Why? | Chenji [ ✔ ]

『1』『5』

    Prosím, přečíst zprávu pod motýlky.

    ,,Už jsem tady." do pokoje vešel Chenle, na kterého jsme všichni upřeli zrak.
,,Co se stalo?" optal se s nadzvednutým obočím.

,,Chenle." prvním jsem promluvil já, protože až se do něj pustí ti dva, už se ke slovu nedostanu.
,,Ví to." smutně jsem se na něj díval. Opravdu mi bylo hrozně líto, že jsem ho do takové situace dostal.

,,Co ví, Jisungu?" dělal blbého, ale to už mu neprojde.
,,Asi úplně nevím, o čem mluvíš." nervózně se uchechtl a pohledem začal těkat mezi Min a tátou, takže moc dobře věděl, o čem mluvím.

,,Ví to o nás, Chenle." upřesnil jsem, aby skončil s touhle maškarádou.
,,Vědí, že jsme byli spolu a že dítě je tvé." dodal jsem, abych si byl stoprocentně jistý, že už teda ví o čem mluvím.

Chenle se jen kousl do rtu a pokýval hlavou, načež se podíval na naše rodiče, kteří ho pořád propalovali pohledem. Zejména můj táta, který Chenleho pohledem doslova vraždil a jen tak tak se držel, aby po něm neskočil.

,,Mami-"

,,Přestaň." Min ho nenechala vůbec nic říct.
,,Nechci nic slyšet." pokroutila hlavou a na chvíli se odmlčela.
,,Jak jsi mohl? Jak jsi v tom Jisunga mohl nechat?" zvedla se ze židle a přistoupila k němu blíž.

,,Mami, prosím-"

,,Proč jsi v tom Jisunga nechal?" Min ho opět nenechala a přerušila ho mnohem ráznějším hlasem, který naháněl hrůzu; aspoň vím, že nesmím Min nikdy naštvat.

,,Já.. měl jsem strach." konečně odpověděl na její otázku, ale jeho odpověď mého tátu vůbec neuspokojila.

,,Tak ty jsi měl strach?" také se postavil, ale nadále zůstal stát u mé postele.
,,A co Jisung? Ten snad strach neměl? On se k tomu aspoň postavil jako chlap a ne jako zbabělec." táta mluvil až moc klidným hlasem, který nevěstil nic dobrého, to už znám.

,,Hele, já to chtěl vyřešit. To on začal mluvit o něčem, co se toho tématu netýkalo." otočil se k tátovi a začal na něj mluvit se zvýšeným hlasem a mně bylo jasné, že se určitě něco stane - ještěže jsme v nemocnici.

,,Vyřešit tím, že ho rovnou pošleš na potrat?" tentokrát se opět ozval Min, a tak se táta opět posadil, i když pohled na něm měl upřený stále.
,,Zhong Chenle, takhle jsem tě nevychovala! Víš, jak moc jsi mě tímhle zklamal?!" stoupla si přímo před něj a dívala se mu do očí.

,,A co jiného jsem měl podle vás asi dělat?" nadzvedl obočí.
,,Rozešli jsme se kvůli vám, abyste byli zase šťastní, a pak přijde Jisung s tím, že je těhotný. To je... To prostě nejde! Jestli z nás budou bratři, tak to bude kurva divné." rozhodil rukama do vzduchu.
,,A jak bychom to vysvětlili tomu prckovi, hm?!"