Why? | Chenji [ ✔ ]

『1』『8』

    ,,To bude Ten!" řekl jsem nadšeně a už se začal zvedat z postele, ale bohužel mě v pohybu zastavil Chenle.

,,Půjdu mu otevřít, ty zůstaň ležet." nakázal mi, načež já vyšpulil spodní ret, a sám vylezl z postele a šel ke dveřím, aby mohl Tenovi otevřít.

Já Chenleho stejně neposlechl a z postele také vylezl, abych mohl Tena pořádně přivítat a nebýt u toho neslušný. Sice si kvůli tomu něco vyslechnu, ale na to teď kašlu, už se chci jen přivítat s Tenem.

,,Jisungie!" v pokoji se objevila očekávaná návštěva a hned mě sevřela v objetí.
,,Jakpak se máš? Mám dát Chenlemu další ránu?" hned se mě začal ptát.

Nad druhou otázkou jsem se tiše uchechtl.
,,Mám se... No, jde to." objetí jsem mu oplatil.
,,A ne, Chenlemu další ránu dávat nemusíš. Teď je mi opravdu velkou oporou." pověděl jsem mu.

,,Copak se děje, že to jen jde?" trochu se ode mě odtáhl, aby na mě viděl.
,,A proč mluvíš, že se děje něco opravdu hrozného." jemně nakrčil obočí.

Chtěl jsem Tenovi říct, ať si k tomu sedneme, ale to dřív do pokoje vlezl Chenle se sklenicí v ruce, kterou má zřejmě pro Tena. Samozřejmě se na mě hned začal mračit, jak kdybych provedl bůhví co, odložil sklenici na stolek a převzal si mě od Tena, aby mě dovedl těch pár kroků zpět k posteli.

,,Neříkal jsem ti, že máš ležet?" otázal se tónem, jak když matka kára své dítě.

,,Říkal." na posteli jsem se pohodlně usadil.
,,Ale já chtěl pořádně přivítat Tena. Bylo by neslušné, kdybych zůstal v posteli." opáčil jsem a překřížil ruce na hrudi, abych prosadil své.

,,I tak na sebe musíš dávat pozor." namítl a chtěl se posadit vedle mě, ale já ho zastavil.
,,Co je?" nakrčil obočí.

,,Tady sedí Ten." mile jsem se na něj usmál.
,,Ty máš místo támhle." rukou jsem ukázal na židli u stolu.

,,To jako vážně?" nadzvedl obočí.
,,Přijde Ten a ty mě za něj hned vyměníš?" otázal se naoko dotčeně.

,,Mile rád." mrknul jsem na něj.

,,Tsk." nevěřícně pokroutil hlavou a sedl si tedy na osamocenou židli u stolu s nafouklými tvářemi; jako malé dítě.

Ten se nad osudem Chenleho jen zasmál a posadil se vedle mě, jak jsem chtěl.
,,Prozradíš mi teď, co se děje?" otázal se.
,,Protože jestli Chenle vyšiluje jen z toho, že nejsi v posteli, tak se něco rozhodně děje a není to dobré." koukl na mě.

,,Miminko si nechat nemůžu, je nemocné a já ho nechci zbytečně trápit." pověděl jsem mu po chvíli a podíval se na Chenleho, který se na mě smutně usmál.

,,Božínku, to mě příšerně moc mrzí, Ji." Ten mě pohladil po rameni.
,,Mohu vám nějak pomoct?" optal se.

Pokroutil jsem hlavou.
,,Není s čím. Je jen na nás, jak se s tím vypořádáme." řekl jsem smutně a pohled obrátil zase na Tena.
,,Ale slyšel jsem, že jsi kontaktoval Johnnyho." změnil jsem téma, abychom se nebavili jen o mě a dítěti.