Why? | Chenji [ ✔ ]

『1』『9』

    Člověk by řekl, že to čekání na onen výkon bude trvat neskutečně dlouho, hlavně když ten čas musí trávit jen v posteli, ale ve skutečnosti to uteklo rychle - až moc rychle.

,,Pan Park?" sestřička vykoukla ze dveří a podívala se po místnosti. Nebylo těžké mě najít, protože jsem byl v čekárně jediný muž.

,,Tady." i tak jsem ale zvedl ruku, následně, za pomoci Chenleho, jsem se postavil na nohy a společně jsme šli dovnitř.

Bříško nemám ještě tolik veliké, aby mi někdo musel pomáhat vstát, právě naopak, ale poslední dny jsem začal být příšerně slabý a potřeboval jsem větší pomoc.

,,Určitě už víte, jak to chodí." podívala se na mě tázavě sestřička, když za námi zavřela dveře do ordinace.

,,Ano, vím." přikývl jsem.
,,Ale je potřeba i kontrola? Myslel jsem, že se bude dělat jen ultrazvuk, při kterém se zákrok udělá." optal jsem se jí.

,,Oh, kontrola se dělat nebude. Stačí, když si jen lehnete na lůžko a vyhrnete tričko, zbytek už bude na nás." jemně se na mě pousmála.

,,Děkuji." pokýval jsem hlavou a společně s Chenlem vešel dál do ordinace, kde jsem si tedy lehl pohodlně na lůžko a vyhrnul si tričko. Pak už stačilo jen počkat na doktora.

,,Nemám radši jít pryč?" otázal se mě Chenle a pohladil mě ve vlasech.

,,Prosím, nechoď." podíval jsem se na něj.
,,Nechci tady být sám, teď vážně ne." chytil jsem ho zoufale za ruku, protože jsem měl strach. Měl jsem strach, že by mě tu nechal, měl jsem strach z toho zákroku...

,,Jisungie, neboj se, nikam nejdu." dal mi pusu na čelo a trochu se na mě usmál.
,,Chtěl jsem se jen ujistit, že mě tady chceš. Mohl jsem se zeptat líp, já vím, omlouvám se." jemně vydechl.

,,Nic se neděje, to já se omlouvám." pokroutil jsem hlavou.
,,Jsem... Prostě se bojím. I když mi doktor vysvětlil, co budou dělat a já sám jsem si o tom něco přečetl, tak se prostě bojím." pověděl jsem mu.

,,Je v pořádku se bát." stále mě konějšivě hladil ve vlasech, aby mě uklidnil. Zabíralo to, ale jen do doby, dokud nepřišel doktor.

,,Zdravím vás." mile se na nás oba usmál.
,,Tak se na to rovnou vrhneme, ať to máte za sebou." kývl hlavou, nasadil si modré gumové rukavice a usadil se k přístroji.
,,Ještě v rychlosti si to projdeme. Začnu s ultrazvukem, miminko zkontroluji, a pak zavedu do amniální dutiny tenkou jehlu, abych mohl odebrat vzorek plodové vody." zopakoval mi celý proces, načež já jen pokýval hlavou.

Doktor tedy na nic dalšího nečekal a začal s ultrazvukem. Podle toho, jak se na monitor díval a ukládal mnoho snímků, mi bylo jasné, že miminko zdravé není, ale i tak jsem měl miniaturní naději, že mi za nějaké dva týdny zavolají s dobrými výsledky. Brzy se k nám připojila i sestřička, která se ujala ultrazvuku a doktor si šel pro jehlu, aby mohl uskutečnit výkon, kvůli kterému tady vlastně jsem.