Why? | Chenji [ ✔ ]

『9』

    Od mého návratu z nemocnice domů a rozhovoru s otcem, uběhlo už několik dnů a vše bylo zase normální. Až na to, že jsem už přestal chodit do školy a místo toho si dělal věci doma s tím, že se každý měsíc dostavím na přezkoušení. Určitě je vhodné říct, že škola se vším souhlasila jen proto, že za nimi osobně přišel táta se zprávou od doktora; a to si ředitel ještě tomu doktorovi musel zavolat, aby si potvrdil, že je to opravdu pravda.

Min byla tyhle dny pořád u nás, aby mi pomáhala a vařila ty zdravé jídla, co mám nakázané od doktora a táta mezitím mohl pracovat na pokojíčku pro dítě (oba si vzali teď volno v práci, plus mají volno na pár týdnů "dané" od jejich šéfů v práci, protože momentálně nemusejí nikam cestovat a na práci v Koreji mají ostatní). Sice ještě nebylo jisté, že si miminko nechám, ale táta chce dodělat aspoň to, co má právě rozdělané, aby byl hotový alespoň s nečím, nehledě na mé budoucí rozhodnutí.

Dnes mám kontrolu u doktora a k doktorovi mě měla odvést Min, ale ta pořád nikde nebyla, i když říkala, že už tady v sedm bude; a to jsem kvůli tomu musel vstávat v šest, abych se stihl nachystat a pořádně probrat.

,,Min." hned jsem přijal hovor od ní.
,,Kde jsi?" optal jsem se, protože už jsem opravdu musel vyrazit, bych to stihl a nevěděl jsem, jestli mám ještě počkat nebo jít sám.

,,Ahoj, Ji." pozdravila mě.
,,Moc se omlouvám, ale měla jsem akutku v práci a vypadá to, že tu budu ještě nadlouho, a tak jsem pro tebe poslala Cheleho, ano? Za chvíli by u tebe měl být." pověděla mi a já myslel, že se propadnu do země, i když to bych teď radši, než vidět Chenleho.

,,Min, nic se neděje, ale Chenleho si posílat neměla, zvládl bych to sám." jemně jsem vydechl.

,,Ne, žádné takové." hned to zamítla.
,,Je to tvé první oficiální vyšetření a je lepší, aby jsi u sebe někoho měl. Navíc, Chenle má auto, takže tě tam vezme ním, což je pro tebe za dané situace to nejlepší." dodala.

Je fakt, že Min má pravdu. Nahlas jsem to sice neřekl, ale nechtěl jsem být u doktora sám, takže bylo moc fajn, když se Min hned nabídla. Fajn už ale není to, že u toho nakonec bude Chenle, otec dítěte, který se jasně vyjádřil, jak to se mnou a dítětem má. Celkem vtipné, když se nad tím zamyslím..

,,Jo, to máš pravdu." uznal jsem.
,,Ach, myslím, že už je tady, tak budu končit. Měj se a děkuji." zvedl jsem se ze židle, když jsem si všiml světel od auta, které zajelo k nám domů.

,,Také se měj, a pak mi hned zavolej, jak jsi dopadl, jasný?" úplně jsem viděl, jak má nadzvedlé obočí.

,,Rozkaz, udělám tak." tiše jsem se uchechtl, ještě jednou se rozloučil a hovor vypnul.

Telefon jsem schoval k ostatním věcem do tašky, kterou si s sebou beru a šel do chodby se obout a natáhnout na sebe bundu, jelikož takhle brzy ráno bývá ještě vcelku zima. Když jsem byl připravený, zhluboka jsem se nadechl, abych se uklidnil a psychicky připravil na setkání s Chenlem. Zhluboka jsem se nadechl ještě několikrát, než jsem dveře konečně otevřel a dostal menší šok, když jsem Chenleho viděl přímo před sebou.