něj. Chtěl jsem být totiž u něj, ale zároveň jsem nechtěl zavazet, takže tohle byla nejlepší možnost; navíc Chenlemu takhle vidím do obličeje, který je naprosto roztomilý, když se na něco soustředí.

Ovšem jsem měl tušit, že za tím soustředěním se skrývá něco víc, protože jeho ústa se lehce zvedla do úsměvu a ani ne sekundu na to, jsem měl mokré kalhoty.

,,Chenle!" vykřikl jsem překvapeně a postavil se na nohy, abych od něj mohl případně utéct, kdyby ho napadla podobná blbost ještě jednou.

,,Ups." Chenle se jen začal smát, ale pořád se věnoval nádobí, jak kdyby se nic nestalo a on mi právě nezamokřil kalhoty.

,,Ti dám ups." zamračil jsem se.
,,To jsou moje jediné hezké kalhoty na ven. V čem mám teď jít?" překřížil jsem ruce na hrudi.

,,Můžeš jít bez ničeho." otočil se čelem ke mně a sundal si gumové rukavice, jelikož nádobí už měl hotové.
,,Stěžovat si nebudu." mrknul na mě.